Před 600 lety zemřel Jan Žižka, díky husitskému obléhání má Plzeň ve znaku velblouda

Ještě v roce 1419 byla Plzeň „vyvolené město Slunce“ a stála u zrodu husitství. V témže roce přivedl radikální husitský kněz Václav Koranda do Plzně Jana Žižku. Ten se ubytoval v domě na náměstí u bohaté měšťanky Anny Pabiánkové. Jejich základna sílila až začali podnikat výpady do okolí. I proto k Plzni zamířilo královské vojsko a Žižka i se svými zhruba padesáti stoupenci město opustil. Plzeň se pak postupně stala jednou z bašt katolictví.

Dnes neexistující Guldenerovský dům na rohu plzeňského náměstí Republiky a ulice Bedřicha Smetany ve svých zdech ukrýval základy gotického domu vdovy Kateřiny Pabiánkové. V tomto domě byl během svého plzeňského pobytu ubytován Jan Žižka z Trocnova. (zdroj:chvalenice.cz)

Ale zpět k  obléhání Plzně. Psal se 14. únor 1421 a pozornost Jana Žižky se upírala k protihusitskému centru – Plzni. K té Plzni odkud o rok dříve odešel.

„Žižkovi se město podařilo obklíčit okamžitě. Obsadil pravděpodobně nehájená předměstí a z nich ostřeloval hradby. Situace pak byla během asi měsíc trvajícího obležení i přes sveřepou obranu Plzně povážlivá. Těžká střelba totiž hradby vážně poškodila. Problémy měl ale i Žižka, jehož zásah naléhavě vyžadovala jiná místa,“ popisuje Marie Malivánková Wasková z Archivu města Plzně.

Od dobytí zachránilo Plzeň březnové příměří uzavřené do 1. ledna 1422. Jeho iniciátorem byla husitská Praha. To ostatně uvítal i sám vojevůdce, který si moc dobře uvědomoval, že skutečné ovládnutí Plzně a udržení posádky by ho stálo až příliš mnoho sil, které by mohl využít jinde.

Plzeň byla na velmi strategickém místě a musela dobyvatelům odolávat ještě několikrát. „Jeho další dva pokusy ohrozit Plzeň v letech 1422 a 1423 vyšly naplano. Zato význam Plzně a landfrýdu v protihusitstkém uskupení v dalším průběhu války vzrůstal, úměrně s neúspěchy křižáckých výprav. A nakonec ani nejnebezpečnější okamžiky pro Plzeň, totiž obléhání sirotčím vojskem v letech 1433-1434, nevyústily v porážku Zikmundovi věrné Plzně," dodala Wasková.

Jak jsme získali do znaku velbouda

Každý Plzeňan totiž moc dobře ví, že velbloud k historii západočeské metropole zkrátka patří. Velbloud je druhou nejstarší částí plzeňského znaku, hned po stříbrné chrtici. Exotický velbloud se do znaku dostal už v roce 1434 a jednalo se o výsledek neúspěšného husitského obléhání Plzně. Při jednom z výpadů za městské hradby se Plzeňanům podařilo ukořistit v táboře obléhatelů živého velblouda.

„Nebohé zvíře přivedl z tažení k Baltu Jan Čapek ze Sán jako čestný dar a Plzeňští je ještě v roce 1434 poslali dál, totiž spřátelenému Norimberku za pomoc během válek. Sebevědomí Plzně odráží fakt, že si svůj znak o velblouda polepšila podle všeho svévolně. Doklad, že tak učinil král Zikmund, totiž nápadně chybí,“ uvádí městští archiváři. Součástí plzeňského městského znaku jsou ještě dva zlaté papežské klíče ve stříbrném poli a ve zlatém poli zbrojnoš. Ten drží v pravici pravou polovinu černého orla.

Zlatého dvouhrbého velblouda na zeleném poli má ve znaku i Plzeňský kraj. A je jedním ze symbolů našeho kraje. Dále je ve znaku kraje český lev v červeném poli, stříbrné a zlaté břevno a také stříbrná románská rotunda.  

Znak města Plzně a znak Plzeňského kraje

Kovová socha velbloudice způsobila pořádný poprask v Plzni. Mnozí lidé netuší, že ji má město ve znaku

Čtvrtek, 8. února 2024, 14:02ZprávyKulturaSpolečnost

Pořádné pozdvižení v Plzni způsobila kovová socha velbloudice, která se objevila před novou nákupní zónou na okraji města poblíž hlavního tahu na Karlovy Vary. Na sociálních sítích se objevila celá řada naprosto hloupých komentářů. Lidé se v nich...