úterý 20. dubna 2021 Marcela

Kateřina si na rakovině našla pozitiva a založila organizaci, která pomáhá její prevenci

Kateřina Vacková je devětadvacetiletá doktorka a zakladatelka neziskové organizace Loono. Ve čtvrťáku na medicíně jí diagnostikovali rakovinu na vaječníku poté, co již delší dobu cítila, že je s jejím tělem něco špatně. Po návštěvě gynekologa a podstoupení operace nemusela jít na další chemoterapii. Včasná diagnóza a věnování pozornosti problémům jí podle jejích slov zachránilo život, dalo jí smysl její práce a inspirovalo ji v založení organizace na zlepšení povědomí prevence nemocí ve společnosti. Od začátku ledna zvládá plný úvazek na interní klinice na Bulovce společně s pozicí stratéga v Loono.

„Přemýšlela jsem nad svým nádorem jako medik“

To, že rakovina je náročná hlavně psychicky, si asi říká hodně lidí. Kateřině navíc rakovinu diagnostikovali v mladém věku, když jí bylo dvaadvacet. Nemoc však brala s odstupem jako medik. Doktorů se třeba ptala, jaký má její nádor receptory. „Člověk si psychicky projde různými fázemi, já jsem zkrátka chtěla žít. Chtěla jsem jet na Erasmy, začínal mi v tu dobu krásný vztah,“ popisuje Kateřina.

„Tenkrát to snad byla moje mamča, která mi řekla, že mám dvě možnosti, buď se hroutit a brečet, nebo z toho vykřesat něco dobrého. Tak jsem brečela a pak jsem z toho vykřesala něco dobrého,“ říká Kateřina a dodává, že byla smutná a ptala se sama sebe proč. Záhy ale přestala, protože se jí začali ozývat lidé, kterým zachránila život tím, že si něco našli po jejím workshopu. „Člověk dojde k takovému klidu, že se to mělo stát, aby se pomohly zachránit životy jiných lidí,“ vysvětluje Kateřina.

Kamarádi by s problémy nikam nešli

Kateřina měla poruchu menstruačního cyklu a byla dlouhodobě unavená, takže se rozhodla jít na prohlídku ke gynekologovi. „Nádor mi byl diagnostikován včas. Dalo by se říct, že mi zachránilo život to, že jsem věděla, jak na tyto věci reagovat,“ vzpomíná.

Když o svých problémech mluvila se svými kamarády, většinou jí řekli, že by za to byli rádi a únavu by přikládali škole nebo práci. To by ale mohlo skončit fatálně, proto Kateřina dostala nápad s tím něco udělat a začala sama pořádat vzdělávací workshopy o prevenci. Pak se k ní začali postupně přidávat další medici. Dnes jich je v organizaci kolem 150, celkově jich bylo za její existenci kolem pěti set.

První workshopy na Radlické

Kateřina chtěla původně pomáhat ženám se stejnou diagnózou jako měla ona, tedy s rakovinou vaječníků. Proto se organizace jmenuje Loono. Časem se však rozhodla pro působení na převážně mladou generaci, protože rakovina vaječníků postihuje spíše ženy po sedmdesátce. Tím začala její první kampaň #prsakoule, se kterou se zaměřuje na mladé lidi a učí, jak si správně samovyšetřovat prsa a varlata. První workshopy začala Kateřina pořádat pár měsíců po své diagnóze.

Kateřinu v začátcích založení organizace i v průběhu její nemoci nejvíce podporovala rodina a tehdejší přítel. Sestra právnička jí pomohla vyřešit veškeré právní věci v Loono a Lukáš Žďárský, zakladatel Radlické Kulturní Sportovny a Kavárny co hledá jméno, jí pomohl v realizaci jejích nápadů. „První workshopy vlastně probíhaly na Radlické, kde nám Lukáš poskytl prostory zdarma,“ vypráví Kateřina.

Řízení organizace z Harvardu

Místo šesti let studovala Kateřina sedm kvůli stážím ve Vídni, Portu i na americkém Harvardu. „Dodělávala jsem nějaké státnice a přihlásila se tam na stáž. Vzali mě a do deseti dnů jsem musela být odstěhovaná v Bostonu, takže jsem za sebe ani nestihla v Loono najít ředitele. Řídila jsem tedy organizaci na dálku, kdy jsem vstávala ve tři ráno, protože v Česku už byli lidi vzhůru, pak jsem šla do nemocnice a večer zas vyřídila maily, co mi přišly za den,“ líčí.

