Historické plzeňské domy ukrývaly tajemné poklady. Jejich nálezcům přinesly štěstí i smůlu

Jedním ze smolných pokladů byl ten, který se měl nalézt v domu na nároží ulic Bezručova a Františkánská 12. Své přátele v tomto domu později navštěvoval při svém pobytu v Plzni i mladý Bedřich Smetana. Na půdě domu zaplněné letitým harampádím prý stávala v zastrčeném temném koutě velká černá truhla pobitá železem, opatřená pevnými zámky. Nikdo z nájemníků nevěděl, jak dlouho tam je a nikdo se ani k jejímu vlastnictví nehlásil. Nakonec ji nechal pan domácí vytáhnout na světlo. Přivolaný kovář truhlu násilím otevřel a k velkému překvapení byla plná zlatých a stříbrných mincí i šperků.

Nahoře na pokladu ležela ručně psaná kniha. Domácí poslal všechny pryč, sedl si na truhlu a dal se do čtení. Zjistil tak, že poklad si jeho majitel schoval na půdu při obléhaní Plzně. Dále v knize stálo, že pokud by vlastníci domu obléhání nepřežili a truhla zůstala schovaná na půdě, měl její případný nálezce poklad rozdělit na dvě půlky. Zatímco jednu polovinu si mohl ponechat, druhou měl rozdělit mezi chudé. Lakomý majitel domu se ovšem nechtěl poloviny pokladu vzdát a celý si jej ponechal. Od toho okamžiku ho ale začala stíhat jedna pohroma za druhou. Kolem muže umírali jeho nejbližší příbuzní až nakonec zůstal sám a o všechno bohatství přišel. Nakonec prý jako úplný chudák zaklepal na dveře špitálu sv. Maří Magdalény, kde pak měl dožít ve velkých výčitkách.

Nalezený poklad využil pro stavbu nových domů

Další poklad se podařilo najít při přestavbě domu v Sedláčkově 20. Plzeňský stavitel Kristián Lexa (1804-1870) si ve smlouvě stanovil, že si zbourané zdivo může ponechat. Chtěl jej využít při stavbě jednopatrových domků, které budoval v různých částech města. V polovině 19. století se Plzeň začala měnit v průmyslové sídlo, do kterého přicházelo stále více zájemců o práci i levné bydlení. Při bouráni starého domu našel zedník Krásný pod prknem u jednoho okna balík zabalený do špinavého hadru, ovázaný motouzem.

Zedník o nálezu informoval stavitele Lexu. Ten balík otevřel a našel tam dva a půl kilogramu zlatých mincí. Kristián Lexa považoval nalezený poklad za svůj majetek, neboť všechen materiál z bouračky si předem koupil. Dal zedníkovi spropitné a přikázal mu, aby o všem mlčel. Nechtěl se dostat do soudního sporu s majitelem domu. Vypravil se proto do Prahy, kde se mu podařilo všechny mince prodat. Utřené peníze pak stavitel šikovně investoval. Koupil za ně v Plzni pozemky v lokalitě zvané Na Rámách nebo Na Rámech, kde působili soukeníci. Stavitel Lexa na místě postavil proti sobě dvě řady jednopatrových domků a položil tak základy ulice, která se jmenovala nejdříve Vilná, později Tylova. Kristián Lexa se pak podílel na mnoha dalších významných plzeňských stavbách.

Pamětní pohárky z plzeňské továrny se staly příčinou krvavé tragédie, zahynulo při ní asi 3000 Rusů

Sobota, 9. července 2022, 07:40ZprávySpolečnost

Svoji novou továrnu vybudoval v dnešní Železniční ulici Plzni v letech 1869-1871 slavný podnikatel švédského původu Eduard Bartelmus, jenž v roce 1832 získal patent na převratný vynález, kterým bylo smaltované nádobí. Pamětní poháry vyrobené...

Jiný poklad rozkradli zedníci

Za pevné plzeňské městské zdi se uchýlila před nepřátelskými vojsky se svým rodinným majetkem i jedna vdova. Ubytovala se v bývalém domu v dnešní ulici Bedřicha Smetany 3. Pro všechny případy své bohatství zakopala na dvoře. Během obléhání Plzně však zemřela. Až potud je to jen jedna z mnoha pověstí. Ale 25. května 1869 při bouráni původních sklepů tady byly nalezeny čtyři dukáty z 18. století, jeden z nich s portrétem Marie Terezie. Prý se tam našlo mincí mnohem více, ale rozkradli je údajně lidé ze stavby. Na místě původního domu se po roce 1898 postavil nový dům.

Poklad měla ukrývat studna původně nárožního domu U Zlaté lodě na náměstí Republiky 32 z roku 1580. Ten patřil mezi největší a nejhonosnější domy ve městě a obývali ho purkmistři. V domě na levé straně od vchodu byla studna zakrytá těžkou kamennou deskou. Vyprávělo se, že je v ní uschován velký poklad, což se ale říkalo o mnoha dalších studnách. Tato studna ale měla mít i další tajemství v podobě tajné podzemní chodby vedoucí až pod chrám svatého Bartoloměje. Studna se však nakonec zasypala při výstavbě nového domu, aniž by ji někdo prozkoumal. Přesto se v domě poklad našel. Na půdě mezi trámy byly náhodou objeveny dva hrnce plné stříbrných grošů. Nejmladší byly ze 17. století. Všichni se divili, jak tam mohly být hrnce tak dlouho skryté, když tam služky každý týden věšely prádlo a když si na půdě často hrály děti.