Čtvrtek 11. 6. 2026 | Svátek má Bruno
Dnes, 07:50
S nadsázkou lze říci, že výzkum dostal plzeňského sociologa Lukáše Dirgu až za mříže. Dlouhodobě se totiž věnuje osudům odsouzených a vede s nimi rozhovory za zdmi věznic. Už byl v 55 zařízeních v 17 zemích světa. Během své práce se setkal s mnoha příběhy a zažil nesčetně situací. Dostal se například do věznice v Jihoafrické republice, která se řadí mezi nejdrsnější na světě. Rád by také navázal užší spolupráci mezi českými zařízeními a univerzitami.
Osudům odsouzených i životu za mřížemi se už léta na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni věnuje sociolog Lukáš Dirga. Osobně zakusil atmosféru 55 věznic a mnoho dalších ještě plánuje navštívit. „Přežít ve vězeňském prostředí není úplně snadné a pokud někdo popisuje věznice jako hotýlky, kde je to úplně v pohodě, tak já to tak nevidím," říká Lukáš Dirga v univerzitním podcastu UniverZ.
„Zažil jsem různé situace. Sem tam jsem viděl věci, které by se tam dít asi neměly. V jedné věznici jsem si odskočil na toaletu a viděl na vycházkový dvůr. Když zaměstnanci odešli ze dvora, tak najednou začaly lítat šípy z oken. Říká se tomu „koňování“ a takto si odsouzení posílají informace. Byl to takový ohňostroj. V momentě, kdy se dozorci vrátili, tak to samozřejmě utichlo,“ popisuje Dirga jeden z mnoha zážitků.
V rámci svého výzkumu se dostal i za zdi věznice Brandvlei v Jihoafrické republice. Právě tohle zařízení zařadil Netflix do své série o nejdrsnějších věznicích na světě. Na první pohled to tam podle českého badatele nevypadalo až tak dramaticky. Palmy, slunce, otevřený a vzdušný areál.
Čtvrtek, 19. února 2026, 10:05
Co vede některé jedince k tomu, aby se vydali na dráhu zločinu, a proč někteří lidé končí opakovaně ve vězení? Na tyto otázky hledá odpovědi mezinárodní tým vědců s kriminology z katedry antropologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v...
„Na první pohled to nevypadá nijak zle. Ale důvod, proč je to nejtvrdší věznice na světě, je ten, že tam fungují vězeňské gangy. Mají poměrně striktní pravidla a řada z nich zahrnuje explicitní fyzické násilí vůči ostatním členům gangu i zaměstnancům. Taková situace se dá řešit jen velmi obtížně. V odborné literatuře se tomu říká „druhý život odsouzených“. Často využívají mezery v systému. Jednou z nich je, že nemůžete mít 24/7 kontrolu nad vším a nedá se zabránit tomu, aby se sdružovali v ganzích. Maximálně se může vězeňská služba snažit mírnit dopady a zejména chránit vlastní zaměstnance,“ popisuje Dirga.
To neplatí samozřejmě pro celou věznici, ale pro určité oddělení. I tak tam ani dozorci nejsou zcela v bezpečí. „Spíše je to o cti v tom gangu a když gang uzná, že se stala nepravost nebo ponížení vůči členům, tak není neobvyklé, že útočí na zaměstnance nebo je pobodají,“ podotýká. „U nás gangy nejsou. Skupiny ano, třeba skupina ruskojazyčných odsouzených u nás drží nejvíc pohromadě, ale gangem bych to nenazýval,“ doplnil.
Lukáš Dirga je přesvědčený, že spolupráce věznic a akademického světa může fungovat a prospěje oběma stranám. Ostatně to viděl i při svých cestách v zahraničí.
„Panuje představa, že věznice jsou plné zlých pachatelů. Ale když se nad tím zamyslíme, tak zjistíme, že věznice jsou plné obětí. Než člověk dojde k tomu, že spáchá trestný čin, tak většinou sám několikrát zažil bezpráví. Univerzity plní důležitou roli jakési spojky a přemostění mezi populací, která je uvnitř věznice, a která je mimo. Modelů a způsobů je celá řada, typicky ale dochází k tomu, že se vytvoří společná vzdělávací aktivita, která zároveň slouží jako platforma, jak spolu tyto skupiny mohou komunikovat. Často to vzdělání slouží jako takový klíč, jímž otevřete potenciál, o kterém odsouzení často ani neví,“ zdůrazňuje sociolog.
Nic podobného zatím v Česku není, sociolog Dirga to chce ale změnit. „Při troše dobré vůle by to fungovat mohlo a věřím, že by se nám mohlo podařit to minimálně alespoň pilotně vyzkoušet. Bude samozřejmě záležet na tom, jak velký zájem bude ze strany těch odsouzených," říká s tím, že je ale navíc potřeba splnit určité předpoklady. Univerzita a věznice musí být blízko sebe a složení vězeňské populace musí být zároveň dostatečně nerizikové. „Potřebujete, aby ředitel té věznice mohl rozhodnout, že vězni mohou věznici opustit anebo aby do věznice mohli bezpečně vstupovat studenti," vysvětluje Dirga. Už prý pracuje na tom, aby se jeho vize stala skutečností.
V rámci své práce se setkal i s řadou pozitivních a silných lidských momentů. S výzkumem zdaleka nekončí. „Hodně by mě zajímala věznice ve městě La Paz v Bolívii, je to věznice San Pedro, což je světový unikát. Nenajdete tam jediného zaměstnance. Tu věznici sami ovládají odsouzení a je to svět ve světě. Je tam hodně korupce. Střeží se jen vnější perimetr, aby neutíkali, a odsouzení tam uvnitř žijí se svými rodinami. Mají tam svoje ženy, děti. Musí si za to platit, a když nemají peníze, tak leží na zemi. Mají tam restaurace, služby, samozřejmě jsou tam drogy i prostituce. Je to stát ve státě,“ prozradil.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
