„Jako pes na řetězu“: Propojení plzeňských ubytoven, pracovních agentur a vazby na politiku

Že se cestující dostal do města s vysokým počtem ukrajinských uprchlíků a pracovních agentur, je na plzeňském autobusovém nádraží patrné na první pohled. Prostory uvnitř nádražní haly i v jejím okolí doplňuje několik reklamních plakátů s nabídkou zaměstnání od pracovních agentur a všechny jsou vytištěny v ukrajinštině. Plzeňská agentura Pokrov International dokonce otevřela svou druhou kancelář v západočeské metropoli přímo v hale nádraží. Přes prosklenou stěnu je dovnitř dobře vidět, za velkým stolem, který odděluje žadatele a zástupce agentury, sedí dvě ženy. Obě mluví plynně rusky. „Teprve jsme otevřeli,“ vysvětluje v maličké kanceláři jedna z nich.

Nová kancelář Pokrov International v nádražní hale plzeňského autobusového nádraží. Zdroj: Facebook Pokrov International

Podle loňské analýzy Diakonie Západ pro Ministerstvo práce a sociálních věcí působila v Plzni a jejím okolí ke konci roku 2023 čtvrtina všech pracovních agentur činných v Česku. Celkem 570 agentur v tomto regionu zaměstnává 20 tisíc cizinců. Zpráva také uvádí, že cizinci jsou zaměstnáváni i přes neformální zprostředkovatele práce, kteří zajišťují jejich ubytování a jiné služby a jsou úzce provázáni s agenturami práce i koncovými podniky, ve smlouvách nicméně nefigurují. Právě tato síť vzájemně propojených zprostředkovatelů zachytí ukrajinské uprchlíky, co sem dorazí za prací. Zprostředkovatelský systém je pro ně jednou z mála možností, jak si ubytování zajistit. Většinou se totiž potýkají s akutní nedostupností bydlení na českém trhu. 

„Z hlediska praktik není Plzeň výjimkou, stejné věci se dějí po celé republice. Rozdíl spočívá v historicky větší koncentraci průmyslových podniků a montoven v kraji, což znamená i velký počet agentur a ubytoven, kde bydlí dělníci a nově i uprchlíci,“ konstatuje v rozhovoru pro investigaci.cz Viktor Rumpík, autor zprávy a sociální pracovník Diakonie Západ.

Pokuty za odchod ve výši měsíční mzdy. Výpovědi bývalých zaměstnanců odhalují nekalé praktiky pracovních agentur vůči ukrajinským pracovníkům

Pátek, 5. dubna 2024, 14:02ZprávySpolečnostByznys

Podle oficiálních statistik získal každý třetí zaměstnaný ukrajinský uprchlík v Česku své místo prostřednictvím pracovní agentury. Redakce investigace.cz se na toto prostředí zaměřila a díky výpovědím několika bývalých zaměstnanců popsala podivné...

Permanentní správce

Ubytovna, jež patří majitelce agentury Pokrov International – Oksaně Poleščuk – se nachází v Kreuzmannově ulici v západní části Plzně. Dmytro Družinin zná v tomto objektu každý kout, neboť zde rok pracoval jako správce. Jedná se o relativně novou budovu vybavenou plastovými okny a samostatnými koupelnami v každé bytové jednotce. Rodinná firma Poleščukových – Poleshchuk & Synové, a. s., vlastní dle katastru nemovitostí 20 takových jednotek. Z dostupných informací vyplývá, že v jedné bytové jednotce se může nacházet více pokojů, kde agenturní zaměstnanci Pokrovu bydlí. Na jeden pokoj připadají podle Družinina maximálně čtyři lůžka a celková kapacita ubytovny se pohybuje kolem 120 osob.

