sobota 26. září 2020 Andrea

Místo radosti velké starosti, vlastnit bunkr není žádný med

Chtěl malou chatku, kde by mohl občas přespat. Ideálně v okolí Plzně nebo Karlových Varů. Do oka mu nakonec padl takzvaný řopík, co na tom, že to k němu má přes 300 kilometrů daleko, prostě ho chtěl. Od ministerstva obrany tedy koupil starý bunkr z roku 1938. Tím však jeho starosti teprve začaly.

„Hledal jsem nějakou boudu, nenáročnou zahrádku na víkendy, abych se taky zabavil rukama. A hledal jsem lokalitu Vary – Plzeň – Praha, jenže jsem nenašel. Leda vzít si hypotéku, a to jsem nechtěl. Pak jsem si vzpomněl, že armáda občas nabízí zbytkové pozemky a tak jsem našel, že jsou nějaké na Moravě a tam bunkr,“ popisuje začátek svých peripetií Pavel Mašek.

Bunkr chtěl využít nejenk občasnému přespání, ale protože ho baví historie, měl v plánu i venkovní historickou obnovu do dob 30. let. Nyní s odstupem času přiznává, že podcenil přípravu. Představa toho, že má vlastní řopík v malé obci Březí na Břeclavsku vypadala přeci jen idylicky. Jenže narazil na nevoli úřadů, které mu odmítly okolní pozemek prodat nebo pronajmout. S tím se ostatně potýká celé dva roky, co je majitelem objektu.

„Já si tenkrát naivně myslel, že je to dva metry od cesty, kde jezdí traktory. Je to zpevněná cesta. Jsou tam lampy, kousek k cyklostezce.  Vypadalo to tam hrozně, ale říkal jsem si, že to může být už jen hezčí,“ komentuje Mašek.

Satelitní řopík MJ-SR 71

Už několikrát se chtěl svého břemene zbavit, nakonec si vždy řekl, že ho to přeci jen stálo dost času i financí, a tak ve svém boji pokračuje dál a z bunkru udělal "radarovou stanici".

„Přišel nápad, který jsem teda nevyřkl já. Hele ty jsi teďka cestoval, byl jsi u Elona Muska, byl jsi u těch raket, tak si tam dej anténu. Tak jsem říkal, že by to bylo vtipný a uděláme z toho radarovou stanici. Druhý den jsem dostal kontakt na radioamatéra, který nabízí třímetrovou parabolu. Takže je tam třímetrová anténa, která je úplně k ničemu. Část lidí se diví, když jim řeknu, že tam anténa dříve nebyla. Některým lidem přišlo, že ta anténa patří k bunkru a už dříve tam bylaA druhá půlka lidí netuší, k čemu to je a dělají si srandu, že je to utajená vojenská základna. Takže se opravdu zdařila,“ komentuje se smíchem majitel satelitního řopíku.

Ten je opatřen i evidenčním číslem, a to z ryze praktického důvodu, aby mu mohly zásilkové služby vozit materiál přímo na místo. Posléze přibyla i poštovní schránka, dost možná se jedná o jediný bunkr, co jí má. „Zjistil jsem, že existuje Postcrossing, kdy si lidé z celého světa posílají pohledy a přišlo mi jako super nápad využít bunkr takto,“ říká závěrem.

Celkem sem přišly stovky pohledů z různých koutů světa. Tím bunkr získal i ocenění České pošty „Za nejvíce aktivní bunkr“. U něj se také tyčí stožár s vlajkou Karlovarského kraje, samotného bunkru a firmy, která mu zajistila satelitní připojení. Řopík také disponuje meteostanicí a solárními panely. Za rok by mohl získat i finální kamufláž.

Řopíky ožívají i díky milovníkům historie

V Muzeu čs. opevnění v Kladrubech jsou zrekonstruované bunkry, kdy první z nich je uveden do dostavu z let 1938 – 1939. Opraven byl exteriér, tak i interiér. Druhý objekt připomíná roky 1960 – 1965, kdy byly takzvaně reaktivovány, tedy opět vystrojeny a vyzbrojeny. V obou bunkrech podlehnete okamžitě dojmu, že si osádka jen na chvilku odskočila.

„Konkrétně tady v Muzeu československého opevnění, tak to je v majetku Vojensko-historického sdružení Kladruby a armáda nám to převedla ve veřejném zájmu s tím, že se to bude provozovat jako muzeum. Jsou to tři objekty. Ty ostatní stále patří ministerstvu obrany,“ vysvětluje správce muzea Petr Petr.

Sám přiznává, že provozovat muzeum je poměrně náročné. Většina z těch, co si řopíky koupí, je využívají jako chalupy nebo si je upraví. „Je to tak půl napůl, rozhodně nepřevažují zájemci o muzeum,“ říká Petr.

Vloni zde byly davy lidí, letos je situace přesně opačná. Momentálně máme zavřeno i přesto tam chodí lidé, jsou lační po cestování. Jenže v malém stísněném a nevětraném prostoru, kde všechno osahávají, sahají na zbraně na periskop a podobně, tak jestli se někde nakazit, tak tam. Je to extrémní, loni jsme měli rekordní návštěvnost a letos je to nula,“ konstatuje správce.

Na řopíku lze i stavět

Jsou i tací, co využijí bunkr jako budoucí základ své stavby. Toho využil i architekt Jan Tyrpekl, který jeden řopík koupil a postavil nad ním experimentální dřevostavbu. Ta vyšla na pouhých 50 tisíc korun.

„Dlouhodobě sleduji místa, která mají potenciál na znovuvyužití nebo jsou zanedbané, chátrají a já jim chci vdechnout nový život. Tohle bylo v měřítku, které jsem byl schopný si dovolit sám, protože jsem ho sám navrhl, stavěl i platil,“ okomentoval architekt.

„Objekt má dva hlavní průhledy - na jih na hranici s Rakouskem a na východ na kostel nejbližší vesnice. V interiéru šlo o to ukázat, že i na velmi malé zastavěné ploše - 12m2, jde udělat plnohodnotný prostor, kde se člověk necítí stísněně. Při stavbě se ještě přidal třetí průhled přes převýšený prostor věže skrz střechu. V mnohém je nástavba pravým opakem bunkru na kterém stojí,“ popisuje autor na stránkách archiweb.cz

Ministerstvo obrany nabízí aktuálně k odprodeji 47 nemovitostí, jedná se o pozemky, pěchotní bunkry a řopíky. Celou nabídku můžete nalézt na webových stránkách mocr.army.cz

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo61 čtenářů

Autoři | Foto Pavel Mašek, Muzeum čs. opevnění Kladruby, Antonín Matějovský

Štítky bunkr, řopík, ministerstvo obrany, dražba, stavba, muzeum, historie

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.