Vodní pólo je tak trochu na okraji zájmů. Přitom se jedná o jeden z fyzicky nejnáročnějších sportů, kdy musí být hráč nejen velmi zdatným plavcem, ale také týmovým hráčem. Zde totiž víc, než kde jinde platí, že makat musí všichni. Tréninky i první mezinárodní turnaj mají za sebou plzeňští sportovci, kterým konečně slouží venkovní hřiště na Seneckém rybníku. Tomu dlouhé roky chyběla voda, teď jsou zde podmínky dokonalé.
Počet diváků na zápasech vodního póla není těžké spočítat. Mnoho jich totiž není. Stačí ale popojet kousek za hranice a situace je zcela jiná. Pro tento tvrdý sport se dokážou nadchnout lidé v sousedním Německu. Obrovské ohlasy má vodní pólo v Maďarsku, které patří mezi nejúspěšnější země v historii olympiád. Velké úspěchy sklízí také Itálie, Chorvatsko nebo Španělsko. Co mají tyto země společné? Hráči tam mohou trénovat venku.
Sobota, 24. července 2021, 11:00
Naprosto ojedinělý pohled nabízí v těchto dnech hladina Seneckého rybníka v Plzni, která rozkvetla tisíci jasně žlutých květů vzácné vodní rostliny bublinatky jižní. Je to unikátní záležitost a nic podobného není možné nyní vidět na žádné jiné vodní...
„My naopak tu veřejnost spíše otravujeme tím, že jim zabíráme kvůli tréninkům místo na bazénu. V tomto si myslím, že nám právě může pomoci Senecký rybník. Je to skvělé místo, kde nikomu nepřekážíme. Lidé se mohou při procházce zastavit a podívat se, co se tam děje a něco se o vodním pólu dozvědět. V těch zmíněných zemích je to letní sport. U nás se hraje v zimě na bazénech a máme tu sezonu jindy,“ vysvětluje předseda Klubu vodních sportů v Plzni Roman Šolc.
Podmínky na Senečáku jsou naprosto ideální. Voda je čistá, její teplota příjemná, a hlavně jí je dostatek. „Takto stálé hřiště s takovým zázemím nikdo v Čechách nemá. Ve spojení s ubytovací kapacitou a se sociálním zázemím, které dokončujeme, si myslím, že je to unikátní věc široko daleko a chceme toho využít. Byli bychom rádi, aby k nám jezdily jiné týmy na soustředění a v rámci toho jsme s nimi mohli trénovat a odehrát pár zápasů,“ pochvaluje si Šolc.
Aby také nebyli nadšení. Na vhodné podmínky čekali bezmála čtyři roky. Hlavním důvodem byl nedostatek vody. Když už nějaká přitekla, musela posloužit nedalekému chovnému rybníku, kde kvůli nedostatku vody hrozil masivní úhyn ryb. Teď je situace konečně dobrá a voda dosahuje hloubky téměř tří metrů. Bohužel ale i plzeňský klub postihla pandemie a tak se musí harmonogram tréniků naplňovat pozvolna.
Před dvěma týdny se na Seneckém rybníku odehrál 11. ročník mezinárodního turnaje, foto: KVS Plzeň - Klub Vodního póla v Plzni
„Byla to pro nás dlouhá pauza. Bazény byly zavřené, kolektivní sporty zakázané. Odhaduji, že se z toho budeme vzpamatovávat celou příští sezonu. Uvidíme, jestli se nám to povede nastartovat. Je to dost nejisté. Řada lidí skončila, někteří toho využili k založení rodiny. Družstvo mužů teď hrálo první ligu se střídavými úspěchy. Měli jsme družstva žáků mladších, starších, dorostence a v tomto směru také uvidíme v září, co se nám podaří dát znovu dohromady," hodnotí Šolc.
Podle Šolce spočívá kouzlo vodního póla v tom, že se jedná o týmovou hru s velkým důrazem na individuální výkon. Ve vodě je šest hráčů plus brankář a každý se musí zapojit a vydat ze sebe maximum. Rozhodně se nestane, že by někdo celou hru šlapal vodu a nedostal se k balonu.
„Jste v těsném kontaktu s protihráčem, a ne každý fyzický kontakt je považovaný za faul. Je běžné, že se hráči přetlačují nebo si brání pozice. Je to fyzicky náročné, ale i to je na tom to krásné. Myslím si, že je to jeden z fyzicky nejnáročnějších sportů, které jdou dělat. Musíte být v dobré kondici a je to sport, kde je také zapotřebí taktika. Týmy jsou dnes hodně vyrovnané, a tak se cvičí různé postupy, signály a herní situace,“ vysvětluje předseda klubu.
Momentálně jsou velkým tématem olympijské hry v Tokiu a vodní pólo na ně také neodmyslitelně patří. Poprvé se objevilo v roce 1900 na hrách v Paříži. Naši zástupci se naposledy na hry probojovali v roce 1992, kdy turnaj hostila Barcelona. Československý tým se tehdy umístil na posledním 12. místě. Od té doby šla popularita tohoto sportu jen dolů. Přesto mají mladí hráči své vzory. Jedním takovým je Martin Faměra. Rodák ze Strakonic se dokázal probojovat mezi profesionální hráče a na hrách hraje v týmu Španělska, které si zajistilo postup do semifinále. Na medaili ale nakonec nedosáhli.
„Je to minoritní sport. Není moc ve všeobecném povědomí. Už jen medializace toho, že tam Martin hraje, tak tomu sportu pomáhá. Ten sport jako takový má problém se prosadit. Není o něm moc slyšet ani ve sportovních relacích a situace se spíše zhoršuje. Ale musím říct, že Martin Faměra je vzorem. Máme v klubu kluka, který byl na akademii v Barceloně. Hrál tam a chodil do školy. Je to hodně individuální a stát se špičkovým pólistou v Česku v našich podmínkách je téměř nemožné. Musí si za tím hodně jít,“ dodává závěrem Roman Šolc.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
