Nevyjadřovat vztek je rozhodně nezdravé, říká psychoterapeut Evžen Nový

Vztek je jedna ze základních emocí, kdy je to už „přes čáru“?

Vztek je přirozená emoce a upozorňuje nás na to, že situace, ve které jsme, nám nevyhovuje. Příkladem může být, když nám něco slíbí, nedodrží a my jsme frustrovaní naštvaní, nevyhovuje nám to, pociťujeme vztek. Vztek má různou intenzitu, sílu a vytváří v nás přetlak, hýbe s námi. Na základě vzteku se pak nějak chováme. A to může být „přes čáru“, můžeme se totiž chovat násilně. Za násilí nepovažujeme jen to, že například někdo vezme klacek a bací s ním druhého po hlavě. Násilí má spousty podob, násilně se můžeme chovat i pomocí řeči, slov. My v LOMu za násilí považujeme i řvaní, kdy se druhý bojí, vyhrožování, ponižování, manipulaci a podobně, říkáme tomu psychické násilí.

Ono druhou stranu-dusit ten vztek v sobě asi není zrovna nejlepší…

Pracujeme s takzvaným „modelem nezdravého zvládání vzteku“. Učíme lidi vzteku rozumět a poznat ho na sobě, uvědomit si, kdy jsem naštvaný. Dusit v sobě vztek znamená použít jeden ze dvou nezdravých způsobů, jak se vztekem zacházet. Prvním nezdravým způsobem je vybíjení. My mu na skupinách říkáme „motorkář“. Znamená to způsob, kdy se člověk naštve a svůj vztek okamžitě vypouští ven na druhé. V češtině je k tomu krásné přirovnání „jde na první šlápnutí“ a tím nám vzniklo i pojmenování „motorkář“. S potlačováním pak souvisí druhý nezdravý způsob, jak na vztek, a to je potlačování - v našem slangu „papiňák“. Člověk, který vztek potlačuje, ho nevyjadřuje, dělá, že se nic neděje. Vztek se pak v něm hromadí, neventiluje ho a nakonec dojde k „výbuchu“ stejně tak, jako u papiňáku, když se v něm zacpe ventil. Nevyjadřovat vztek je rozhodně nezdravé. Vyjadřovat ho je ale nutné dělat nenásilným způsobem. 

Absence strachu je podstatou psychopatie, říká klinický psycholog Radek Pěkný

Sobota, 5. září 2020, 20:10Společnost

Jsou bezcitní, sebestřední, manipulativní. Psychopati žijí mezi námi a často o tom ani nevíme. Jak se dá takový psychopat poznat? A co vlastně tento pojem znamená? To a ještě mnoho dalšího se dozvíte na přednášce psychologa Radka Pěkného v neděli...

Někdo takový by o sobě možná řekl, že je zkrátka cholerik…

Ano, to bývá častá omluva lidí, kteří nezvládají svůj vztek. Já jsem prostě takový. Znamená to mimo jiné ze sebe shodit zodpovědnost za své chování, které poškozuje druhé. Zároveň všichni máme nějaký temperament, dalo by se říct vzrušivost. Cholerik je typ, který je rychle zaplaven nějakou emocí a ta zase rychle odezní. Nikdy to ale nemůže být omluva pro násilné chování vůči jiným. Násilím v tomto ohledu myslíme i chování, kdy někdo na někoho řve a ten druhý se bojí. Pokud je někdo od přírody vybaven cholerickým temperamentem, je jeho životním úkolem se s tímto temperamentem naučit zacházet. Takovým lidem my určitě pomoci umíme.

Muži kolikrát přicházejí až když se jim hroutí vztah

Kdy lidem většinou dojde, že je tady něco špatně? Uvědomí si to vůbec?

Často k nám přicházejí muži, kterým se kvůli vzteku a vzteklému nebo násilnému chování začíná bortit vztah a chtějí ho zachránit. Někteří přicházejí ve fázi, kdy už se vztah rozpadl a násilí jim zasahuje do výchovy dětí a vztahu s ex-partnerkou. Také to bývá to, že muž nechce používat vůči svým dětem fyzické tresty, ale když se naštve, tak se neudrží. Muži, kteří by úplně popírali násilí, ačkoliv by se ho ve vztahu dopouštěli, nejsou pro program vhodní, těm neumíme v této chvíli pomoci.

Evžen Nový je kouč, lektor a psychoterapeut vzdělávání dospělých organizace Ligy otevřených mužů

Kurz zvládání vzteku je určený mužům. Co ženy?

Ženy mohou do programu vstoupit také, i když program je primárně pro muže. Základem programu je ale skupinová práce a my jsme zatím nezkoušeli variantu smíšených skupin. Je to i z důvodu, že zájem žen o program byl ojedinělý. Z různých výzkumů vyplývá, že násilí ve vztahu se děje většinou směrem od mužů k ženám. To ale neznamená, že by se ho ženy nedopouštěly. Již se nám několikrát stalo, že do programu nastoupil muž a pak jsme zjistili, že násilí, které ve vztahu bylo, se dělo více od partnerky než od něj.