Ubytovna v Krezumannově s kapacitou 120 lidí Zdroj: Pokrov International

Za dobu, kdy tady Družinin působil jako správce, tedy od jara roku 2022 do jara roku 2023, se podle jeho slov v ubytovně vystřídalo kolem tisíce lidí – budovu proto téměř neopouštěl. „Byl jsem jako pes na řetězu. Pořád se tam někdo nový stěhoval nebo naopak z ubytovny odcházel. Měl jsem na starosti i evidenci odjezdů a příjezdů, a proto jsem musel pořád na někoho čekat. Vystřídat mě mohl jedině můj nadřízený, Marek Anderle, tomu se ale nikdy moc nechtělo, takže jsem měl během celého roku jen dva dny dovolené,“ konstatuje. 

Ubytovnu mohl údajně opustit jedině s písemným svolením ředitele firmy, Daniila Poleščuka. Poté, co se rozhodl jako správce skončit, se musel také odstěhovat – v ubytovně totiž mohou bydlet pouze ti, co pracují pro agenturu Poleščukových. 

Družininovi později dorazilo oznámení od Pokrov International, že agentuře dluží 78 tisíc korun za ubytování, které ale údajně v průběhu ročního pobytu uhradil. Investigace.cz má toto sdělení k dispozici. Pravidelné nájemné a další případné poplatky sráželi Družininovi stejně jako všem agenturním zaměstnancům rovnou ze mzdy, kterou dostávají v hotovosti. Tento fakt nám potvrdili i jeho bývalí kolegové z agentury Pokrov International. Samotná agentura se naší redakci k opakovaně položeným dotazům ohledně pracovních podmínek svých zaměstnanců nevyjádřila. Na poskytnutí odpovědí přitom měla několik týdnů. 

Agenturní „fénixové“: nesmrtelný byznys s Ukrajinci, který vzdoruje českým úřadům

Pondělí, 8. dubna 2024, 16:01ZprávySpolečnostByznys

Za poslední dvě dekády řídila Oksana Poleščuk několik agentur, jež dostaly milionové pokuty kvůli nedodržení zákona o agenturním zaměstnávání. Navzdory tomu v branži dodnes působí a zprostředkovává práci ukrajinským uprchlíkům. Redakce...

Pokuta sem, službička tam 

Mezi běžné praktiky ubytoven, jež zmiňují odborníci z neziskových organizací Člověk v tísni a Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni, patří nafouknuté ceny za lůžka, srážky za jednotlivé služby a rozmanité pokuty, které se automaticky odečítají z mezd agenturních zaměstnanců, a to bez jejich souhlasu. 

Dělo se to i v ubytovně Pokrov International. „Její obyvatelé sice museli platit za nadměrnou spotřebu vody či energií, avšak nikdy nedostali k nahlédnutí žádné vyúčtování. Poplatky se často platily za dvě ubytované osoby v jednom pokoji, byť tam ve skutečnosti byly čtyři. Není proto divu, že na konci zúčtovacího období ubytovna vykazovala velké nedoplatky. Ty se pak rozdělily mezi nájemníky a byly jim automaticky sraženy z mezd,“ vysvětluje Družinin. O zpětném odečtení nedoplatků za služby z měsíční mzdy, opět bez jakýchkoli vyúčtování, píší i uživatelé na ruskojazyčném portálu Layboard, jenž umožňuje hodnotit například jednotlivé pracovní agentury. Družinin ve svém vyprávění zmiňuje i další doplňkovou službu: kompletní ložní prádlo pro jedno lůžko vyšlo ubytovaného člověka na 900 korun měsíčně.

K dalším podobným službám, na nichž ubytovny vydělávají, patří například zpoplatněné pračky a sušičky nebo přístup k internetovému připojení. „V jedné nejmenované ubytovně se v případě, že má pracovník nemocenskou a tráví celý den na ubytovně, účtuje za lůžko vyšší částka. Zmíněnou ubytovnu také provozuje pracovní agentura,“ říká Eva Malá, vedoucí agendy v oblasti pracovního vykořisťování z organizace Člověk v tísni. Samostatné pokuty se pak udělují za praní oblečení na pokojích, neboť i sebemenší praní je povoleno pouze ve zpoplatněné pračce ubytovny. „Cena za jedno využití pračky se přitom pohybuje kolem 150 korun. Pro rodinu s malými dětmi je to neúnosné,“ doplňuje její slova ředitel Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni Ľubomír Lupták. 

