Soud se zastal ochrany tetřeva, absurdní argumenty stěžovatele neuspěly

NSS v aktuálním rozhodnutí uvedl, že stát má povinnost chránit přírodu, a to nejen pro potřeby člověka, ale také v zájmu druhové rozmanitosti. Soud připomněl, že v preambuli ústavy se Česká republika zavazuje střežit a rozvíjet přírodní bohatství. Preambule Listiny základních práv a svobod pak výslovně připomíná odpovědnost vůči budoucím generacím za osud veškerého života na Zemi.

„V tomto smyslu je ochrana tetřeva hlušce veřejným zájmem. Jakým způsobem je ochrana prováděna a zda je tento způsob přiměřený či správný, včetně otázky pohybu v krajině či zásahů do jiných práv, nemohou správní soudy hodnotit v případě, že byl stěžovatel v průběhu pořizování opatření obecné povahy pasivní, nenabídl k poměření žádnou alternativu a zásah do svých práv namítal až u soudu," stojí ve veřejně dostupném rozsudku NSS.

Správa národního parku vydala opatření v říjnu 2023 a poté ho opakovaně prodloužila. Týká se pásu území při státní hranici přibližně od jezera Laka u Prášil na Klatovsku po prameny Vltavy. Turistický ruch škodil tetřevovi, kterého správa parku považuje za takzvaný deštníkový druh. Znamená to, že jeho ochrana přispívá k ochraně celého ekosystému.

Dříve tetřev hlušec obýval většinu lesů na území České republiky. Ještě mezi I. a II. světovou válkou se vyskytoval ve všech českých a moravských pohraničních horách, ale i ve vnitrozemí. Podle historických pramenů se jejich počet pohyboval okolo 12 tisíc kusů. O necelé půl století později se už musel zákonem omezovat jejich lov. V roce 1991 provedla Správa NP Šumava první odhad tetřeví populace a dospělo se k velmi hubenému výsledku zhruba 100 jedinců. Takto malá populace hrozila vyhynutím. Díky přísnější ochraně se populace na Šumavě a v Bavorském lese už dostala přes kritickou hranici 470 jedinců, kterou odborníci určili jako nezbytnou pro dlouhodobé přežití tohoto druhu na Šumavě. V průběhu posledních let se navíc tetřevi dostali i do míst, odkud dříve vymizeli.