Životní náplní Libušky Pelikánové je pomáhat zvířatům. Miluje kočky, zachraňuje jejich životy, léčí je a následně jim hledá nové domovy. Je zakladatelkou a ředitelkou respektované a uznávané neziskové organizace Fousky z.s., obklopila se dalšími nadšenci a dobrovolníky, kteří jí pomáhají vracet kočky do života. A daří se jim to báječně.
Za pět let své činnosti zachránily Fousky 430 koček
Pro dalších 150 zařídily Fousky kastraci
Fousky mají k dispozici 11 depozitů, kde dobrovolníci, členové spolku, pečují o kočky do doby jejich adopce
Aktuálně se starají o 39 koček
Při největší akci zachránila děvčata z Fousků najednou 18 zubožených koček
Jak vlastně vznikly Fousky a jak jste začínali?
Fousky jsem založila s přítelem Lukášem v roce 2015. Založili jsme je kvůli tomu, že jsme si všímali toho, jak se na Faceboku sdílejí případy kočiček, které by potřebovaly pomoc. Existuje samozřejmě řada útulků pro kočky, ale ty jsou přetížené, mají často stop stav. Chtěli jsme založit něco, aby to mělo nějakou formu a mohli jsme těm kočkám pomáhat také. Začali jsme na principu domácího opatrovnictví, jen my dva s Lukášem v našem bytě v Plzni. K našim vlastním kočičkám jsme měli v dočasné péči třeba jen, jednu, dvě, tři, další podle možností. Měli jsme docela velký byt. Udělali jsme jim velikou voliéru. Mezitím jsme na sebe navazovali další milovníky koček, kteří s námi spolupracují od začátku až dodnes. Pomáhají nám s těmi dočaskami.
Kolik dočasných péčí teď máte k dispozici?
Teď jich máme 11, část jich máme v Plzni, jednu příležitostnou máme v Tachově, jednu v Praze a naše největší depozitum je v Žerovicích u Přeštic.
Od kdy vlastně fungují Fousky v tom větším měřítku?
Po 3,5 roce fungování jsme začali hledat velkou nemovitost. Chtěli jsme nejen hezké bydlení pro nás, ale chtěli jsme získat hlavně větší prostor na to, abychom mohli vybudovat velké kočičí království. Našli jsme si v Liticích u Plzně starý hospodářský dvůr, který pomalu rekonstruujeme. Už máme hotový jeden depozitní pokojíček, na podzim bude druhý. Potom se vrhneme na velikou stodolu, která bude celá pro kočky.
Jak velký bude ten kočičí ráj, co tam všechno bude?
Počítáme s kapacitou tak kolem 20 koček. Záleží podle náročnosti případů. Snažíme se kočičkám poskytovat individuální péči. Počet nemůže být na úkor péče, která se nemůže zhoršovat. Každá kočička je jiná a má jiné potřeby. Vezmu si třeba na starost dvě kočky z nějaké náročné lokality, které jsou třeba psychicky poznamenané, abych se jim mohla hodně věnovat. Když jsou v dobré kondici jak psychické i fyzické, tak přijmu i rodinku pěti nebo osmičlennou.
Teď jste na péči sama s přítelem. Až budete mít větší kapacitu, jak to budete zvládat?
Bude to na mě zase dál, ale budou mi chodit určitě pomáhat naše členky. Jsme výborný tým, hodně si pomáháme. Máme i dost dobrovolníků, kteří by chtěli docházet na místo a pomáhat s kočičkami. Ale momentálně máme ty kočičky v opatrovnictvích, jsou vlastně v domácnostech našich členů. Je tam omezený počet. Tak tu pomoc dobrovolníků zatím nevyužíváme. Zatím je mají všichni u sebe doma.
Jak se k vám kočky dostávají?
