Plzeň zažije světovou premiéru velkolepé opery Quo vadis, vznikla na motivy slavného románu

Opera napsaná přímo pro plzeňský operní soubor zavede diváky do antického Říma v letech 60–68, do doby vlády císaře Nerona. „Osou příběhu je střet mezi bezohlednou vládou a světem humanismu, čisté lásky a idealismu. Základní kostra dějového příběhu podle Sienkiewicze je sice zachována, ale pro lepší scénické uchopení jsme ji podepřeli řadou historických reálií. Inspirovali jsme se díly římských autorů Suetonia, Tacita a Petronia,“ uvádí Sylvie Bodorová, jež na libretu pracovala společně s Martinem Otavou.

„Inscenace je po dějové i vizuální stránce velmi atraktivní. Technologie Nové scény nám umožňují rychlé proměny, využíváme zadní jeviště a pracujeme s hloubkou jeviště 28 metrů. Jeviště ještě opticky rozšiřují portály z černého plexiskla a strop z lesklého kovu, ve kterých ve odráží dění na jevišti,“ prozrazuje režisér Martin Otava, jenž přizval ke spolupráci na světové premiéře scénografa Daniela Dvořáka a kostýmní návrhářku Dana Haklovou, s nimiž inscenoval ve Velkém divadle Janáčkovu Věc Makropulos.

Krutého vládce ztvární stálý host plzeňského souboru Philippe Castagner. Jako císařova žena Poppea vystoupí oblíbená sólistka Ivana Veberová. Stejně jako v Sienkiewiczově románu vlastní dějovou linii tvoří milostný příběh synovce proslulého Petronia Marcuse a dívky jménem Lygie, jež se stala rukojmím císaře Nerona. Jako Marcus se představí Tomáš Kořínek v alternaci s Michalem Bragagnolem, jeho lásku ztvární Eva Hartová nebo Vanda Šípová.

Autorka opery získala věhlas doma i v zahraničí

Sylvie Bodorová patří k našim nejvyhledávanějším a nejhranějším současným českým autorům, její tvorba je neobyčejně rozsáhlá a zasahuje do všech hudebních žánrů. K jejím nejznámějším dílům patří velká oratorní díla Juda Maccabeus (2002), komponovaný pro Pražské jaro, a Mojžíš (2008), který vznikl na objednávku mezinárodního festivalu Smetanova Litomyšl, nebo velký orchestrální cyklus Lingua angelorum. Ten skladatelka napsala přímo pro amerického světově proslulého barytonistu Thomase Hampsona.

Celosvětového ohlasu se dostalo také smyčcovému kvartetu Terezín Ghetto Requiem, který zazněl mimo jiné na několika místech v USA, ve Wigmore Hall v Londýně nebo v Deutsche Oper v Berlíně. Quo vadis je po Legendě o Kateřině z Redernu její druhá opera. „Hudební stránka této opery je velmi pestrá – od částí, které připomínají starodávné chorály, až po zcela moderní kompoziční postupy. Partitura se vyznačuje exponovanou orchestrací, četnými sbory a klade velké nároky na sólisty jak po hudební, tak po herecké stránce,“ přibližuje dílo dirigent Jiří Petrdlík.

Uvádění nových operních děl je součástí dlouhodobé dramaturgie plzeňského souboru. Například v roce 2017 uvedl dílo Miroslava Kubičky Jakub Jan Ryba, o dva roky později to byli Broučci Jana Jiráska. „Opera jako každý divadelní žánr má svoji vývojovou dynamiku. Pokud má být živým uměleckým druhem, který umí komunikovat se současným publikem, nutně potřebuje čelit výzvám ke vzniku současných děl. Tato konfrontace mezi autory, interprety a diváky je živou vodou a hnacím motorem pro vývoj opery, ostatně i pro vývoj divadla jako celku,“ dodal Pedrlík.