Svoji novou továrnu vybudoval v dnešní Železniční ulici Plzni v letech 1869-1871 slavný podnikatel švédského původu Eduard Bartelmus, jenž v roce 1832 získal patent na převratný vynález, kterým bylo smaltované nádobí. Pamětní poháry vyrobené touto firmou se v květnu roku 1896 staly příčinou krvavé tragédie, při níž zahynulo 3000 Rusů během oslavy korunovace cara Mikuláše II.
Továrna Bartelmus se ovšem ještě dávno před ruskou tragédií proslavila svými výrobky. Podnikatel zvolil Plzeň jako sídlo své továrny vzhledem k tomu, že správně odhadl jeho bouřlivý rozvoj a rychlé zbohatnutí. V Plzni už fungovala Škodova strojírna, bylo jasné, že se město stane významným železničním uzlem, odkud povedou koleje do všech stran. Bartelmus proto vybudoval továrnu kousek nad nádražím. Po kolejích se zboží dostalo ve velkém počtu k zákazníkům rychle a bezpečně.
Bartelmus byl stále úspěšnější každá plzeňská domácnost měla v těch časech nějaké kousky z jeho továrny. Továrna vyráběla bandasky, naběračky, konvičky na čaj a kávu, hrnce, cedníky, rendlíky, Ižicníky. To vše v barvách žluté, červené, bílé, černé a hlavně v modré. V továrně pracovalo 48 slévačů, 10 cídičů, čtyři taviči 48 dělníků ve smaltovně a 12 pomocníků. Eduard řídil továrnu až do své smrti v roce 1877. Předtím určil za svého pokračovatele synovce Morice Bartelmuse, který společnost pevnou rukou vedl k dalším úspěchům. Továrna se rozrůstala o nové provozy, zavedla například výrobu bubínkových kamen, vyvážela zboží do mnoha evropských zemí a zahájila také export do Ameriky.
Společnost Bartelmu se stala koncem 19. století jednou z největších smaltoven ve střední Evropě, chrlila ohromné množství zboží, Roku 1896 bylo vyrobeno 3oo6 tun odlitků a 2638 tun smaltovaného nádobí. Do bran továrny docházelo na 500 zaměstnanců.
Zalíbení v produkci proslulé plzeňské továrny našel i ruský carský dvůr, který v květnu 1896 chystal korunovaci posledního ruského cara Mikuláše II. Na slavnost byly pozvány statisíce prostých lidí, aby na památku dostaly od cara pamětní dar, jak bývalo v Rusku zvykem od časů legendárního vládce Borise Godunova. Darem měl být pamětní pohár a malé pohoštění. Do plzeňské firmy Bartelmus byla doručena obří objednávka na 400 tisíc kusů pohárů určených k podarování poddaných. Dalších 400 tisíc kusů mohla firma vyrobit navíc a prodávat po jednom rublů za kus. Firma poháry vyráběla nejen v Plzni, ale i ve svých závodech v Brně a v Uhrách.
Pohoštění a dárky se měly po vzoru předchozí korunovace opět rozdávat na Chodinském poli za Moskvou a bylo jasné že přijde velké množství poddaných. Car určil, že každý prostý člověk, který na korunovaci přijde, dostane uzlík z barevného šátku, ve kterém bude zabalena libra bílého chleba, půl libry buřtů, balíček sladkostí, oříšky, marcipánový koláč a jako bonus a na stálou památku plzeňský korunovační pohár s vročením a začátečními písmeny carských manželů.
Na pověstné Chodinské pole se krátce před korunovací dostavilo více než 800 tisíc věrných poddaných v očekávání dárku. Každý chtěl korunovační pohár. Statisíce lidí čekaly celou noc. Ráno okolo šesté hodiny byla vypuštěna mezi lid informace, že poháry budou stačit pro sotva polovinu příchozích. Dav se vrhl vpřed a zdevastoval vše, co stálo v cestě. Vystrašení úředníci marně rozhazovali dárkové balíčky. Zadní masy se tlačily na ty v čele a za několik desítek minut bylo dokonáno. Asi tři tisíce mrtvých byly smutným výsledkem korunovace posledního ruského cara, která se tak krvavě zapsala do dějin a předznamenala krutý osud carské rodiny. Bolševici celou carskou rodinu vyvraždili v roce 1918.
Soumrak plzeňské továrny poté poté, co v roce 1920 zemřel její schopný ředit Moritz Bartelmus. Jeho nástupcem se stal synovec Richard, který ovšem vedl společnost od deseti ku pěti. Za pár let stačil „nasekat" jen velké dluhy. Tuhle situaci vyřešil tragicky, když se v roce 1929 ve své kanceláři zastřelil. Zdrcená rodina záhy prodala všechny akcie společnosti a z podnikání v Plzni definitivně odešla. Smaltovna Bartelmus ale fungovala ve třicátých i čtyřicátých letech 20. století dále. Přežila hospodářskou krizi, druhou světovou válku a skončila až v roce 1948.
Po převratu patřila smaltovna pod Československé závody kovodělné v Praze. Po roce ji převzala Škodovka a místní dopravní podnik. Smutnou tečkou za historií Bartelmusu byl rok 2000, kdy zanikla část bývalé továrny při výstavbě silničního nadjezdu. Zůstala stát naštěstí pro milovníky historie budova v Železniční ulici, která stále nese na fasádě nápis Bartelmus.
Foto Starý most, koláž redakce (Wikimedia Commons + Starý Most)
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
