Bombardování Plzně během druhé světové války se stalo námětem benefiční procházky na pomoc Ukrajině
Desítky lidí se dnes v Plzni vydaly na benefiční architektonickou procházku, na které si prohlédli místa bombardovaná za druhé světové války. Trasa vedla od městských lázní, přeš Štruncovy sady až k pivovaru. Akci připravil spolek Pěstuj prostor. Výtěžek z dobrovolného vstupného putoval k organizaci Člověk v tísni na humanitární pomoc Ukrajině.
Vycházka přiblížila vybrané stavby z první poloviny 20. století poškozené spojeneckými nálety i jejich poválečnou obnovu. Jedná se třeba o budovu městských lázní na Denisově nábřeží, které byla zasažená při bombardování nedalekého seřaďovacího nádraží. Reprezentativní dominanta v centru města prošla po válce kompletní opravou. Lázně pak sloužily veřejnosti až do počátku 90. let minulého století.
Stejně jako lázně byla při bombardování nádraží poničena správní budova a objekt štoků a spilek Prazdroje, kde dnes po rozsáhlé přestavbě sídlí návštěvnické centrum. „Na souboru Kroftových domů vedle pivovaru jsou dodnes vidět stopy po střelách z osvobozování v květnu 1945," uvedl architekt a historik architektury Petr Klíma.
Nálety poškodily také budovu městských lázní, foto: Archiv Majáku Plzně
Jednou ze zastávek na trase byl také soutok Radbuzy a Mže ve Štruncových sadech, místo nacistického vysílače, který zřejmě sloužil jako rušička londýnského rozhlasu. Při povstání 5. května 1945 ji ukořistili obránci města a místní radioamatéři, aby prohlásili Plzeň za svobodnou. Ve stejný den tam začal vysílat svobodný plzeňský rozhlas. „Bylo to nejdramatičtější poválečné vysílání. Povstalcům se zbraněmi se podařilo zajmout německou obsluhu," vypráví vedoucí odboru památkové péče města Karel Zoch.
Architekti ukázali také seřaďovací nádraží poblíž ulice Na Sklárně. „Právě nálety z dubna 1945, cílené na tuto strategickou infrastrukturu, vedly ke zničení řady nouzových obytných domů při Jateční třídě, které město vystavělo v meziválečné době, i celé čtvrti zvané Cikánka, umístěné dále po proudu blízké řeky Úslavy," popisuje Klíma. Místo tam připomíná památník obětem bombardování, vybudovaný před několika lety.
„První nálety na Plzeň přišly už v roce 1942, ale byly velmi neúspěšné. Ale stupňovaly se, jak se válka blížila ke svému konci," říká Zoch. Podle něj byla Plzeň pro spojence velmi nevýhodným cílem, na hranici doletu letadel. A i když si uvědomovali, že zbrojní továrna Škoda je klíčovým cílem, tak tolik náletů neprovedli. Britové a Američané bombardovali Plzeň ze základen v Anglii, ale nálet, který poškodil pivovar, lázně i budovu policejního ředitelství, přišel ze střední Itálie. Nálety začaly být úspěšné ke konci roku 1944. Nejúspěšnější byly v noci ze 16. na 17. dubna 1945, kdy bylo zničeno seřazovací nádraží, silně přetížené vlakovými soupravami, a nálet 25. dubna na Škodovy závody, který zničil továrnu ze 70 procent. Při předem ohlášeném náletu zahynulo v továrně šest osob, o život bohužel přišlo kolem 60 civilistů v přilehlé dělnické čtvrti. Hned 26. dubna tam přijeli němečtí experti, kteří na místě řekli, že válečnou výrobu už obnovit nelze.
Podle Zocha je od konce druhé světové války plošné bombardování měst považováno za absolutně neetické, nesprávné a nevedoucí k cílům. „To, že jsme toho svědky dnes na Ukrajině, je totální katastrofa," dodal.