I v ubytovně v Kreuzmannově ulici se podle Družinina vyskytovaly děti, ty však kvůli nedostatku místa neměly nárok na samostatné lůžko. „Za dítě se platila půlka nájemného, ale nárok na vlastní lůžko neměly. Musely spát spolu s rodiči,“ vysvětluje Družinin.

Manželé Poleščukovi se podle zjištění investigace.cz navíc snažili získat daňové výhody z pronajímaných bytových jednotek. Firma Poleščuk & Synové si v roce 2020 nárokovala daňový odpočet za poskytování krátkodobých ubytovacích služeb – podle rozhodnutí soudu se ale jednalo o dlouhodobější pronájem, tedy minimálně o jeden měsíc, proto nárok na odpočet daní neuznal. Firma se taktéž snažila o odpočet DPH z nákupu devatenácti bytových jednotek, jež sloužily jako ubytovny v Kreuzmannově ulici. Postupovala tak, že tyto byty nejprve pronajala společnosti Pokrov International, která je dále pronajímala za dvojnásobnou částku agentuře Almax Work Holding, jež byty nabízela k pronájmu fyzickým osobám. Všechny tři firmy byly přitom ovládány stejnými osobami. 

Myši, švábi i štěnice jsou v ceně 

Podle poslední analýzy Hlas Ukrajiny z dílny PAQ Research bydlí dnes v oficiálních ubytovnách 16 % všech ukrajinských přistěhovalců v Česku. Nejčastěji jsou to dělníci a nekvalifikovaní pracovníci, ve 40 % se jedná o rodiny s dětmi. Ta v Kreuzmannově ulici, kde Družinin strávil rok, patří mezi ty lepší plzeňské ubytovny. Na rozdíl od mnoha dalších je tu k dispozici wifi, sociální zařízení má každá bytová jednotka, praní je zdarma a v ubytovně nejsou myši ani švábi. Ve třinácti ze sedmdesáti zmapovaných plzeňských ubytoven totiž terénní pracovníci Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni Ponton objevili myši, šváby, potkany či štěnice. Kreuzmannova ale zároveň patří mezi ty dražší. Jednolůžko vychází dospělou osobu na 6 500 korun měsíčně bez doplňkových služeb, jako je ložní prádlo. 

Data Monitorovacího centra z minulého roku ukazují, že průměrná měsíční cena za bydlení v ubytovně se pohybuje kolem 6 000 tisíc korun za lůžko ve dvou až čtyřlůžkovém pokoji o velikosti pod dvacet čtverečních metrů. Výjimkou ale nejsou ani pokoje, kde na podobné ploše společně žije šest osob. Za dítě se většinou účtuje 4 000 korun, někde to ale může být i plná výše částky odpovídající dospělé osobě. 

Rodinu se dvěma dětmi by tak ubytování v těchto podmínkách mělo vyjít na 25 tisíc korun měsíčně včetně ložního prádla a využití pračky pětkrát měsíčně. To vše za předpokladu, že se během pracovního týdne rodina nezdržuje celý den na ubytovně. K této ceně je ale nutné připočítat využití televize za sto korun nebo vařiče za dalších tři sta korun měsíčně. Přestože je uvedená částka srovnatelná s cenami nájmů za třípokojový byt v Plzni, na rozdíl od takového bytu rodina na ubytovně často nemá nárok na soukromí. „V jejich nepřítomnosti mohou do jejich pokojů vstoupit zaměstnanci ubytovny,“ konstatuje Eva Malá. Celkový hrubý měsíční příjem zmapovaných ubytoven činí podle odhadů Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni kolem 30 milionů korun, tedy 360 milionů ročně.

