Loni spolek zachránil 661 srnčat před sekačkou. Do terénu vyrazí i letos

Ročně zahynou desítky tisíc čerstvě narozených srnčat při senosečích. Před hlukem neutíkají a jen se instinktivně víc přikrčí k zemi. Pomoci se jim snaží řada spolků, třeba ten na Plzeňsku. Jde o skupinu dobrovolníků, kteří v časných ranních hodinách prochází louky a hledají ukrytá mláďata. Loni se jim takto podařilo zachránit stovky srnčat, 14 dančat, kolouchy, zajíce i ježky.

„Z tohoto pohledu se zdá, že sezóna byla velmi úspěšná. Ale i přesto víme v plzeňském regionu o místech a lokalitách, kde se tato činnost neprovádí, kde není zájem buď ze strany zemědělců, nebo myslivců o spolupráci a kde byla srnčata posekána a nikomu to nevadí. Naším cílem do budoucna je změnit to,“ uvádí spolek.

I myslivečtí psi mají problém srnče najít

„Jarní senoseče probíhají od konce dubna až do zhruba poloviny července, což je bohužel v době, kdy srny takzvaně kladou mláďata, která pak ukrývají na loukách ve vysoké trávě, aby je ochránila před predátory. Během prvních dnů života srnčata nevydávají žádný pach a instinkt jim velí přikrčit se v případě hrozícího nebezpečí v travním porostu a být neviditelná,“ vysvětluje Petra Schiffnerová ze spolku Stop sečení srnčat Plzeňsko s tím, že i vycvičení myslivečtí psi mají problém srnče v trávě najít.

„Je to strategie, která velice dobře funguje před predátory, avšak neobstojí před moderní zemědělskou technikou. Ani starší srnčata nemají před sekačkami většinou šanci, stroje jsou rychlé a z kabiny traktoru má řidič minimální šanci mládě zahlédnout. Srnče přikrčené v trávě sekačka přeseká, jedná se o velice trýznivou smrt, jelikož často nedochází k okamžitému úhynu. Není pochyb, že se jedná o týrání zvířat, které je však obecně tolerované, protože “tak to prostě je”. Mláďata, která jsou velice křehká a bezbranná, však potřebují naši maximální ochranu,“ zdůrazňuje Schiffnerová.

Spolek letos podpoří Plzeňsky kraj, konkrétně darem ve výši 100 tisíc korun. „Stejnou částku jsme dali už loni, kdy pomohla s pořízením dronů pro vyhledávání srnčat před sečí. Díky tomu se daří zachránit mnoho zvířecích životů,“ uvedl Petr Fišer (ANO), krajský radní pro oblast životního prostředí a zemědělství.

Právě drony s termokamerou jsou pro práci spolku naprosto klíčové. „Bez něj je naprosto minimální šance mláďata v porostu objevit. Dříve se chodilo v rojnicích, ale až využití dronů s termokamerou ukazuje, jak moc je pouhé procházení neefektivní. Ve vysoké trávě srnče snadno přehlédnete, můžete stát kousek od něj a nevidíte ho. Zatímco dronem s termokamerou srnče dokážete lokalizovat s maximální přesností,“ upozorňuje Schiffnerová,

Když pilot dronu srnče objeví, vyšle dobrovolníky, kteří srnče odchytí a umístí do přepravního boxu. Je také důležité, aby dobrovolníci manipulovali se srnčaty správně a co nejkratší možnou dobu, protože pro mládě a i pro jeho matku je to velký stres. Přepravní boxy se srnčaty umisťují po dobu sečení na bezpečné místo a vypouští je co nejdříve je to možné, tedy ihned po posečení plochy.

„Po seči je vracíme do přibližné lokality, kde jsme je našli. Na posekané pole ne, protože tam by byla snadným terčem predátorů. Nosit mláďata do záchranných stanic není žádoucí. Cílem je, aby se zvěři co nejmíň ublížilo a nezpůsobilo trauma,“ doplňuje člen spolku Roman Legát. Větší srnčata sama odbíhají ihned po vypuštění. Srna se zpravidla drží poblíž a celý proces sleduje. „Jakmile jejího potomka vypustíme, najde si ho a odvede. Srna má velmi silný mateřský pud a zkušenosti ukazují, že i poté, co je se srnčetem manipulováno a stráví několik hodin v přepravce, srna ho bez problému přijme,“ ujišťuje spolek.