Promoce byla pro Kateřinu zlom a od srpna 2017 pracovala v Loono tři roky jako zaměstnanec na plný úvazek. „Tenkrát jsem na to byla hrozně pyšná, že máme peníze na prvního full time zaměstnance. Pak se ke mně začali přidávat další lidi.“ Dnes pracuje na plný úvazek jako doktorka a v Loono řeší strategické věci jako třeba fundraising větších dárců. Exekutivní řízení organizace má přes rok v rukách Blanka Sigmundová. „Cítím se teď v té odstíněné roli fajn, protože ta medicína mě opravdu baví. Loono se vzdát nechci, protože to je moje dítě, ale zároveň ho nechci brzdit s tím, že bych tam seděla jako ředitel nadosmrti,“ dodává Kateřina.

„Rakovina je i něco, za co jsem vděčná“

Podle jejích slov Kateřině rakovina nevzala tolik, kolik by si možná lidé mysleli. „Vzala mi levý vaječník a bezstarostnost mladého člověka, který si říká, že se ho rakovina netýká. Rakovina mi ale dala úžasný pohled na svět, dala mi smysl mojí práce, určila mi životní cestu a dala mi spoustu skvělých lidí. Je to něco, za co jsem taky strašně vděčná. To, že se to stalo mně samotné, mě ve spoustě věcech zabrzdilo a pomohlo mi to najít balanc. Na medicíně člověk v podstatě jen studuje a pak si uvědomí, že je důležitý i odpočinek.“

Balanc mezi prací a odpočinkem se týká i jejího života dnes. Kateřina zvládá dvě práce podle svých slov hlavně kvůli schopnosti organizace času, delegaci lidí kolem sebe a šikovné asistentce. Velkou roli tam podle ní hraje i disciplína, ke které je vedena již od dětství díky sportu, kterému se věnovala. Tréninky a režim v atletice jí hodně pomohly mimo jiné i ve vystudování medicíny.

Výpadky příjmů v Loono a těžké první týdny na Bulovce

Kateřina se dnes vypořádává s problémy spojenými s covidem nejen na Bulovce, ale i ve své organizaci. Na začátku pandemie přišlo Loono o řadu příjmů z workshopů ve firmách, které přešly na home office. Webináře na pokrytí výpadku nestačí. Proto poprosili o peníze své fanoušky, díky crowdfundingové kampani získali 650 tisíc korun. Stále jim ale chybí tři miliony na realizaci nové kampaně o duševním zdraví se jménem Dobré nitro nebo nové aplikace s informacemi o prevenci na jednom místě.

„Děsím se toho, že si teď lidé řeknou, že je covid a nebudou chodit na mamograf, koloskopii a tak dále. Tady může dojít k pozdní diagnostice těch onemocnění, čemuž my chceme právě předejít tím, že to budeme lidem opakovat a říkat jim, že tam jít mají a nemají to odkládat. To půjde hlavně tím, když nepřerušíme činnost,“ říká Kateřina s tím, že problémy v Loono teď už řeší spíš racionálně než emočně.

Kateřina se pro práci na interně na Bulovce rozhodla loni na podzim a nastoupila v lednu. Interní medicínu si vybrala kvůli souvislosti s civilizačními chorobami a prevencí, kam směřuje se svým cílem do budoucna – založit si svou vlastní preventivní kliniku. První týdny práce na Bulovce jsou podle Kateřiny těžké hlavně kvůli přehlcení nemocnice i doktorů. „Na interně, kde pracuji, umírá spoustu strašně nemocných lidí jednak v kontextu covidu, jednak i protože byli hodně nemocní. To vás zasáhne. Časem si na to doktoři zvyknou, ale já se v tom pořád učím chodit, protože jsem tam pár týdnů. Člověk soucítí s pacientem a pak vidí, že ta jeho prognóza není dobrá a cítí smutek, ale musí se s tím naučit pracovat. Myslím si, že to prožívali všichni kolegové. Ti, kterých jsem se ptala, říkali, že taky brečeli, když jim umřel první pacient, ale že si na to zvyknu. Tak uvidíme.“

Ohodnoť článek

Autoři | Foto Oldřich Hrb, Jan Martinec

Štítky (ne)obyčejní, rozhovor, Loono, Kateřina Vacková

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.