Podle šéfa centra Ľubomíra Luptáka je Plzeň z hlediska velkých ubytoven ojedinělá. „Jinde není tolik ubytoven a agentur, navíc tam uprchlíci často bydlí v nezkolaudovaných, neoficiálních ubytovnách, které je těžké zmapovat,“ vysvětluje. O uprchlících pobývajících v nezkolaudovaných prostorách, kteří jsou nuceni kupovat falešná potvrzení o normálním ubytování určená pro úřady, jsme informovali v jednom z našich předchozích textů. 

Komu patří ubytovny v Plzni

Jak vyplývá z interních dat Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni, zhruba pětina ze 70 plzeňských ubytoven patří nebo je provozována pracovními agenturami, jež zaměstnávají Ukrajince. A jak už bylo řečeno, nezbytnou podmínkou k získání jinak nedostatkového ubytování je práce získaná prostřednictvím konkrétní agentury – podle dat Monitorovacího centra pronajímá devět ubytoven své pokoje výlučně zaměstnancům vybraných pracovních agentur. Další jsou provozovány osobami, jež s agenturami spolupracují. Například pracovní agentura AWA, která patří mezi ty největší na Plzeňsku, nabízí bydlení ve třech plzeňských ubytovnách, kde podle sociálních služeb bydlí téměř výhradně agenturní zaměstnanci. Dvě ubytovny sídlí v objektech, které patří firmám ukrajinského podnikatele Vasyla Bela. Ten je zároveň odpovědným zástupcem agentury AWA Partners.

Ubytovna ve Švihovské, na níž je umístěn předvolební plakát hnutí PRO Plzeň. Zdroj: Monitorovací centrum pro ubytovny v Plzni

Výpis z transparentního účtu hnutí PRO Plzeň. Za banner ve Švihovské zaplatilo hnutí necelých 58 tisíc korun. Zdroj: investiagace.cz

Nemovitost, kde sídlí třetí z ubytoven AWA s kapacitou až 500 lidí, je majetkem bývalého politika ODS a vlivného plzeňského podnikatele Petra Štrunce nebo jeho firem. Přestože ODS opustil před více než deseti lety, vazby na lokální politiku neztratil.

Na budovách ubytovny agentury AWA ve Švihovské a Kalikové ulici tak visí velký transparent politického hnutí PRO Plzeň, jež se v roce 2022 dostalo do městského zastupitelstva. Předsedou hnutí je dlouholetý Štruncův spolupracovník, jednatel jeho firem a též bývalý člen ODS Radek Mráz. Prvním místopředsedou je pak Jiří Winkelhöfer, opět někdejší Štruncův spolupracovník a současný plzeňský radní pro oblast bezpečnosti a prevence kriminality. 

V roce 2013 byl Mráz spolu s dalšími osobami obviněn ze skoro půlmiliardového daňového podvodu při takzvaných karuselových obchodech s pohonnými hmotami. Obvinění měli využívat sociálně slabé a bezdomovce jako nastrčené ředitele firem a muly na peníze, aby vybírali hotovost z bankovních účtů konkrétních společností a předávali ji organizátorům podvodu. Většina zneužitých osob pobývala v ubytovně v plzeňské Žlutické ulici, kterou provozovala firma ANPESI rent, s. r. o. Majitelem firmy byl Petr Štrunc a jednatelem Radek Mráz, který byl nakonec zproštěn viny. Místo jednatele firmy zastával v minulosti i Winkelhöfer, jenž má podle serveru Hlídací Pes dodnes vazby na Štrunce. 

