Vypravte se při zimní návštěvě Šumavy na romantickou vyhlídku zamilovaných. Čekají vás úchvatné výhledy i bývalá vojenská hláska

Na skalnatou vyhlídku Liebeshöhe ukrytou v lese se dostanete po necelých deseti minutách chůze z Hojsovy Stráže. Stačí, když za místním orlojem odbočíte na cestu vpravo. Dál pak budete pokračovat po modré značce. Projdete kolem několika skalních útvarů, až nakonec dorazíte na otevřené místo. Na skalnatém ostrohu vrcholu Milec (936m) tam stojí na dvou místech lavičky, ze kterých je překrásný výhled na Ostrý, Jezerní horu i další šumavské vrcholky.

Pod vyhlídkou jsou ještě patrné bývalé turistické chodníčky do Hamrů, které obyvatelé Hojsovy Stráže využívali jako zkratku při cestě na nádraží a do práce do papírny na Hamrech. Cestou zpátky do Hojsovy Stráže odbočíte podle značky asi po 400 metrech vpravo a stezka vás po pár dalších metrech přivede na kopec Rýzmberk, kde v minulosti stála na hřebeni v nadmořské výšce 942 metrů vidová hláska PVOS (Protivzdušná obrana státu). Určitě prohlídku tohoto místa nesmíte vynechat!

Z hlásky sledovali vojáci "nepřátelská" letadla

Původní dřevěná hláska měřila 18 metrů. V roce 1987 byla stržena a vystřídala ji vedle umístěná typizovaná ocelová konstrukce, vysoká 36 metrů. Tyto hlásky začaly vznikat někdy v polovině 70. let okolo naší západní hranice. Úkolem jejich obsluhy bylo zajišťovat nepřetržitý zrakový dohled před případným narušitelem vzdušného prostoru. Vidové hlásky tehdy nahrazovaly původní pozorovací místa, vzniklá často provizorně třeba na hradních zříceninách nebo kostelích.

Vidové hlásky mívaly stálou obsluhu spadající pod radiotechnické zabezpečení armády. Nepatřily tak pod velení Pohraniční stráže. Samozřejmě ale aktivně spolupracovaly. Zdejší hláska měla označení PH 202 a její obsluha spadala pod velení 52. radiotechnického praporu ve Stodu. Byla situována do místa radiolokačního stínu, tedy do místa, kde nebyl dosah jinými radiolokačními prostředky. Na zdejší hlásku navazovaly hlásky na Hraničáři (PH 201) a v Kepelském Zhůří (PH 203].

Vojáci, kteří na hlásce sloužili, mohli během své služby spatřit tehdy nepřátelské vrtulníky Alouette 2, Iroquois (známý jako Huey), bojové vrtulníky Cobra, lehké vrtulníky Kiowa, BO 105, vrtulníky Black Hawk, BK 117 nebo těžký vrtulník Puma. Ty museli vojáci z hlásky po zaškolení bezpečně poznat. Před nasazením prošli speciálním výcvikem. V době služby pak každé spatřené letadlo nad státní hranicí nahlásili buď telefonicky, případně radiostanicí. Hlásil se typ letadla a také označení, které bylo možné přečíst.

Hlásku proslavil i televizní seriál

Kuriozitou je, že na hlásce nad obcí Hojsova Stráž se v druhé polovině 80. let 20. století natáčel dvoudílný televizní film Hláska. V televizi byl k vidění pouze jednou a to v roce 1987. Od té doby leží v archivu. A jak to vypadá, ležet tam asi zůstane. Na ČSFD má hodnocení 60 procent. V hlavních rolích tam hráli Michael Kňažko, Daniel Rous, Jiří Pomeje nebo Alois Švehlík. Film pojednává o vojákovi, který byl přidělený k odloučení jednotce v pohraničním pásmu. Vedle služby se potýká s osobními problémy, řeší vztah s rodiči i se svojí láskou, která je od něj příliš daleko.

To, co zmíněný film popisoval, byla i skutečnost. Obsluha hlásky sloužila izolovaně. Na věži vždy sloužil po dobu 12 hodin jeden voják z celkem šestičlenné jednotky. Ostatní měli pohotovost anebo volno po službě. Zásobování probíhalo maximálně jednou týdně a poskytovalo pouze základní servis jako výměnu prádla, doplnění proviantu, petroleje, uhlí na zimu, popřípadě zavezeni dobytých baterií k televizoru do doby, než na hlásku byla zavedena elektřina. Jinak si nakupování potravin ve vsi a vaření museli zařídit vojáci sami. V kotcích u malého domku vedle hlásky chovali i králíky.

Do Hojsovy Stráže to ale měli vojáci necelých deset minut chůze. Navštěvovali tam restauraci Vyhlídka, kam chodili provádět i osobní hygienu. Byli daleko od svých nadřízených a největším trestem pro ně byla výhrůžka, že budou přeřazeni jinam.

I když by mohla nová hláska s ocelovou konstrukcí po roce 1990 dále sloužit po minimu úprav jako rozhledna pro turisty, byla v 90 letech prodána. V roce 1998 byla demontována a opět postavena na Sokolovsku. Tam slouží jako telekomunikační věž. V místech zdejší hlásky se dochovaly jen základové desky nové a staré věže, kotvicí patky staré věže a pozůstatky okopu. Velou atrakcí je pak už poněkud oprýskaný a zubem času nahlodaný plastický betonový reliéf okolní krajiny pod původní hláskou s místy, kam až dohlédla obsluha zdejší hlásky.