Budoucí využití pro lochotínský pavilonek v parku u Karlovarské ulice na Severním předměstí hledá město Plzeň. Aktuálně je památkově chráněná empírová stavba v havarijním stavu. Město hodlá pavilon zrekonstruovat a vyzývá své občany, aby navrhli, co v něm po opravě vznikne.
„Pavilonek má bohatou historii, už od 19. století Plzeňanům poskytoval místo k zábavě a setkávání. Lidé tam chodili do restaurace, tanečního sálu a později také na koncerty. Naším přáním tak je, aby i v budoucnu sloužil veřejnosti. Právě proto žádáme občany, aby se zapojili a pomohli nám pro tuto proslulou stavbu najít uplatnění,“ řekl primátor města Plzně Roman Zarzycký (ANO).
Město o výpůjčce pavilonku uzavřelo v průběhu let smlouvu s několika subjekty, naposledy se Sborem Křesťanského společenství Plzeň. „Bohužel kvůli velmi špatnému technickému stavu jsme museli smlouvu o pronájmu ukončit. Rozhodli jsme se, že chátrajícímu pavilonku navrátíme jeho společenský význam. Aktuálně tak Správa veřejného statku města Plzně společně s památkáři zpracovávají projektovou dokumentaci, na základě které by měla být stavba opravena,“ sdělil radní pro oblast nakládání s majetkem a správu majetkových účastí města Plzně Vlastimil Gola (ANO).
Plzeňané už teď diskutují nad budoucím využitím pavilonku. Většina z nich se shodně v tom, že by měl sloužit ke kulturním účelům, případně jako kavárna nebo cukrárna. Jeden kuriózní návrh zněl, aby tam vznikla zubní ordinace. „Měly by tam být taneční večery pro menší taneční školy a taneční spolky,“ uvedla paní Alena. Další diskutující by tam také ráda viděla taneční sál použitelný i pro jiné aktivity jako je jóga nebo divadelní kroužky. Řada Plzeňanů by chtěla prostor využít pro divadelní představení s možností občerstvení a také pro pořádání výstav a komorních koncertů.
Pavilonek byl postaven v roce 1833 původně jako součást plánovaných Lochotínských lázní v empírovém slohu. Lázně se však nepodařilo zprovoznit, ale taneční sál a restaurace se staly oblíbeným výletním cílem Plzeňanů. Roku 1849 je v nucené dražbě koupil a dále jej provozoval výbor právovárečných měšťanů.
Znovuzrození jediného dochovaného lázeňského pavilonu v empírovém slohu pak začalo 9. března 1988, kdy byl otevřen po rekonstrukci. Komorní estetické prostředí bylo předurčené pro konání koncertů, produkcí malých hudebních forem, pořadů poetické scény, divadla jednoho herce či vybraných pořadů pro mládež. Pod hlavičkou Parku kultury a oddechu se zde konaly komorní koncerty Kruhu přátel hudby.
Nové využití získal v listopadu 1996, když si pavilonek vypůjčili františkáni pro nedělní bohoslužby nově ustavené Římskokatolické farnosti Plzeň – Severní předměstí. V roce 2003 si budovu vypůjčila Římskokatolická farnost Plzeň, později pak právě Sbor Křesťanské společenství Plzeň.
Foto Barbora Hájková, magistrát města Plzně
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Když dnes novinář neví, jaký přívlastek přilepit k nějakému podstatném jménu, sáhne po slovu ikonický, kultovní a v krajním případě po výrazu ultimátní. To se teď hodně nosí. Člověk bez žurnalistického vzdělání si v takovém případě jen vypomáhá nesmyslně použitým slovem jako případně jakoby.
