Několik desetiletí pátrání a hledání v archivech a později na počítači má za sebou Anna Kocourková. Žije v Útušicích na jižním Plzeňsku a této obci dělá už více než čtyřicet let kroniku. A nejen to, ve své aktivitě zašla mnohem dál. Dohledala a zpracovala historii každého stavení a každého obyvatele Útušic.

Stopování divokých zvířat je pro zoology nezbytnou součástí jejich práce. Kromě sledování otisků musí dávat pečlivý pozor i na sebemenší detaily, ze kterých lze poskládat obrázek o tom, jak žije konkrétní vlčí smečka nebo kde si zrovna odpočinul statný los. Vladimír Dvořák z Národního parku Šumava se této činnosti věnuje prakticky celý život. Z otisků tlap či kopyt je schopný se svými kolegy vyčíst stáří, velikost a někdy i pohlaví jedince. Radost mu udělá každá stopa, hlavně když je pěkná a čerstvá.

První betlém jsem hodil do kamen, tak popisuje své řezbářské začátky sedmašedesátiletý Pavel Štícha z Křimic. Původem mechanik výpočetní techniky i prodejce a opravář kopírovacích strojů se do práce se dřevem pustil teprve v důchodu. Nyní mohou návštěvníci zdejšího muzea v nádražní budově obdivovat hned čtyři jeho díla. Vytvořil je během pouhých dvou let.

Mají rádi procházky, přírodu a ruční práce. Zhruba před dvěma roky všechny tyto záliby spojili dohromady a výsledem jsou obrazy z květin, které nikdy neuvadnou. Dnes mají Veronika s Petrem zázemí v plzeňském DEPO2015, kde společně tvoří. Velký úspěch sklízejí například s lisováním svatebních květin. Jejich začátky ale nebyly jednoduché a první stovka obrazů vznikala v obýváku.

Vegan, raw, bez lepku, bez rafinovaného cukru, ale zato s obrovskou dávkou nadšení a nápadů. Tak by se dalo shrnout složení pestrobarevných dortů, které už šest let vyrábí Anna Habernalová z Plzně. V poslední době se zaměřila také na výrobu nanuků nebo na vlastní čokoládu, jejíž vývoj byl pěkně složitý. Sama říká, že za největší odměnu považuje to, když se k ní zákazníci vracejí. Dokáže totiž vytvořit dortíky na míru i pro lidi, kteří mají dietetická omezení a v běžné cukrárně si nevyberou.

Aktuální informace o počasí a jako bonusem nádherná fotografie z Pošumaví. To je zpravodajský servis, který svým fanouškům na sociálních sítích poskytuje Vladislav Hosnedl alias Meteostanice Chotěšov. Na lov jedinečných snímků vyráží za úsvitu nebo naopak se západem slunce. Ujít si nenechá ani atraktivní nebeské úkazy jako je úplněk či Perseidy. Pořízení takové scenérie ale není jen otázka krátké procházky a prostého stisknutí spouště foťáku.

Rodák ze Sušice zvládl během devíti let nacestovat stopem přes 300 tisíc kilometrů. Navštívil 86 zemí světa a vyzkoušel si mnoho povolání na všech obydlených kontinentech. V posledních letech mu na cestách dělá společnici fenka Corey, s níž o nevšední zážitky rozhodně není nouze. Slávek Král sám o sobě s nadsázkou říká, že je profesionální bezdomovec, který žije v batohu. O svých cestách s humorem vypráví na přednáškách a své nejlepší i hrůzostrašné zážitky zvládl sepsat také do knížky Stopařův průvodce zeměkoulí.

Nejznámější českou houbařkou je nepochybně Lucka Drozdová ze Sušice, známá hlavně pod jménem Šumavská houbička. I když mladá maminka není profesionální mykolog, její zábavná, naučná videa na YouTube i fotografie na sociálních sítích inspirují tisíce lidí k návštěvě lesa ve všech ročních obdobích a k hledání i poznávání nových druhů hub. Šumavská houbička také vymýšlí úžasné recepty z houbařských úlovků, které si nenechává pro sebe. I proto je naší (NE)obyčejnou.

Na Facebooku mají bezmála 29 tisíc fanoušků a na Instagramu dokonce více než 40 tisíc sledujících. Všechno přitom začalo vyšitým nápisem na mikině. Řeč je o projektu We Love Šumava, který spojuje milovníky přírody, jenž mezi sebou sdílí tipy na výlety, fotografie anebo spolu sází stromy a uklízejí lesy. Za vším stojí rodák z Železné Rudy Richard Brož, jehož spontánní nápady milují tisícovky lidí.

Do širšího povědomí se vousatý Plzeňan se zálibou v kloboucích dostal díky populární soutěži MasterChef, kde se probojoval do finálové šestnáctky. Jeho účast ale doprovázela smutná skutečnost, že před zahájením soutěže pochoval svého novorozeného syna. Překonat těžké období se mu podařilo díky vaření a zejména skrze latinskoamerickou kuchyni, které naprosto propadl. Ve Veleslavínově ulici si před necelými dvěma měsíci otevřel bistro, kde se může každý přesvědčit o jeho kulinářských dovednostech.