Podle oficiálních statistik získal každý třetí zaměstnaný ukrajinský uprchlík v Česku své místo prostřednictvím pracovní agentury. Redakce investigace.cz se na toto prostředí zaměřila a díky výpovědím několika bývalých zaměstnanců popsala podivné praktiky plzeňské pracovní agentury Pokrov International. Její majitelka Oksana Poleščuk za poslední dvě dekády vystřídala několik firem, kterým byly uloženy milionové pokuty kvůli nedodržení zákona o agenturním zaměstnávání. Navzdory tomu v oboru dodnes působí a zprostředkovává práci ukrajinským uprchlíkům. Následující text je první ze série tří tematických článků, jež vznikly v rámci celoevropského projektu War and Labour, zabývajícího se pracovním vykořisťováním ukrajinských uprchlíků v jednotlivých evropských zemích.
Během návštěvy pražské kanceláře lidskoprávní iniciativy Cizinec není otrok, zaměřující se na poradenství a pomoc ukrajinským imigrantům v náročných životních situacích, neuplyne ani pět minut, aniž by jejímu zakladateli, Ukrajinci Jaroslavu Čepovi, nezazvonil telefon. „Uplynulý rok jsem dostal přes tisíc podnětů, počítám-li všechny kontaktní platformy – Facebook, Viber, TikTok nebo telefonáty.“
Jaroslav Čepa, zakladatel iniciativy Cizinec není otrok, během jedné z protestních akcí. Zdroj: Jaroslav ČepaMezi volajícími je i matka, po jejímž synovi chce místní gang výpalné, podnikatel, po němž někdo nepravomocně požaduje peníze, ale i běžní Ukrajinci v nouzi či řada podvedených pracovníků, co nedostali slíbenou mzdu. Jaroslav Čepa své klienty nejčastěji odkazuje rovnou na českou policii a jiné úřady. Případům nezaplacených mezd a neplnění dalších povinností ve vztahu k zaměstnancům, hlavně ze strany pracovních agentur, se ale věnuje osobně.
I přes velký počet podnětů, které Čepa denně obdrží, se názvy některých problematických pracovních agentur neustále opakují. Čepa je zná zpaměti. Jen v průběhu uplynulého roku dostal přes deset stížností na plzeňskou agenturu Pokrov International. Jejími majiteli a provozovateli jsou osoby, jež zakládaly stejné podniky už v minulosti. Čepovi si stěžovali kmenoví zaměstnanci této firmy – od účetního přes manažery až po marketing a správce ubytovny, kde jsou ubytováni dělníci, kteří pro agenturu pracují. Reportéři investigace.cz osobně mluvili s několika z nich. Iryna Ponomarova pracovala v účetním oddělení, Dmytro Družinin byl správcem ubytovny vlastněné majiteli agentury, manažer Artur Strilenko měl na starosti hledání nových partnerů, kteří by zaměstnávali pracovníky nabízené agenturou. Všichni tři jsou původem z Ukrajiny, přičemž Družinin a Ponomarova dorazili do Česka v roce 2022, zatímco Strilenko v Česku vyrůstal.
Jmenovaní popisují nestandardní pracovní dobu bez náhrady v podobě volných dnů nebo neproplácení přesčasů. „Za rok, kdy jsem působil jako správce ubytovny, jsem měl pouze dva dny dovolené. Byl jsem jako pes na řetězu, který nesmí opustit budovu ubytovny,“ konstatuje Družinin.
Přestože jeho kolegové měli pracovní dobu flexibilnější, ani oni nebyli placeni za přesčasy. „Pracovala jsem na pokladně firmy a podle smlouvy jsem měla končit každý den v pět odpoledne. Ve skutečnosti jsem končila, jak to určil ředitel,“ doplňuje Ponomarova.
Dmytro Družinin, bývalý správce ubytovny pro pracovníky Pokrov International. Zdroj: osobní archiv D. DružininaNavzdory neplaceným přesčasům, porušování pracovní doby a dalším nesrovnalostem nakonec poslední kapku i důvod, proč kontaktovat Jaroslava Čepu, představovaly pravidelné finanční pokuty, jež byly podle slov všech respondentů hlavním nástrojem pro „motivování“ a řízení zaměstnanců.
Takzvané „příkazy“ obsahují výši finanční pokuty a její důvod, všechny jsou psány v ruštině a několik jich má investigace.cz k dispozici. Některé uvádějí příčinu pokuty velmi stručně a vágně, jiné jsou obšírnější. Argumentací je převážně nesplnění potřebných kvót pro nábor agenturních zaměstnanců, porušování pracovní disciplíny či špatný přístup k plnění povinností. Výše pokut se pohybuje v nižších tisícovkách korun a všechny byly uděleny jménem ředitele agentury Daniila Poleščuka. Český zákoník práce ukládání takových pokut přitom zakazuje. Redakce se vedení agentury snažila opakovaně kontaktovat, jejich vyjádření se nám však získat nepodařilo.
