Wehrmacht napochodoval do ulic Plzně krátce po šesté hodině ráno. Trýznivou atmosféru podtrhla sněhová bouře doprovázená silným vichrem. Motorizované oddíly nejprve dorazily do Chotíkova a Litic. Němečtí obyvatelé západočeské metropole vojáky vítali, vyvěšovali výzdobu. Ještě toho samého dne se začalo jezdit po silnici vpravo. Naši vojáci i četníci mohli jen přihlížet, proti okupantům měli zakázáno používat zbraně.
Příjezd německých vojáků zažila i Jiřina Fořtová, pro Paměť národa takto vzpomínala: „To ráno jsme šli s tatínkem, on do úřadu, já do školy, a od Chotíkova přišli Němci. Můj otec uměl perfektně německy a na křižovatce se zastavil s důstojníkem a ptal se ho, co tu děláte? A ten důstojník mu řekl, to slyším jako dneska: ‘Přišli jsme vás zachránit’.“
Říkali tomu „nastolení ochrany“. Okupace Plzně se účastnily 46. pěší divize a 2. lehká divize, která městem projela a pokračovala na Příbram. Letectvo o den později převzalo kontrolu nad letištěm v Borku u Zbirohu.
Díky strategické poloze Plzně zde Němci umístili vojenskou posádku. Kromě nich zde byly i například oddíly SS nebo Gestapo. V budově v Husově ulici, kterou dnes využívá Lékařská fakulta Univerzity Karlovy, bylo přímo stranické sídlo Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) v Plzni. Ve velitelství okupačních jednotek se proměnil hotel Continental. Místní velitelství zase obsadilo kanceláře na radnici. Civilní okupační síly se soustředily v budově v Kovářské ulici.
Nově nastolená pravidla zakazovala například veškerá veřejná shromáždění. Restaurace musely zavírat ve 20 hodin, lidé museli odevzdat veškeré zbraně, munici nebo radiopřijímače. A to byl jen začátek.
Ještě v roce 1939 vstoupily v platnost Norimberské zákony, které postihly zejména židovské obyvatelstvo. Židé nesměli do veřejných lázní, do biografu a odepřeno jim bylo i obyčejné posezení v parku na lavičce. Postupně přišli o majetek a na kabát si museli našít Davidovu hvězdu. 18. ledna 1942 odjel první transport do koncentračních táborů. Z celkového počtu více než 2 604 mužů, žen a dětí se konce války dožilo něco málo jen 209 z nich.
Pondělí, 18. ledna 2021, 15:15
Davy zvědavých lidí přihlížely, jak stovky plzeňských židů jdou v zástupech na nádraží, kde na ně čekal vlak, který je měl odvést do Terezína. Téměř polovina z nich pak pokračovala do ghett na polském území. Dostavit se měli na shromaždiště ve...
Po atentátu na Reinharda Heydricha popravili nacisté na střelnici v Lobzích Václava Stehlíka a celou jeho rodinu. Důvodem mělo být to, že Stehlík nabídl úkryt parašutistům, kteří za atentátem stáli. Dále byli na popravišti o život připraveni Alois Vágner a Josef Pašek z Krašovic za ukrývání střelné zbraně a strojvůdce Rudolf Šváb za schvalování atentátu. Za stejné provinění a za tajný poslech zahraničního rozhlasu byli v Lobzích popraveni také Václav Cafourek a jeho osmnáctiletá neteř Blažena Fenclová z Třemošné. Dvanáctou obětí byl tulák Josef Vilde, jenž byl popraven bez řádného procesu a soudu.
Plzeň byla pro nacisty velmi cenná i pro strojní průmysl, který zásoboval německou armádu. I proto se Škodovka stala terčem spojeneckých náletů. Mezi roky 1942 a 1945 shodili spojenci na Plzeň bomby dvanáctkrát.
Sobota, 25. dubna 2020, 13:54
Prakticky do posledních dnů druhé světové války dokázala plzeňská Škoda produkovat stíhače tanků, děla a munici pro německou armádu. Přesně před 75 lety se stala terčem ničivého náletu bombardérů 8. letecké armády, které její provoz 25. dubna 1945...
Američtí vojáci 16. obrněné divize dorazili do Plzně 6. května 1945. Bylo ráno 8.15 hodin. A zdaleka tady ještě nebylo dobojováno. Poslední akce amerických vojáků, zajímavé a mnohdy i zapomenuté momenty osvobození západu Čech a zejména pak Plzně, nám v rozhovoru (čtěte ZDE) přiblížil plzeňský publicista, badatel a autor řady knih, Zdeněk Roučka.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
