Válečná motorka se z bojiště v Itálii po letech dostala do Česka, teď má premiéru na Slavnostech svobody

Motorka má velmi zajímavou historii, už od jejího samotného vzniku. Firma Triumph, která motocykly vyráběla je zajímavá i tím, že měla pro válečné období ve spolupráci s armádou vyvinutý nový typ motorky. „Při bombardování Coventry v roce 1940 byla celá továrna včetně vzorového kusu i jejích plánů zničena. Ale protože se Britům nedostávalo motorek, plno techniky nechali při ústupu v Dunkerku, tak tlačili na firmu Triumph, aby nějakým způsobem dodala motocykly. Od civilních prodejců stáhli neprodané motorky, díly na ně a vykupovali i od lidí jejich motocykly. Z toho pak začali montovat tento typ. Předválečný typ upravili tak, že dodali vybavení nosiče a začali ho produkovat pro armádu,“ uvedl k historii motocyklu Michal Chalupný.

Tento konkrétní stroj, který vlastní plzeňský sběratel byl smontovaný v dubnu 1943. Je sestaven částečně ze součástek z předválečných motorek i z těch, které se vyráběly během válečného konfliktu. „Některé věci jsou tedy zjednodušené, například Velká Británie neměla za druhé světové války dostatek gumy, neboť Japonci obsadili kaučukovníkové plantáže. Guma se stala nedostatkovým zbožím. Dávala se tedy jen na nejnutnější místa jako je těsnění. Tam, kde se to dalo postrádat, tak tam nebyla. To se týkalo například opěrky na kolena, nahrazovaly se i na řídítkách,“ vysvětluje Chalupný.

Jeho motorka se dostala na bojiště v Itálii, kde také zůstala i po válce. Pak ji koupila pravděpodobně civilní firma, která ji svérázně upravila. „Takže samý chrom, samé leštidlo i technické zásahy byly hodně „po italsku“. Na tomto typu jsou čtyři druhy závitů – tři britské a metrické, které tam po válce dodali Italové. Rekonstrukce byla taková, že jsem si objednal šrouby z Anglie a pak jsem zjistil, že jsou tam jiné, takže se to trochu komplikovalo,“ popisuje majitel složitou rekonstrukci.

Do roku 1962 motorka jezdila, potom se dostala do Německa. Zřejmě si ji pořídil otec muže, od kterého ji nakonec Michal Chalupný. V Německu toho motorka ale moc nejezdila, zhruba 30 let byla vystavena v obchodě s galanterií, takže se zachovala v poměrně dobrém stavu. Při likvidaci obchodu si ji majitel chtěl zrenovovat. Když ale zjistit, co by to obnášelo, raději ji nabídl na prodej na eBay.

„Pracoval jsem na ni zhruba dva roky, velmi mi pomohli kamarádi Standa Smolák a Lukáš Nový, kteří mi pomohl. Sám bych ji dohromady asi nedal, protože každý se vyznáme v něčem jiném. Díly jsem sháněl po celém světě, jsou tu věci z Austrálie, Indie, Spojených Států, Kanady, Británie a Francie. Je to neuvěřitelné, ale sehnat se dá dobře všechno. Dodávky dílů komplikoval také koronavirus, například tachometr mi z Ameriky jel tři měsíce lodí, protože letadla nelétala. Ampérmetr šel jen dva měsíce, ale musel jsem si ho objednat do Španělska přes kamarádku a pak sem.“

Motorka získala podobu samostatného kombinovaného oddílu, který 7. května 1945 přijel do Plzně. Po válce se sem dostalo asi sedm nebo osm těchto motorek v této verzi. „Musím říct, že jsem byl v kontaktu s Anglií, kde jsou velice vstřícní, když někdo renovuje motorku jako vzpomínku na válečné období. Dohledali mi číslo motorky, vím přesně, kdy byla vyrobená. Znám tedy její přesný rodokmen.“  

Větší množství těchto motorek vyrobeno nebylo, nasazené byly v Asii, Indii, Austrálii a Itálii. Pak je dostávaly i exilové jednotky, takže je měli Belgičani nebo Češi. Dále je používalo námořnictvo a R.A.F. Ale na klasickém bojišti v Evropě je měly zahraniční jednotky. Jezdili na nich, průzkumníci, motospojky a vojenská policie. Britové je na začátku války používali pro kurýrní službu. „Je to 350, je lehká a byla to nejrychlejší válečná motorka. Není poruchová a používala se i po válce v různých úpravách jako závodní motorka. A jak se na ní jezdí? Nooo, má řazení na druhé straně než je obvyklé, má pružiny, nemá to žádné tlumiče, je to hodně tvrdé, létá z toho olej, ale je to zážitek,“ dodal šťastný majitel Michal Chalupný.