„V okamžiku, kdy agentura neměla dostatečný počet ukrajinských dělníků, aby naplnila požadované poptávky svých klientů, tedy firem, byla každému zaměstnanci ze mzdy sražena pokuta ve výši několika tisíc korun. A to nezávisle na tom, zda pracovník měl co do činění s náborem dělníků či nikoli. Pokutu dostal dokonce i správce ubytovny nebo uklízečka,“ vysvětluje účetní Ponomarova, která měla díky své pozici přehled o mzdovém ohodnocení i pokutování zaměstnanců.
Podle jejích dalších slov, ale i svědectví ostatních bývalých zaměstnanců, se mzdy ve firmě vyplácely výhradně v hotovosti. „Důvodem je vyhýbání se zákonem stanoveným odvodům a daním,“ domnívá se Alexandr (jedná se o smyšlené jméno, neboť tento někdejší zaměstnanec, s nímž reportéři investigace.cz mluvili, si přál zůstat v anonymitě).
„Agenturní pracovníci dostávají přislíbené mzdy na ruku, ale veškeré povinné odvody se vypočítávají na základě minimální mzdy, která je uvedena ve smlouvách. Díky tomu mohou mít agenturou zprostředkovaní zaměstnanci i vyšší mzdy než kmenoví zaměstnanci té samé firmy. Většina tomu rozumí, ale někteří jsou pak překvapeni tím, že mají minimální odvody,“ dodává. Ve smlouvách, jež má redakce rovněž k dispozici, jsou skutečně uvedeny pouze minimální mzdy.
Nikdo z bývalých zaměstnanců oslovených reportéry investigace.cz nadto dle svých slov neobdržel za poslední odpracovaný měsíc mzdu v plné výši, někteří výplatu nedostali vůbec. Například Družininovi byla podle jeho vyjádření sražena celá poslední mzda. Příčinou mělo být jeho rozhodnutí dát výpověď. Oficiální důvod uvedený v „příkazu“ pro nevyplacení mzdy je pozdní odevzdání stavu spotřeby energie a vody v ubytovně.
Jeden z „příkazů“, který nařizuje stržení mzdy, podepsaný jménem Daniila Poleščuka Zdroj: investigace.cz„Když mi to sdělili, požádal jsem o výplatní pásku, tu jsem ale neobdržel,“ vzpomíná. Později mu však poštou přišlo potvrzení o zdanitelných příjmech, z nichž vyplývalo, že výplatu dostal i za poslední odpracovaný měsíc.
Z výpovědi Alexandra je naopak zřejmé, že sražení poslední mzdy bylo běžnou praxí. Agentura tak trestala svého zaměstnance za odchod z firmy. „Nezaplacení posledního odpracovaného měsíce bylo natolik obvyklé, že si zaměstnanci dopředu promýšleli způsoby, jak se ‚pokutě za odchod‘ vyhnout. Někdo si vymyslel, že okamžitě potřebuje odjet do Ukrajiny za rodinou, nebo šel na nemocenskou, aby získal poslední výplatu, a teprve poté oznámil svůj odchod,“ vzpomíná.
S případy nezaplacené mzdy zaměstnancům agentury Pokrov se podle informací investigace.cz setkali i terénní pracovníci neziskových organizací Člověk v tísní a Ponton, působících na Plzeňsku.
Hodnocení další z agentur Daniila Poleščuka a jeho manželky Oksany Almax Work Holding na ruskojazyčné platformě pro vyhledávání práce v zahraničí Layboard tyto výpovědi potvrzují. „Když jsem dal výpověď, začali mi vyhrožovat, pak mi sice dali nějaké potvrzení, ale bez podpisů a razítek a se zkomoleným jménem. Dokud jsem jim nepohrozil, že se obrátím na policii, nechtěli se se mnou bavit. Šéf má všude ikony a kříže, ale zároveň má zcela černé účetnictví – mzdy na účet zásadně neposílají. Abyste dostal výplatu, musíte v horku či zimě vystát frontu venku, jako byste se šli poklonit nějakému šlechtici. Takto se za Sovětského svazu stávalo ve frontě na maso,“ píše uživatel Sergej.
Podle závěru analýzy Viktora Rumpíka, výzkumníka ze Západočeské univerzity v Plzni a sociálního pracovníka Diakonie Západ, vypracované pro Ministerstvo práce a sociálních věcí z konce minulého roku, patří absence výplatních pásek, srážky, pokuty, neplacené přesčasy a dovolené a zadržování nebo nevyplacení mezd mezi hlavní nástroje vykořisťování ukrajinských pracovníků v prostředí plzeňských agentur.