Redakce investigace.cz oslovila vedení agentury AWA Partners s dotazem, zda vnímá propojení ubytování, pracovní agentury a vazby na politické hnutí jako problematické. „Naše agentura práce žádné ubytovací zařízení přímo nevlastní. Umožňujeme toliko zajištění ubytování pro ty zaměstnance, kteří ubytování požadují. Je třeba zdůraznit, že možnost zajištění ubytování je fakultativní povahy. Záleží zcela na rozhodnuti každého konkrétního zaměstnance, zda možnosti zajištění ubytování využije, či nikoli. Domněnku prohlubování závislosti agenturních pracovníků na agentuře, kterou jste vyslovila v položeném sugestivním dotazu, tedy rozhodně v případě naší agentury práce nesdílíme,“ odpověděl ředitel agentury Roman Moulis a dodal, že agentura nemá s politickými transparenty hnutí Pro Plzeň žádnou přímou spojitost.

Obchod s chudobou Ukrajinců

Časté propojení ubytoven a pracovních agentur označuje zpráva Diakonie Západ i analýza Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni za vysoce problematické. V okamžiku, kdy chce člověk změnit práci, většinou musí počítat i se změnou bydlení, což podle pracovníků sociálních služeb při současném akutním nedostatku bydlení prohlubuje závislost uprchlíků na agenturách. „V situaci, kdy jsou podmínky v ubytovně nevyhovující nebo člověk není spokojen s prací, lidé kvůli obecnému nedostatku ubytovacích kapacit v Česku nemají na výběr a musí zůstat tam, kde jsou. Ani sociální služby nemohou kvůli přeplněným azylovým domům nabídnout těmto uprchlíkům alternativu,“ souhlasí s výsledkem obou analýz Magda Faltová, šéfka Sdružení pro integraci a migraci. Podle Ľubomíra Luptáka jde o specifickou verzi „obchodu s chudobou“, tedy možnost, jak příchod ukrajinských uprchlíků lukrativně zpeněžit. 

Podle zprávy Mezinárodní organizace pro migraci z roku 2023 mezi nejčastější překážky pro Ukrajince při získávání bydlení v Česku patří obecná nedostupnost nájemního bydlení, nedostatek prostředků na úhradu nájmu, kaucí a případných poplatků pro realitní kanceláře a také opakované odmítání ze strany majitelů nemovitostí. Jejich důvody jsou různé a souvisejí jak s etnickou příslušností nájemníka, tak s dalšími faktory, jako je například početná rodina uchazeče o nájem, nedůvěra vůči ukrajinským občanům nebo upřednostňování dlouhodobých pronájmů.

 Za těchto podmínek bylo možné zneužít i nouzové ubytování, tedy dočasné hromadné bydlení uprchlíků dotované státem, o čemž svědčí i dramatický propad počtu lidí ubytovaných v plzeňských nouzových ubytovnách na přelomu června a července minulého roku. Tehdy totiž vstoupila v platnost novela lex Ukrajina, která zpřísňuje proplácení podpory uprchlíkům a omezuje dobu, kdy je možné v nouzovém ubytování bydlet zdarma, na 150 dnů. Současně byl zrušen i takzvaný příspěvek pro solidární domácnosti.

Po zavedení novely „odešlo“ z nouzového ubytování v Plzni více než 1 500 lidí. Pro srovnání, zhruba stejné množství ubylo z tohoto typu ubytování v celém Jihomoravském kraji. Odborníci mají obavy, že do zpřísnění zákona o uprchlících pobíraly některé ubytovny státní dotace bez vědomí samotných uprchlíků. Jakmile byl tento druh finančních podpor a příspěvků omezen či anulován, začaly se pro ně nevýdělečných uprchlíků zbavovat. „Válka rozhýbala byznys s chudobou. Nově si obchodníci mohli vydělat na úkor Ukrajinců trojím způsobem: účtovat si nájemné, pobírat dotace na uprchlíky a k tomu je vykořisťovat prostřednictvím agenturní práce,“ shrnuje Eva Malá z Člověka v tísni. 

Vznik tohoto textu byl podpořen International Women’s Media Foundation.