Zásadní moment plzeňské sportovní historie se začal psát 11. února 1950 na bývalém Dobytčím trhu, kde vyrostl otevřený zimní stadion s umělou ledovou plochou. Ten den se uskutečnil také první přátelský hokejový zápas mezi Plzní a Prešovem. O rok později už Západočeši hráli v první lize. Stadion zažil i vypjaté okamžiky, kdy jeden z fanoušků ze samé radosti z postupu Plzeňanů do finále federální ligy podpálil stadion.

Mnohé školní budovy toho zažily spoustu, doby, kdy děti často místo školy pásly krávy, první světovou válku a nedostatek učitelů, a také nedostatek uhlí, kvůli kterému se v zimě nemohlo topit. Zajímavou historii venkovských zaniklých škol v Plzeňském kraji mapují již tři publikace, nyní se k nim připojila čtvrtá.

Již zanedlouho ožije západočeská metropole velkolepými oslavami konce druhé světové války. Letos to bude výjimečné, jelikož se jedná o kulaté 80. výročí. Pořadatelé slibují světový rozměr slavností a jedinečnou atmosféru. Plzeňané i návštěvníci se mohou těšit třeba na dobový kemp, který by měl být jeden z největších svého druhu na světě. Samozřejmostí bude také historická vojenská technika i ukázka té současné. Město je zároveň v kontaktu s veterány a pokud jim to zdraví dovolí, tak do Plzně rádi přijedou.

Stovky mužů, žen a dětí odjely v chladných lednových dnech roku 1942 ve třech transportech do ghetta v Terezíně. Nejstarší Židovkou byla devadesátiletá Marie Ebenová z Litohlav, která zemřela čtyři dny po příjezdu, nejmladším byla osmiměsíční Eva Fischerová z Plzně, která se svou matkou naštěstí válku přežila. Mezi 18. a 26. lednem roku 1942 ve třech transportech opustilo západočeskou metropoli 2 064 obyvatel, svobody se dožilo jen 204 z nich.

Stála na okraji Borského parku a starala se nejen o americké vojáky a německé zajatce, ale také o Plzeňany. Řeč je o 109. evakuační nemocnici, jejíž příběh se zapsal do života mnoha obyvatel i sloužících lékařů. Někteří dokonce měli české kořeny. Spoluorganizátoři Slavností svobody a autoři projektu Plzeň 1945 teď hledají fotografie a další materiály pomocí nichž by chtěli odvyprávět příběhy z konce druhé světové války.

Plzeňské hudební vydavatelství Avik vydalo po 32 letech reedici písní tehdejších českých punkových kapel, z nichž některé hrají dodnes. Zapomenutá, ale podle fanoušků punkové muziky velmi povedená kolekce vyšla původně na kazetách, teď na dvou vinylových deskách. Za albem s názvem Znouzectnost stojí stejnojmenná plzeňská kapela.

Poklidná předvánoční noc se v Tachově před 51 lety náhle změnila v tragédii, která nemá v novodobých dějinách naší země obdoby. Krátce po třetí hodině ranní 13. prosince 1973 otřásl sídlištěm na východě města výbuch, který srovnal se zemí ubytovnu, sloužící zaměstnancům tamního podniku Plastimat. Během pár okamžiků přišlo o život téměř pět desítek jejích obyvatel, přes veškerou snahu totiž už nebylo možné většině lidí pod troskami pomoci.

Obrovské množství dosud nepublikovaných a unikátních dobových fotografií je k vidění v nové publikaci spisovatele i nakladatele Radana Láška, která má název Stráž na chodském pomezí 1938. Kniha detailně popisuje formování, výcvik a následný boj domažlického praporu Stráže obrany státu (SOS) s teroristickými formacemi Henleinova Freikorpsu na hraniční čáře Českého lesa a západní Šumavy na podzim 1938.

Jan Sladký Kozina byl úspěšný sedlák a velmi charizmatický muž. Do historie se však zapsal jako jedna z hlavních postav povstání Chodů. Spíše než život ho proslavila jeho smrt, konkrétně legendární věta: Lomikare! Do roka a do dne! Ve skutečnosti však na plzeňském popravišti řekl něco zcela jiného.

Výroba jízdních kol v Rokycanech má za sebou zhruba stoletou tradici. Továrna na kola s přehazovačkou, "berany" a značkou Favorit v dobách své největší slávy produkovala 200 000 kol ročně, většinou pro český trh. Po roce 1989 ale výroba klesala a závod nakonec zkrachoval. Továrna na kola Tripol, předchůdce Favoritu, byla založena 21. listopadu 1934.