Co pomůže k uzdravení z anorexie? Často jsou to detaily

Další díl ze série článků Stop anorexii je souhrnem fragmentů, střípků, které pacientům s poruchami příjmu potravy pomohly odrazit se ode dna. Primární je ale změna myšlení.

„Nejlepší je se na anorexii pořádně naštvat! Není to samozřejmě jednoduché, protože bývá v naší hlavě tak zakořeněná, že můžeme mít pocit, že bez ní dál nezvládneme existovat. Ale pokud v sobě máte zlobu – kvůli tomu, jak vám padají vlasy, je vám neustále zima, nemáte na nic energii, přicházíte o přátele – zkuste svůj vztek nasměrovat právě na anorexii, místo toho, abyste si negace vybíjeli na těch, kteří se snaží pomoci,“ říká Markéta Hamerníková, autorka projektu Stop anorexii.  

Dopis anorexii

Prvním krokem může být napsat anorexii dopis – tato metoda se často využívá i v psychiatrických léčebnách. Ideální je napsat dopisy dva – jeden jako anorexii-přítelkyni a druhý jako nepřítelkyni.

Při léčbě je však také dobré nečekat zázraky na počkání. „Cesta k uzdravení je velmi náročná. Pro poruchy příjmu potravy je specifické, že když se lidé začnou léčit, většinou jim zprvu bývá hůř, protože to, co bylo utlumené, najednou vystoupí,“ upozorňuje klinická psycholožka a psychoterapeutka Tereza Maková, která se dlouhodobě zabývá poruchami příjmu potravy, v rozhovoru pro Deník N.

Odstranit zrcadla

Odstranění zrcadel může pomoci při léčbě anorexie tím, že snižuje neustálou sebekontrolu a negativní fixaci na vzhled, což umožňuje zaměřit se na skutečné uzdravování a psychické problémy.

„Hrozně mi pomohlo, že jsem se na sebe nedívala každých pět minut. Díky tomu jsem se mohla poznávat i jinak, svým zrakem, a ne pohledem do zrcadla,” svěřila se respondentka Klára v diplomové práci Podpůrné a ztěžující faktory v procesu léčby poruch příjmu potravy.

Stejnou zkušenost popisuje i Michaela Hošková v autobiografické knize Věčně věrný nepřítel anorexie.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Stop anorexii (@stop.anorexii)

Nefotit, nebo nafotit anorektické fotky?

Další bod je velmi kontroverzní a není vhodný pro každého – nafotit si anorektické fotky. „Mě například dost zarazily fotky, momentky, mě samé – když jsem se poprvé viděla zezadu, lezoucí lopatky, žebra na zádech. Dost mě to tenkrát probralo, protože takhle jsem se v zrcadle vůbec neviděla, připadala jsem si "normální"... Ale ty fotky byly dost hrozné, jako by to byl někdo úplně jiný,“ popisuje bývalá anorektička Markéta Hamerníková.

Pokud se rozhodnete nafotit si svou hubenou postavu, nejprve si odpovězte – PROČ a pro koho. Pokud mají být fotky pouze pro vás a pro vaše terapeutické účely, je to v pořádku.

„Pokud ale plánujete jejich zveřejnění, myslím, že to není úplně dobrý nápad. Fotky mohou mít špatný vliv na jiné lidi bojující s poruchami příjmu potravy. Zase se dostáváme do kolečka porovnávání a zbytečně budete posilovat u veřejnosti zažitou představu, že anorektička je kostra potažená kůží, což ve většině případů není. A nakonec – vždy se může objevit někdo, kdo vám napíše, že nejste zas tak hubený/á – a může to ohrozit vaši cestu z anorexie,“ upozorňuje Markéta.

Zároveň však fotky mohou pomoci uvědomit si, jak tělo skutečně vypadá, nebo mohou dokumentovat léčbu a pokrok. Nebo naopak - Prohlížení anorektických fotek může vyvolat pocity nostalgie nebo dokonce touhu vrátit se k nižší váze. Jak to tedy udělat bezpečně? Nejprve se poraďte s terapeutem, zvažte přínosy a rizika a fotky nezveřejňujte.

Další tipy a celý díl podcastu 15. Co pomůže k uzdravení uslyšíte na Spotify, Apple Podcast, Youtube nebo Stopanorexii.cz.