Do srdce malebných Domažlic, kde stále můžeme slyšet typické chodské nářečí, se vrátila tradice pivovarnictví, jejíž kořeny tu sahají až do 14. století. V roce 2020 zde byl opět otevřen Domažlický pivovar, který od jeho počátku vede devětadvacetiletá vrchní sládková Jana Müllerová a působí zde i jako ředitelka Pivnice. Ve svých pivních recepturách se vrací k chodským tradicím a také dbá na naprosto špičkovou kvalitu piva. Za regionální výjimečnost piv získal pivovar i prestižní ocenění Regionální potravina.

Počet tatérských salonů by se dal ještě před patnácti lety spočítat v Plzni na prstech jedné ruky. Dnes jsou jich stovky. Trh se zkrátka přehltil a zkušení tatéři nemají už tolik zákazníků jako dřív. Co za tím stojí a jak se změnil přístup lidí ke kérkám? O tom jsme si povídali s tatérem Michalem Urbanem, který je známý jako Dodáč z Wild Lines Tattoo.

Od fotbalu přes žonglování a párovou akrobacii vedla cesta nynějšího ředitele festivalu Žonglobalizace a principála plzeňské umělecké skupiny TutoCirk Jiřího Misaře. Prvky nového cirkusu teď učí i zájemce z řad široké veřejnosti na kurzech nebo workshopech.

Světového úspěchu v oblasti počítačových her dosáhla velmi nadaná Tereza Kotěšovcová z Klatov. Její absolventská hra z FAMU - herní design "Planetka" se dostala mezi šest finalistů ceny o nejlepší studentskou hru na prestižním Independent Games Festival. Ten se každoročně koná v rámci videoherní konference GDC v San Franciscu, odkud se Tereza před pár dny vrátila domů plná zážitků. A je také naší (NE)obyčejnou.

„Představte si dětičky, že bývaly takové hororové časy, kdy neexistovaly žádné mobilní telefony, ba ani počítače nebyly – a to ty děti už ječí -ba nebyla dokonce ani televize a kdysi ani kino, a ještě před tím nebyla ani elektřina. Ale bylo loutkové divadlo.“ Není zvykem začínat článek přímou řečí, v případě výtvarníka, malíře, řezbáře, dramatika, režiséra, i příležitostného loutkoherce Ivana Nesvedy to však jinak nejde. Nebylo by to autentické. Sdílný umělec navíc klame svým jménem, svede toho totiž opravdu hodně a umí o tom i poutavě vyprávět. Přesvědčit se o tom může každý, kdo navštíví Studio Alfa DOLE v plzeňském Divadle Alfa.

Před několika lety si Kristýna Bízek na dovolené v zahraničí všimla zajímavých mechových obrazů. Protože jí hned padly do oka a v Česku nic takového nesehnala, rozhodla se, že si je vyrobí sama. Nyní tvoří obrazy na zakázku a mechy si na ně objednává ze zahraniční. Některé dokonce až od polárního kruhu. Více už v dalším dílu (Ne)obyčejní.

Vlastní zkušenosti s péčí o postižené děti a zajištění všech jejich potřeb teď využívá Šárka Černá, která se stala ředitelkou Nadace NFG. Cílem nadace je pomáhat dalším rodinám s trvale nemocnými a postiženými dětmi. Doma se Šárka Černá věnuje velmi náročné péči o desetiletou dceru Natálku, která před čtyřmi lety utrpěla při nevydařeném chemickém pokusu popáleniny na 43. procentech těla. Další omezení a zdravotní problémy má i dcera Viktorie, která je po dětské mozkové obrně. Maminka Šárka je proto naší další NE(obyčejnou).

Letos je to deset let, kdy začaly fungovat webové stránky Letecká badatelna. Během let tam postupně přibývaly příběhy a osudy pilotů, kteří se zřítili na našem území. Někdy šlo o nešťastnou shodu okolností, jindy o napínavé vzdušné souboje. Jeden takový se odehrál například v dubnu 1944 nedaleko Plzně mezi německou Luftwaffe a americkou 15. leteckou armádou. Tento a další stovky poutavých příběhů přibližuje veřejnosti milovník letadel a historie Pavel Krejčí.

Válení u moře s knížkou vyměnila rodačka z Plzně za ledové vody Norska a rybářský prut. Zprvu šlo jen o zvědavost a touhu zjistit, co na těchto výpravách její kamarádi tolik vidí. Nakonec tomu sama propadla a do rybářského kempu se pravidelně vrací. Nezůstalo však jen u dobrodružných výprav a brzy začala hledat a vymýšlet vlastní recepty, jak upravit čerstvě ulovené ryby. Se svými nápady i příběhy z cest se nyní chce pochlubit prostřednictvím unikátní kuchařky.

Jeden špatný skok, narušená mícha a krutý verdikt: už nikdy nebude chodit. Když tohle slyší sotva dvacetiletý kluk, milovník sjezdů horských kol, jen těžko si to zvládne představit, natož se s tím smířit. Freerider Michal Kosík z Plzně se s tím nesmířil nikdy. Letos v březnu je to přesně dvacet let od té osudné nehody a Michal jede stále na plný plyn. Fňukat prý nehodlá.