Symbolem upozorňujícím na riziko koronavirové nákazy se stal v Plzni světově proslulý andělíček Ošahánek, umístěný na venkovní kovové mříži katedrály svatého Bartoloměje na náměstí Republiky. Andělíček, na kterého si už několik staletí lidé sahají pro štěstí má roušku. A lidé by se ho teď dotýkat raději neměli.
Kdyby měl andělíček Ošahánek nebo Vošahlík oči, dalo by se napsat, že shlíží z mříže společně s dalšími 28 andělíčky. Ošahánek ale nemá oči a ani tvář, kterou statisíce doteků lidí vyhladily do hladka. Teď dostal andělíček žlutou háčkovanou roušku od pracovníků biskupství. Ti také na mříž připevnili ceduli s nápisem: „Boží dotek je něžnější. Prosím, v těchto dnech se mě nedotýkejte. Kvůli sobě i ostatním. A opatrujte se. Váš Andělíček.“
Lidé k andělíčkovi přicházejí i v této těžké době. Už se ale před mříží nestojí fronta jako obvykle. Ztichlým a liduprázdným náměstím občas k mříži někdo přijde pro své štěstí. Příchozí se andělíčka nedotýkají, chvilku postojí, rozjímají a pak odchází s vědomím, že andělíček vyslyší jejich přání i bez jindy neodmyslitelného dotyku.
Z andělíčka se stala v Plzni atrakce podobně jako z čurající chlapečka v Bruselu. A stejně jako on dostává i Ošahánek někdy oblečky. Poprvé dostal zimní výbavu v prosinci 2015, kdy byly velké mrazy. Anonymní dárci pak postupně oblékli do čepic a šál i ostatní andělíčky na mříži.
A proč se vlastně lidí andělíčka na mříži dotýkají pro štěstí? Může za to pověst o katovi, který se v 18. století ženil. Do katedrály ovšem mistr popravčí nesměl a v kostele ho zastupoval přítel. Kat se modlil venku u bočního oltáře. Když se zvedal, přidržel se jednoho z andělů na kované mříži. To neuniklo jedné měšťance, která to nenechala pro sebe a legenda byla na světě.
Foto Richard Beneš
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
