Pomohli parašutistům a za to zaplatili životem, nacisté popravili i celou rodinu
„Přinášíme pozdrav od Hradeckého“, to byla první slova, která Václav Stehlík od Gabčíka s Kubišem slyšel. U rodiny bývalého železničáře našli parašutisti jeden prvních úkrytů. Stehlík zařídil i zdravotní ošetření. Azyl u rodiny Stehlíkových našli i další parašutisté jako Vojtěch Lukaštík a Ludvík Cupal.
Rodinu měl nakonec udat vlastní příbuzný, který četníkům oznámil, že skrývají parašutisty. Informace se pak rychle dostala na gestapo, které 25. května rodinu pozatýkalo. O tom, jestli za udáním ze strany Stehlíkova zetě skutečně došlo se vedou spory. Podle některých historiků je příběh rodinné zrady pouze smyšlenkou ze strany protektorátní policie.
Popravili celou rodinu
Den po útoku na protektora Heydricha přivedli rodinu na popraviště, tím byla Lobezská střelnice. Kromě Václava Stehlíka byla popravena jeho žena Růžena, synové Václav a František, dcera Josefína s chotěm.
Dále byli na popravišti v Lobzích o život připraveni Alois Vágner a Josef Pašek z Krašovic za ukrývání střelné zbraně a strojvůdce Rudolf Šváb za schvalování atentátu. Za stejné provinění a za tajný poslech zahraničního rozhlasu byli v Lobzích popraveni také Václav Cafourek a jeho osmnáctiletá neteř Blažena Fenclová z Třemošné. Dvanáctou obětí byl tulák Josef Vilde, jenž byl popraven bez řádného procesu a soudu.
Příběhy, na které by se nemělo zapomínat
Každoročně si dvanáct popravených lidí v době heydrichiády připomínají v areálu Armádní střelnice v Plzni Lobzích.
„Toto místo je spojeno s tragickými a zároveň hrdinskými příběhy. Gabčík s Kubišem byli vycvičeni. Věděli, že položí své životy. Zároveň by však jejich mise nebyla úspěšná, kdyby na území protektorátu nenašli lidi, jež jim byli ochotni pomoci, i když věděli, že tím dávají všanc nejen své životy, ale i životy svých blízkých,“ zdůraznil primátor Plzně Martin Baxa.
Autorkou reliéfu na památníku je sochařka Marie Uchytilová, rodačka ze severoplzeňských Kralovic. V Lobzích byla její plastika odhalena už v roce 1949. Je na ní zachycena klečící žena a na jejím klíně spočívá hlava ležícího popraveného muže, v pozadí je reliéf Radyně. Památník obětem nacistické perzekuce, do něhož je reliéf zasazen, vznikl až o patnáct let později úpravou bývalého valu střelnice. Nachází se přímo na místě popraviště.