Nejčastěji je to na základě toho, že nám někdo napíše nebo zavolá. Že našli třeba sraženou kočičku, zraněnou, která potřebuje pomoc. Ptají se, co mají dělat. Nebo paní našla koťata v lese, když šla na houby. Buď si pro kočky jedeme sami, nebo nám je přivezou, záleží na domluvě. Teď jsme měli případ, kdy někdo z auta vyhodil koťátka do příkopu a odjel. Naštěstí to viděl jiný řidič. Ale často se nám už stalo, že prostě kočku potřebující pomoc někde venku potkáme. Díky sdílení na Facebooku se k nám ty informace od lidí dostávají rychle. Řada koťat se u nás samozřejmě i narodí od březích kočiček, které se k nám z různých důvodů dostanou. Upřednostňujeme zraněná zvířata, březí kočičky a malinká koťátka. To je ta nejohroženější sekce. Pro malé kotě může být jedna noc venku bez pomoci a potravy fatální.
Jezdíte ale také kočky odchytávat so terénu a pak je necháváte kastrovat…
Snažíme se pomáhat s kastracemi lidem v důchodu, nebo na hůře dostupných místech, kde se vyskytuje více koček. Nejde to tak rychle, jak bychom si představovali. Peníze na naši činnost získáváme od drobných dárců, pořádáním různých bazárků. Z toho potom tyto aktivity financujeme. Když je někde problémová lokalita, tak se snažíme co nejrychleji pomoci.
Dostanete na takovou záslužnou činnost peníze například od starostů obcí?
Málokdy jsme něco dostali. Někde jsme tu podporu měli, setkali jsme se s příjemným jednáním. Někde je to naopak. My jsme rádi, když můžeme v té lokalitě působit, ohlásíme tu naši akci, nikdo nám nebrání v tom, že těm kočkám pomáháme. Ale už jsme se s tím také setkali. Nahlásili jsme lokalitu s přemnoženými kočkami, koukali na nás divně, jako že se nás nikdo o nic neprosil. Ale to se stává jen zřídka.
Jak zvládáte skloubit vaši práci a tuto činnost?
Někdy je to náročné, když máme kočky na kapačkách, nebo když se musí podávat pravidelně léky a výživa. Malá koťátka musíte krmit každé dvě tři hodiny i v noci…Je to prostě taková životní náplň, pomáhat těm zvířatům. Člověk je tady pro ně neustále.
Můžete získat peníze na vaši činnost třeba z nějakých dotací?
Nedostáváme nic. Podařilo se nám navázat spolupráci se životním prostředím, že nám třeba uhradí kastrace, když kastrujeme nějakou problémovou lokalitu, za což jsme moc rádi. To nám ohromně pomůže. Chtěli bychom získat nějaké peníze na stavbu toho velkého útulku. Táhneme to zatím hlavně z vlastních prostředků. Vzali jsme si obrovskou hypotéku. V malém domku bychom se asi nudili. Naše vidina byla vytvořit prostor a domov pro ty kočičky, jsme jejich velcí milovníci.
Kdo vaše kočičky dostane?
Lidi si prověřujeme, když se nám něco nelíbí, tak je samozřejmě i odmítáme. Když to zvíře vytáhneme z něčeho ošklivého, tak potom rozhodujeme o jejich další budoucnosti třeba na 10 až 15 let. Bereme si adopční příspěvek na veterinární péči. Je to takový filtr, který docela dobře funguje.
Kolik kočiček už prošlo vaší péčí?
Za těch pět let jsme zachránili 430 kočiček. Okolo 150 dalších jsme vykastrovali v problémových lokalitách nebo lidem v důchodu.
Kdo si pro kočky přijel z největší dálky?
Přijeli si zájemci z Kutné Hory, máme kočičky na Moravě a tři dokonce v Německu.
Kterou záchrannou akci považujete za největší?
