Rozsáhlá výstava obrazů připomíná 100 let od narození významného a nedoceněného malíře Jiřího Patery

„Jiřímu Paterovi se bohužel nikdy nepodařilo natrvalo vstoupit do celostátního kontextu českého umění. Jedním z důvodů byla i skutečnost, že doba, v níž si svůj originální malířský projev vytvořil, se kryje s nástupem normalizace, která přinesla omezení výstavních možností a konec svobodné kritiky. Tehdy tu nebyl nikdo, kdo by tento pozoruhodný posun v Paterově tvorbě zaznamenal, ocenil a představil,“ vysvětluje autor výstavy Marcel Fišer.

Oproti předchozím Paterovým retrospektivám, které se soustředily především na Paterovo vrcholné období začínající na konci šedesátých let, kdy vlastní cestou dospěl k osobitému abstraktnímu stylu, se současná výstava věnuje i dalším polohám jeho tvorby. Ta prošla v padesátých a šedesátých letech několika etapami. Výstavě v Západočeské galerii předcházel důkladný průzkum a revize datací Paterových děl. Autor totiž své práce až do roku 1974 vůbec nedatoval.

 „Při přípravě prvních souborných výstav Jiřího Patery v roce 1979 a 1990 tak bylo nutno zpětně zpracovat chronologii jeho díla. Zásadní chyby, které tehdy vznikly, byly od té doby přejímány ve výstavních katalozích. Právě zpřesnění časové osy bylo nezbytným předpokladem pro pochopení vývoje a struktury Paterovy tvorby a umožnilo ji logičtěji a lépe zasadit do kontextu českého umění druhé poloviny 20. století,“ doplnil Fišer.

Jiří Patera dlouhodobě pedagogicky působil na Pedagogické fakultě UK v Praze, kterou sám vystudoval, a kde ho zásadně ovlivnil profesor Martin Salcman. Po studiu tam Patera mnoho let působil jako Salcmanův asistent. Po vynuceném konci na Pedagogické fakultě se stáhl do plzeňského ústraní, kde začal vést kroužky pro amatérské malíře. Svým přístupem ovlivnil mnoho mladých malířů, jež se později prosadili na výtvarné scéně. „Vznikl zde fenomén takzvané Paterovy školy, který se ve výtvarném prostředí západních Čech projevoval ještě dlouho poté, co tyto kroužky skončily. Tato silná radiace jeho tvorby je dalším důvodem, proč stojí za to vracet se k ní i dnes,“ dodala mluvčí galerie Kateřina Štulc Modrá.