Analýza dále zmiňuje i psychické násilí vůči pracovníkům jako křik a vydírání, vyhrožování ztrátou zaměstnání nebo pobytového oprávnění – zmínky o této formě manipulace a nátlaku jsou přítomny ve výpovědích všech bývalých zaměstnanců Pokrovu.
Daniil Poleščuk, ředitel agentury Pokrov International a manžel majitelky agentury Oksany Poleščuk. Zdroj: Pokrov InternationalSamostatným problémem, který tito lidé dále popsali, je přehnaný mikromanagement ze strany vedení firmy. „Zcela běžné záležitosti jako dovolená, nemocenská, získání výplatní pásky nebo potvrzení o zaměstnání se musely vyřizovat skrze písemnou žádost určenou řediteli, pak se čekalo na jeho osobní schválení. Nešlo udělat ani krok bez jeho souhlasu,“ vzpomíná Ponomarova.
Oksana Poleščuk, majitelka agentury Pokrov International a manželka Daniila Poleščuka, podle slov respondentů o kontrole a psychickém nátlaku na zaměstnance věděla, dokonce tento styl řízení schvalovala. „Víckrát jsem byl svědkem toho, jak obdivovala manželův drsný styl řízení firmy,“ zdůrazňuje Alexandr.
Přestože se Družinin spolu s bývalými kolegy loni v srpnu obrátili na Inspektorát práce, dosud se nedočkali žádného konkrétního výsledku ani svých nevyplacených mezd. O necelé dva týdny později naopak někdejší správce ubytovny obdržel dva dopisy. Jeden byl od právníka agentury, který mu vytýkal jeho jednání, jež poškozuje „dobrou pověst a dobré jméno“ firmy. Družinin měl údajně kontaktovat současné zaměstnance agentury a během komunikace očerňovat její pověst hrubě nepravdivými informacemi. „Vyzývám vás jménem svého klienta k zanechání Vašeho současného jednání vůči zaměstnancům i státním institucím,“ stojí v závěru právníkova dopisu.
Další list napsaný jménem Pokrov International obsahuje oznámení od Oksany Poleščuk, že mzda za poslední měsíc, kterou si vyžádal, na něj čeká v sídle firmy společně s dluhem 78 tisíc korun za ubytování, jejž v průběhu ročního pobytu jako správce ubytovny údajně neuhradil. Oba dopisy má redakce k dispozici. Podle Družinina se ale nájemné pravidelně strhávalo z měsíční mzdy.
Na podzim roku 2023 se Družinin a jeho kolegové spojili s Jaroslavem Čepou a požádali ho o pomoc. Koncem října pak Čepa za každého poškozeného jménem spolku Cizinec není otrok odeslal oficiální dopisy, kde popsal stížnosti bývalých zaměstnanců a vyzval agenturu k nápravě. I tyto dopisy má redakce k dispozici. Agentura podle Čepy ale nijak nereagovala.
Rozhodnutí obrátit se na oficiální úřady jako Inspektorát práce je v českém kontextu spíše ojedinělé. „Spousta lidí nemá kompetence pro psaní stížnosti nebo podnětu na úřady. Inspektorát práce navíc nemá pravomoc vymáhat mzdy – pokud zjistí pochybení, rozhodnutí se odehraje ve správním řízení a dotyčný by měl následně podat žalobu k soudu. To je dlouhý a složitý proces. Není tedy divu, že se lidé raději obracejí spíše na iniciativu z komunity než na oficiální orgány,“ vysvětluje Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.
Její slova potvrzují statistiky. Zatímco Jaroslav Čepa a jeho iniciativa registruje desítky až stovky žádostí o pomoc, k českým úřadům se jich dostává pouhý zlomek. „Orgány inspekce práce obdržely v roce 2023 celkem 26 podnětů ke kontrolám souvisejícím se zaměstnáváním občanů Ukrajiny, z toho deset podnětů podali samotní Ukrajinci. Ve většině případů se podněty týkají nevyplacené mzdy, případně nevydání zápočtového listu či výplatních pásek,“ sdělil investigaci.cz mluvčí Inspekce práce Richard Koliba.
Přinejmenším tři ze zmíněných deseti podnětů od ukrajinských pracovníků pocházely od bývalých zaměstnanců Pokrovu.
