Houbařům počasí zatím moc nepřeje. Z lesa i tak neodhází úplně s prázdnou

„Pár ožranejch kovářů, pár klouzků a asi 20 masáků žádná sláva,“ uvedl Martin s tím, že šel na houby v okolí Plzně. „Poblíž Rokycan pouze růžovky a holubinky,“ doplnil Michal. O tom, kde houby rostou informovali na webu nahouby.cz. Růstu hub se věnuje také ČHMÚ, který pravidelně zveřejňuje mapu. Podle té páteční je v Plzeňském kraji šance na nalezení hub „nízká až střední“.

I přesto se mohou lidé vydat na procházku do lesa a zkusit štěstí. Spojit to mohou i s návštěvou v Arboretu Sofronka, kde se o víkendu koná výstavka hub s mykologickou poradnou. Pro určení mohou zájemci přinášet houby celé a očištěné v sobotu 28. června od 10 do 18 hodin, v neděli pak od 9 do 12hodin. „Někdy můžeme ukázat i vzácné houby. Třeba vzácná tmavobělka bradavčitá vyrostla přímo u plotu arboreta,“ uvedl mykolog Zdeněk Hájek.

„V Čechách je houbaření, na rozdíl třeba od Německa, velice populární. Díky známému mykologovi Miroslavu Smotlachovi zná ty nejběžnější jedlé houby, jako jsou hřib pravý, poddubák, křemenáč, klouzek, bedla či liška u nás téměř každý. K určení nám nosí houbaři hlavně holubinky a mochomůrky,“ dodala Lucie Kaňáková z Arboreta Sofronka.

Právě výstavy hub s mykologickou poradnou pomáhají vzdělávat houbaře a upozorňovat na možnost záměny druhů jedlých s druhy jedovatými. Ročně se v Česku otráví či přiotráví houbami v průměru na 300 lidí.

Muchomůrku růžovku (masák) mnohdy lidé zaměňují za zákeřnou muchomůrku tygrovanou. Foto: goat.cz, Česká mykologická společnost

Každoročně skončí v péči lékařů několik lidí, kteří sebrali do košíku třeba muchomůrku tygrovanou, jež se tváří jako jejich oblíbená pochoutka a přísada do polévek či omáček. „Záměna muchomůrky růžovky za muchomůrku tygrovanou je ta vůbec nejčastější, ke kterým dochází. Nejvíce otrav je právě způsobeno tímto. Muchomůrka tygrovaná je dost jedovatá houba a u slabších jedinců nebo těch, kteří mají jiné zdravotní komplikace, to může skončil velmi špatně,“ uvedl již dříve pro Plzeňskou Drbnu mykolog Martin Bartůšek. Muchomůrku tygrovanou houbařské atlasy popisují jako prudce jedovatou.

Základním rozdílem je prstýnek pod kloboukem. Ten mají obě houby. Zatímco růžovka, tedy masák, má límeček příčně pruhovaný, jedovatá muchomůrka ho má hladký.

Muchomůrka zelená a její bílá forma. Právě tu lidi zaměňují se žampiony. Foto: Česká mykologická společnost

Jednou z našich nejjedovatějších a nejnebezpečnějších hub je muchomůrka zelená. „Ač je to k nevíře, nejčastěji bývá muchomůrka zelená zaměňována za jedlé bedly, například za bedlu vysokou. Typické zeleně vybarvené plodnice muchomůrky zelené mohou být zaměněny také za jedlé zelené holubinky,“ upozorňuje Radim Dvořák na webu České mykologické společnosti. Světlá forma muchomůrky zelené zase může vést k záměně se žampionem.

Nejznámějším poznávacím znakem je u muchomůrky zelené takzvaný kalich smrti, který najdete na spodní části nohy. Kalich tvoří ji jedna poměrně tenká blána a houbu obepíná jen volně, není k noze pevně přirostlá. Většinou sice kalich smrti alespoň trochu vyčnívá nad povrch, ale může být i celý schovaný. Proto je nutné vždy vyjmout  ze země celou houbu.

Žampion zápašný při poškrábání zežloutne. Foto: Česká mykologická společnost

Mezi další často zaměňované druhy patří také žampiony. Problémy může způsobit například žampion zápašný. „Za 1-3 hodiny po požití se objeví nevolnost a úporné zvracení, průjmy jsou spíše výjimečné. Žaludeční křeče mohou způsobit život ohrožující perforaci žaludečního vředu. V žádném případě nelze pečárku zápašnou doporučit ke sběru,“ uvádí Česká mykologická společnost. Žampion zápašný roste poměrně hojně. Poznat ho můžete podle toho, když dolní část nohy nebo klobouk po poškrábání intenzivně zežloutne. Pro tento druh je také typický zápach. Jedlé žampiony jsou cítit po anýzu či mandlích. Pro žampion zápašný je ale typický karbolový zápach.