Taková byla v Malahově na Domažlicku. To bylo 18 koček z jednoho rodinného domu, kde péči majitelé absolutně nezvládli. Byly tam kočky strašně zanedbané, zubožené, podvyživené. Kočičkám jsme pomohli, jedna bohužel zemřela na nemoci. Ale ten půlrok, co byla s námi u Fousků se měla báječně. Něco takového nikdy nezažila. V jeden den jsme s holkami odvezli třemi auty 18 koček. To místo bylo opravdu hrozivé. Další velkou akci z poslední doby jsme měli v Plzni na Sylvánu. Tam jsme vzali 14 kočiček z venkovní lokality. Opět byly zubožené, vyhladovělé, mají pošramocenou psychiku. Teď už jim bude dobře. Jsou šťastné, musí se všem dávat stejná láska.
Teď aktuálně máte ve vašich 11 depozitech kolik koček?
Teď 39, ale byli jsme i na 70. Teď máme krásné adopce.
Existuje nějak případ, který vás nejvíce zasáhl?
Pamatuji si úplně všechny naše kočičky. Ale úplně největší zásah do srdce byl u Dorotky. Byla u mě loni. Našla jí paní pod kolejištěm zcela nehybnou, podvyživenou. Byla to jen kostra potažená kůží. Zvládla jen málo hýbat hlavičkou. Paní kočičku přivezla, jeli jsme hned k veterináři. Dorotka se začala trošku zlepšovat. Pak už si dokázala sama i sednout a začala jíst. To je nejdůležitější. Když kočka žere, má chuť k životu. Když se trochu stabilizovala, tak jsme si ji odvezla do domácí péče. Bylo jí více než 10 let. Bohužel jí selhávaly ledviny, vyžadovala péči 24 hodin denně. Musela jsem jí zpočátku přebalovat, nemohla se moc hýbat. Byl vlastně pořád ležák. Dělala jsem s ní různé cviky, nosila jsem jí v pelíšku po zahradě. Byla nesmírně bystrá, všechno vnímala, byla strašně vděčná, neskutečně mazlivá. U nás doma jsem ji měla jen měsíc a půl, bohužel měla mozkovou příhodu…Jsem šťastná, že jsem s ní mohla být až do poslední chvíle. Nevím, co měla za sebou. Ale ten měsíc a půl byl pro ni nezapomenutelný. Bylo na ní vidět, jak byla šťastná. Nikdy na ní nezapomenu.
Vím, že jste měli v péči i kočičku s ochrnutými zadními tlapkami. A ta se uzdravila
Ano, to byla Matylda. Tu jsem měla ve své péči. Měla zranění způsobené pokousáním od psa. Pravidelně jsme spolu cvičili, jezdili na fyzioterapii, úplně se uzdravila. Už je v novém domově. Adoptovala si jí paní, která ji na našem Facebooku sledovala úplně od prvního okamžiku příjmu. Nevypadalo to s ní zpočátku vůbec dobře, vzhledem k narušení míchy. Povedla se ale operace, povedlo se i cvičení.
Jakou nejdražší operaci Fousky zařídily pro nemocnou kočičku?
Když potřebujeme nějaké opravdu specializované ošetření, tak navštěvujeme veterinární pracoviště v Praze. Teď při odchytu kočiček v lokalitě Sylván jsme narazili na kocourka Lišáčka, který měl utrženou patičku, nemohl používat packu. Měl přerušenou achilovku. Dostane implantát do nožičky, aby jí mohl používat. Jinak mu hrozila amputace. Bude to stát kolem 25 tisíc korun. U jiné kočky jsme nechali provést náročnou operaci zadních paciček, tam se platilo se slevou 40 tisíc korun a byla to pro náš útulek nejdražší operace. Nebojíme se toho, když víme, že to té kočce pomůže. Ty peníze na to prostě vyděláme těmi našimi bazárky. Nerozmýšlíme se nad tím, kočky jsou na prvním místě.
O kolik koček se staráš u tebe doma?
Máme teď u nás v Liticích 11 kočiček, jsou mezi nimi naše vlastní, i ty z Fousků, které budeme mít na dožití. Vyžadují stálou péči, byly to těžší případy, které jsme už nedávali k adopci. Jsem šťastná, že je máme.
Foto
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