Kdo jsou ti klienti, kteří k vám přijdou. Jaké jsou jejich příběhy?

Jsou to běžní lidé jako kdokoliv z nás. Na ulici je nerozpoznáte. Není ani žádný typický klient programu. Takovou zajímavostí je, že mezi muži, kteří do programu chtějí, se vykytuje nezanedbatelné procento těch, kteří pracují jako IT. To, proč vstupují do programu je většinou z důvodu nezvládání vzteku doma. Jsou tu ale i přetížení manažeři, kteří si ze života udělají výrobní linku na výkon a pak už jim nezbývají kapacity na jiné emoce než na úzkost a vztek. Setkáváme se, že vztek se mnohdy projevuje v řízení auta nebo konflikty s lidmi ve veřejném prostoru, zejména ve veřejné dopravě, nákupních centrech a podobně.  Zároveň k nám již přišli i muži s opačnou zakázkou a to, že vztek vyjadřovat neumějí a chovají se defenzivně.

Často se stává, že zažili násilné chování už jako děti ze srany rodičů

Nesli si to často už z dětství, že je takové chování „normální“?  Kam až to může dojít, stávají se pak například ženy častěji obětmi a muži tyrany?

My jako lidé se nejvíce učíme nápodobou. To znamená, že vidíme jiné lidi, jak něco dělají, a to se do nás ukládá. Muži, kteří navštěvují naše skupiny, se často podobné chování naučili ve své původní rodině. Zejména způsob, jak se řeší konflikty mezi partnery. Někteří byli v dětství týráni nebo byli svědky závažného násilí mezi rodiči. To se pak, samozřejmě, v dospělosti projeví v prožívání a v tom, jak ti muži rozumí vztahům, jak si vykládají určité věci, které partnerka dělá. Je skvělé, že těmto mužům pak můžeme nějak terapeuticky pomoci, vždy se na tom dá pracovat a věci zlepšit.

Malá odbočka, když jsme u dětství: Jak pracovat se vzteklým dítětem?

Důležité si je uvědomit, že vztek odráží nějakou neuspokojenou potřebu. Dítě, které je úplně roztočené nás nevnímá a není možné po něm chtít, aby se prostě jen uklidnilo. Když na dítě křičím „Uklidni se!!!“, tak ten jeho vztek ještě více rozdmýchávám. Člověk si totiž neumí zařídit to, aby nějaká emoce na povel přestala. Vlastně chceme, aby dítě začalo více myslet, nějak si poradilo s tou situací a zároveň tím křikem roztáčíme jeho emoce a jeho myšlení potlačujeme. Musíme mu tedy nejprve pomoci vztek vyventilovat například pohybem, křičením. Na výchovu dětí v souvislosti se vztekem a agresí jsou zaměřeny semináře LOM „Agrese je OK“ a „Výchova bez násilí“.

Už jsme zmínili projekt LOMu, zaměřený na práci se vztekem, co účastníka čeká?

Nejprve ho čeká vstupní rozhovor, kde zjistíme, co přesně potřebuje a zda mu umíme pomoci. Pak má několik individuálních setkání s terapeutem. Po těchto setkáních nastupuje do skupiny, kde se s ostatními muži učí naši metodu zvládání vzteku. Skupinová práce je nejúčinnější způsob, jak se naučit zvládat vztek. Skupina je také hodně podpůrná, mnoho těchto mužů má velké problémy ve svém vztahu, a tak mohou se skupinou na těchto tématech pracovat. Po skončení skupiny nastává fáze půl roku, kdy klient již funguje sám a zapracovává techniky zvládání vzteku do každodenního života, zkouší a trénuje. Má možnost se spojit se svým terapeutem. Po této době se skupina opět sejde a vyhodnocujeme, jak na tom kdo je a co muži potřebují dále. 

Vše je hodně o komunikaci, spolupracujete také s partnery klientů?

Ano, určitě. V rozvinutějších zemích je standardem být v programu v kontaktu s partnerkami mužů, kteří chodí na podobnou terapii. Takže se snažíme tyto standardy naplňovat a práci se vztekem a násilím posunovat na vyšší úroveň. Stejně tak to funguje i u gay párů. Muži tuto spolupráci většinou považují za přínos a jsou rádi, že partnerky kontaktujeme. Zároveň partnerkám neposkytujeme poradenství jako takové. Pokud partnerka potřebuje nějakou další podporu, pomáháme jí další péči najít. To ale neznamená, že do programu nemohou vstoupit muži, kteří momentálně partnerku nemají. Často se nám také ozývají muži, kterým se partnerství rozpadlo kvůli násilí a vzteku, pečují s bývalou partnerkou o děti a nechtějí, aby se jim podobná věc stala v budoucnu.