V Plzni si lidé poprvé prohlédli desítky trpasličích ježků

Trpasličí ježci byli vyšlechtěni v USA z několika afrických druhů a ve volné přírodě v této formě neexistují. "Jejich chov je dnes docela trendy, protože se hodí pro dospělé, kteří jsou celý den v práci. Nepotřebují tolik pozornosti, protože jsou samotářští a navíc noční," řekla. Dospělí ježci váží 300 až 500 gramů, měří 18 až 23 centimetrů, nepřerostou morče. Jsou o něco menší než tuzemské druhy ježek západní a východní.

Šlechtěné ježky nelze chovat v teplotách pod 20 stupňů Celsia. "To by hrozilo, že se budou snažit hibernovat, což v Africe nedělají, protože tam mají potravu celý rok. Hibernovat neumí a nemusí se z toho probrat," uvedla Ehrenbergerová. Ježci se živí se hmyzem - šváby, cvrčky i červy, které si uloví. Žerou ale také vařené maso nebo kočičí granule, uvedla plzeňská chovatelka Markéta Horáková. Ceny registrovaných zvířat se pohybují od 2000 do 3000 Kč.

V současnosti je uznáno 92 barevných variant a jejich počet podle Horákové stoupá. Liší se skvrnami na čumáčku i po těle, bývají ale i celí bílí nebo černí, mají červené nebo černé oči. Špatně vidí, orientují se pomocí pachu, tak si také pamatují svého chovatele. Tito ježci potřebují co největší výběh, protože v přírodě při lovu hmyzu denně urazí velké vzdálenosti. V teráriích proto mívají běhací kolečka. Vzhledem k tomu, že mají sklony k alergiím, nesmějí mít prašnou podestýlku. Žijí jako morčata čtyři až šest let.

"Moje čtyřměsíční samička je pohodová a mazlivá. Vedle mám roční samici a ta je dost často vzteklá," řekla Horáková, která v Plzni zakládá výdejnu mláďat. Každá chovatelská stanice přísně dbá na rodokmen a zvířata s vadou nahrazuje.

Tuzemské druhy ježků se chovat nesmějí, člověk je může mít doma jen po nutnou dobu, například když jsou zranění.