KOMENTÁŘ: Koubek padl. Teď by měli být na řadě další v čele s Trundou a Nedvědem

Bylo pár hodin po třígólovém debaklu českého týmu v duelu s Mexikem, který završil ostudné jednobodové vystoupení na šampionátu. První muž tuzemského fotbalu David Trunda a generální manažer reprezentací Pavel Nedvěd se dostavili na první hodnocení před kamery České televize. Samozřejmě, že musela zaznít otázka na budoucnost trenéra Miroslava Koubka.

„Pozice trenéra Koubka je jasná. Máme dohodu, cyklus trvá dva a půl roku. Jsme teď po mistrovství světa, spolupráce pokračuje,“ řekl jednoznačně David Trunda.

„S trenérem jsme hledali cestu, jak dostat z kluků maximum, ale nepovedlo se to. Tým byl stoprocentně jednotný, byl tam absolutní soulad mezi mnou, trenérem i hráči. Hledali jsme cestu, jak být úspěšní. Bohužel to nevyšlo, ale uvnitř mužstva jsem neviděl žádný problém,“ připojil Pavel Nedvěd.

O tři dny později nastává obrat o 180 stupňů. David Trunda přijímá Koubkovu rezignaci. Z předsedy svazu, jehož osoba by měla mít autoritu, je tak rázem kopie nechvalně známého českého bafuňáře, jenž si neláme hlavu s tím, že jeden den něco řekne a druhý den už to neplatí. V českém prostředí se přece musí improvizovat podle aktuálních nálad, aktuálního rozložení mocenských sil a aktuálních potřeb v rámci vlastní sebezáchovy.

Manažerské přešlapy

Trunda společně s generálním manažerem Nedvědem, ale i celá fotbalová vláda, se manažersky shodili už při výběru reprezentačního kouče po odvolání Ivana Haška. Není třeba připomínat taškařici s oslovováním neprogresivních trenérů v zahraničí, aby nakonec byl slavnostně inaugurován ten, kdo doma zbyl.

Manažersky neprozíravá byla i délka smlouvy. Když dáte komukoli kontrakt na dva a půl roku, musíte si být setsakramentsky jistí, že je to ten pravý do pravého projektu. Nic z toho však neexistovalo.

Kdyby Koubka tolik všichni chtěli, nedělalo by se předtím takové divadlo. A že nemá český fotbal moderní plán, jak by měla jeho reprezentace hrát, obnažil až surrealisticky turnaj za oceánem.

Za těchto okolností by se dvojnásob nabízelo, aby Miroslav Koubek obdržel úvazek na baráž, a pokud z ní postoupí, tak do konce šampionátu. Pak si obě strany mohly opět sednout a rozebrat, zda má budoucí spolupráce smysl či nikoli.

Ale Koubek vyfasoval rovnou dvouapůlletou smlouvu. Teď záleží, jak je postavená, protože kdyby mu musel svaz vyplatit celou délku, byl by to drahý omyl. A to v době, kdy FAČR potřebuje každou korunu.

Pochopitelně, že veletoč s Koubkovým (ne)setrváním na reprezentační střídačce vyvolává u veřejnosti spekulace na téma, co se stalo, že předseda i trenér změnili názor.

Miroslav Koubek bezprostředně po mistrovství zdůrazňoval, že bude bojovat dál, neboť není zvyklý utíkat z boje a má týmu, co dát. Jeho nadřízený tvrdil, že jeho odchod není absolutně žádné téma.

Takže co se po návratu z Ameriky do vlasti přihodilo, že oba popřeli sami sebe?

Že by šéfovi fotbalu docvaklo, že takový propadák nelze přejít mávnutím ruky? Nebo mu to připomněli obchodní partneři?

Mediální kampaň? Alibi

Miroslav Koubek odůvodnil otočku mediální kampaní s řadou polopravd a fabulací.  „V této atmosféře mi moje práce pro českou reprezentaci přestala dávat smysl,“ vysvětlil.