V dnešní době se organizacím, jako je ta Čepova, říká „grassroots“ (kořeny) – vznikají z prostředí a potřeb samotné komunity. Spolek vznikl na začátku roku 2020, kdy Čepa, původem z Ukrajiny, přijel na pravidelnou návštěvu sestry v Česku a zvažoval, zda by se do země nechtěl přestěhovat. „Bylo zrovna období covidových lockdownů a spousta ukrajinských pracovníků v Česku zůstala bez práce, prostředků a bydlení. Povedlo se mi tehdy domluvit bezplatné bydlení na ubytovně pro ukrajinské pracovníky, kteří dočasně neměli kde bydlet. Zveřejnili jsme výzvu na sociálních sítích, a tak to celé začalo,“ vzpomíná. Vzápětí Čepa a pár jeho kamarádů začali rozvážet potravinovou pomoc krajanům, kteří ji nejvíc potřebovali – síť kontaktů se rozrůstala.
K problematice porušování práv Ukrajinců na českém pracovním trhu se Čepa poprvé dostal v okamžiku, kdy ho jeho ukrajinský kamarád požádal, aby kontaktoval agenturu, pro kterou v minulosti pracoval a která mu dlužila peníze. „Bylo běžné, že agentury platily za poslední odpracovaný měsíc či dva až po návratu pracovníků do Ukrajiny, což často zneužívaly k tomu, aby nezaplatily vůbec. To byl i případ mého kamaráda,“ vysvětluje. Aby mohl oficiálně zastupovat postižené pracovníky, založil neziskovou organizaci. „Teprve později jsem zjistil, že místním firmám a agenturám byla nějaká ukrajinská neziskovka ukradená. Neodpovídaly na mé výzvy a dopisy, vysmívaly se mi nebo mi dokonce vyhrožovaly, a to i přesto, že šlo o dlužné částky ve výši deseti tisíc korun na osobu,“ přibližuje své zkušenosti.
Čepův kamarád pracoval skrze agenturu pro společnost Doosan Bobcat EMEA. Když mu nepřišla poslední výplata, obrátil se Čepa jak na agenturu, tak na zmiňovanou společnost. Ani jedna s ním ale nehodlala komunikovat. Čepa proto před sídlem firmy Doosan Bobcat v Dobříši vyhlásil hladovku. Ta trvala šest dní. „Nakonec kamarádovi zaplatili, i když ne plnou částku. K něčemu ale byla ta hladovka užitečná – teprve poté mě začali místní firmy a agentury vnímat vážně a komunikovat se mnou,“ vzpomíná.
Zatímco podíl agenturních zaměstnanců na celkový počet českých zaměstnanců byl podle údajů Eurostatu v roce 2020 lehce přes jedno procento, mezi ukrajinskými uprchlíky pracuje podle oficiálních statistik Úřadu práce z letošního roku skoro každý třetí prostřednictvím pracovních agentur.
Naopak podíl zaměstnanců z takzvaných zastřených agentur, tedy firem, které sice nemají povolení k zprostředkovávání práce, přesto zaměstnávají lidi a následně je přidělují k jednotlivým firmám, není znám. V letech 2019 až 2021 počet odhalených případů zastřeného zprostředkování práce spíše klesal, avšak od roku 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu a následoval příchod velkého počtu ukrajinských uprchlíků, se zvýšil.
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) si vysoké procento Ukrajinců zaměstnaných přes agentury vysvětluje jejich větší flexibilitou. „Uprchlíci jsou zde dočasně, řada z nich plánuje návrat či potřebuje z různých důvodů a v určitých intervalech zajet do země původu, takže tento způsob zaměstnávání jim více vyhovuje,“ komentuje Jaroslav Stádník, ředitel oddělení odvolacích a správních činností v oblasti zaměstnanosti z MPSV, a dodává, že určitou roli hraje i obava zaměstnavatelů z nejistého pobytového postavení uprchlíků.
S ním nesouhlasí Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci. „Firmy nebyly personálně vybaveny na přímé zaměstnání uprchlíků – neměly tlumočníky ani koordinátory, kteří by uměli jazyky, zatímco agentury a neformální zprostředkovatelé naopak připraveni byli. Pro firmy bylo jednodušší i nadále spolupracovat se zprostředkovateli,“ vysvětluje velký podíl agenturních zaměstnanců mezi uprchlíky.
Ať je to jakkoli, jedna věc je jistá a potvrzují ji i statistiky Inspektorátu práce, jež tato instituce poskytla naší redakci: nezaplacení mzdy v termínu splatnosti nebo její nezaplacení v plné dohodnuté výši je jedním z nejčastějších porušení pracovněprávních předpisů vůči ukrajinským zaměstnancům. Mezi další častá porušení patří umožnění nelegální práce, zprostředkování práce bez evidence odpracované doby a špatně sepsané dohody, které neobsahují všechny náležitosti. Jaroslav Čepa na svých sociálních sítích shrnuje tyto praktiky pod označením „mzdová mafie“.
Vznik tohoto textu byl podpořen International Women’s Media Foundation.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
