Záchranná mise má šťastný konec. Suri, Katy i Šéďa už odjeli do nového domova

Když jsme minulý týden ve středu publikovali na Plzeňské Drbně text o záchraně tří koťat s výzvou, že pro ně hledáme nový domov, ozvala se nám celá řada zájemců z různých koutů republiky. Pro Šéďu už jsme měli nový domov zajištěný. Zbývalo umístit Suri a Katy, tedy naše SuriKaty. Podmínkou bylo, že tuto dvojici mourovatých sourozenců nemůžeme rozdělit. A tak to také zůstalo.

V neděli odjížděla koťata do úžasné rodiny na Benešovsko. SuriKaty mají milující páníčky, vlastní pokoj vybavený vším, co mají kočky rády. K tomu jednu další kočičí kamarádku a možnost vyběhnout na zahradu, kdy se jim zachce. Co víc si přát?

„Když jsem ráno zapnula v práci počítač, první, co na mě vyběhlo, byl článek o Suri a Katy. Nadchl mě a pobavil ten titulek se jmény Suri a Katy. Pak jsem viděla jejich krásné fotky a přečetla si jejich příběh. A věděla jsem, že jim chci dát domov. Určitě jim necháme i jejich jména, která se nám moc líbí,“ uvedla paní Lenka, která si k nám v neděli pro SuriKaty přijela s dcerou. 

Téhož dne odjížděl za novou rodinou i zachráněný kocourek Šéďa, brácha Suri a Katy. Ten byl trošku sólista a i bez svých sourozenců se mu bude dobře dařit. Ani on ale nezůstane sám. Bydlet bude v rodině paní Estel na jižním Plzeňsku, jen nedaleko od nás. Společnost mu budou dělat dvě další dospělé kočky. Loučili jsme se s celou trojicí opravdu s těžkým srdcem. Nejtěžší to bylo s upovídanou a něžnou Katy, která je opravdový miláček.

Záchranná mise, která trvala přesně jeden měsíc, byla úspěšně završena. Tři koťata se nám podařilo zachránit a uzdravit. Z vystrašených a zanedbaných drobečků jsou teď tři sebevědomá, veselá, neuvěřitelně mazlivá a také moc hodná koťata, která budou svým novým rodinám dělat jen radost.

Kočky zachraňujeme, kastrujeme a umísťujeme na vlastní náklady už řadu let. Neorganizujeme žádné sbírky, nikoho nežádáme o peníze. A děláme to s láskou. Několik zachráněných koček samozřejmě máme i doma. Trojice mourovatých koťat nalezených ve sběrném dvoře v Blovicích byla jednoznačně v nejhorším stavu. Nic podobného jsme předtím ještě nezažili.

Naše kočičí parta už je hodně početná, hierarchie ve smečce je dávno nastavená a tento zavedený pořádek našim kočkám nechceme narušovat. Proto už jsme si sami nemohli koťata nechat. Jejich další osud a život ale budeme dál sledovat.

A jaký byl vlastně celý příběh Suri, Katy a Šédi?

Když moje partnerka přivezla ze sběrného dvora domů koťata na pokraji smrti, okamžitě putovala do karantény. Rozjelo se obvyklé kolečko, jehož součástí byly i četné návštěvy veterinářky. I když koťata od začátku dostávala malé dávky speciální stravy, postihl je úporný průjem. Každý druhý den se jezdilo na veterinu píchat antibiotika. K tomu se podávaly i další léky a probiotika. Denně bylo potřeba ošetřovat průjmem poraněné zadečky i zanícené oči.

Celou léčbu snášela koťata neuvěřitelně trpělivě. Vůbec nebyl problém podávat jim léky. Hodnější koťata jsme snad nikdy předtím nezažili. Každý den bylo vidět, jak se jejich zdravotní stav zlepšuje. Postupně mizelo i jejich syčení, které zpočátku doprovázelo každou manipulaci i dotek. Syčení nahrazovalo předení a spokojené mňoukání.

Když se podařilo zastavit průjem a upravit trávení, bylo jasné, že máme vyhráno. A vyhráno mají díky čtenářům Plzeňské Drbny i naše mediálně proslulá koťata. Bez vás by jejich příběh nejspíš tak šťastný konec neměl. Děkujeme.

Autor textu je šéfredaktor Plzeňské Drbny