Schovávat se za mediální kampaň je v Česku nechvalnou tradicí, leč jedná se o alibi.

Až opadne ukřivděnost a zvítězí nadhled, nováček Miroslav Koubek si přizná, že premiéru na šampionátu nezvládl. Společně s početným realizačním štábem nepřipravil pro národní mužstvo konkurenceschopný herní systém. Nenašel ideální sestavu. Nevyzrál nad kondičním rébusem v podmínkách přeletů a nadměrné nadmořské výšky. Selhal v komunikaci. Hodnotil pozitivně utkání, když přišla bouře nesouhlasu, korigoval to. Jeho vztahy s hráči nebyly ideální. Vystoupení kapitána Ladislava Krejčího nebo Patrika Schicka naznačovala něco jiného.

Každý reprezentační trenér je pod silným tlakem fanoušků i médií, ale s tím se musí vypořádat, protože to k této práci patří. A ruku na srdce – kouč české reprezentace je pod daleko menším presem než třeba trenér německého národního celku. Kdyby měl Koubek čelit takové mediální masáži, jakou podstupuje Julian Nagelsmann, nestačil by se divit.

Ovšem neměl by za neúspěch na MS nést odpovědnost sám. Pavel Nedvěd byl to fantastický hráč, jenže role manažera je zcela jiná profese.

Jeho výstupy na tiskových konferencích působily neodborně. Skutečných příčin mdlé české hry se nikdy nedotkl. Neustále jen opakoval, že s trenérem vědí, co mají zlepšit, ke zlepšení však nedošlo. Takže, co je doopravdy hodné k nápravě, netušil. A názor, že hráči z Premier League, Bundesligy, Lique 1 dosáhli svého maxima postupem na mistrovství světa, ho manažersky diskredituje na druhou.

Člověk s tímhle přesvědčením nemůže řídit reprezentační A tým, ani jednadvacítku.

Ovšem pokud to nevidí jeho nadřízení, je to ještě větší zádrhel. A další manažerské pochybení Davida Trundy a lidí ve výkonném výboru. Ti by měli mít schopnost strategického myšlení přesahující domácí horizont. Měli by znát, jak postavit moderní fotbalovou pyramidu, na jejímž vrcholu je reprezentace, která se bude nejen pravidelně kvalifikovat na vrcholné akce, ale bude na nich bude předvádět zajímavý fotbal, který bude budit ve světě respekt a ne posměch.

Chce to konkurz, ne frašku

Proto bude nesmírně důležitý konkurz na místo nového hlavního trenéra národního týmu. Měl by být zcela jiný než tragikomedie, které jsme byli svědky na podzim loňského roku. Ještě než vypukne, je třeba, aby si generalita FAČR stanovila, jestli chce razit aktivní, ofenzivní fotbal s celoplošným presinkem nebo radši preferuje hlubší obranný blok s důrazem na kontry a standardní situace. Protože pokud nebude znát obraz, nemůže vybrat ani toho nejschopnějšího malíře, který ho bude umět namalovat.

Už se rozhořely debaty o tom, zda má Koubkův následovník přijít z domácích nebo zahraničních zdrojů. Položte si otázku, kolik českých trenérů trénuje kluby ve vyspělých evropských ligách. Odpověď: nula.

Což evokuje další otázku: Co za tím vězí?

Ale zásadních otázek je spousta. Třeba proč Regionální fotbalové akademie FAČR, které vznikly v roce 2015 s cílem pomoci dohnat výchovu talentů, nechrlí hráče s výbavou pro top ligy?

Tohle by si měli analyzovat vládci na Strahově a poté přijímat systematická opatření k nápravě.  Pokud si David Trunda myslí, že český fotbal spasí především výstavba malých hřišť z projektu FIFA a další investice do mládeže, pak se český fotbal nemá šanci probrat.

Potřebuje totiž hlavně manažery a trenéry s myšlením v souladu s mezinárodním fotbalovým rychlovlakem.