Rozloučení s legendou, kapitán Viktorie Roman Hubník zažil velké ovace

Na hřiště vběhl Roman Hubník v 57. minutě za mohutného aplaudování fanoušků. Plzeň rozdrtila Liberec 4:0 a kapitán si mohl vychutnat obrovské ovace.

„Vnímal jsem to a bylo to moc příjemné, ale člověk se soustředí na výkon, aby těch 30 minut zvládl. Jsem rád, že mi to kluci umožnili. Šel jsem na hřiště za stavu 3:0, takže tím mi to hrozně usnadnili a prakticky jsme druhý poločas jen dohrávali,“ řekl dlouholetý plzeňský kapitán ke své poslední výhře v barvách FCVP.

„I když jsem si to nechtěl připouštět, tak v hlavě jsem měl, že je to poslední zápas. Věděl jsem, že tam půjdu v průběhu druhého poločasu. S trenérem jsme byli domluveni, ale hlava byla víc. Člověk hrozně chce, ale pak, když jsem sledoval časomíru, jak už se to blíží k 90. minutě, tak emoce začínaly a věděl jsem, že za pár minut to skončí. A skončilo,“ vyprávěl v rozhovoru Roman Hubník.

Tak, jak jeho cesta v Plzni začala, tedy duelem proti Severočechům, tak stejně i skončila. „Vidíš to, až teď si vzpomínám, že jsem hrál první zápas proti Liberci. Jsem strašně rád, že jsem závěr mohl strávit na hřišti s kluky i fanoušky… Pro mě strašně emotivní,“ prozradil stoper s číslem 4.

V Plzni strávil celkově sedm let. Přirostla mu za tu dobu Viktorka k srdci? „Stoprocentně, protože sedm let je kus fotbalového života. Někdo hraje fotbal 10 let, někdo 15 a já tady strávil 7. Sedm let, krásné roky – dvakrát Liga mistrů, tři tituly, Superpohár, mám na co vzpomínat. Viktorka mi mnoho dala. Chci ji hrozně poděkovat, protože jsem tady zažil krásné chvíle,“ měl jasno oblíbenec fanoušků i všech v klubu.

Po konci zápasu s Libercem čekala na kapitána dlouhá rozlučka s mikrofonem v ruce, spoluhráči si pro něho potom připravili vlastní překvapení v kabině v podobě podepsaného dresu s počtem odehraných zápasů za Viktorku, obraz s nejlepšími fotky v časech strávených na západě Čech nebo obrovské šampaňské s podpisy všech.

„Nečekal jsem to, bylo to hrozně milé a příjemné. Upřímně nemám rád být středem pozornosti, člověk v tu chvíli neví, co říkat. Celý stadion tleská, kluci tleskali, všichni měli oči jenom na mě a byl to zvláštní pocit. Něco tady začalo a teď to skončilo, zítra už bude život zase jiný,“ věděla dlouholetá stálice zadních řad.

„Viktorka je rodina. Chtěl bych vám poděkovat za dobu, kterou jsem tady strávil. Budu vzpomínat jen na to nejhezčí,“ vzkazuje všem na závěr Roman Hubník.