Plzeňská radnice se stala národní kulturní památkou, na seznam se dostala i Křižíkova tramvaj z roku 1899

Vláda na svém zasedání schválila prohlášení 18 kulturních památek za národní kulturní památky. Týká se to 14 historických radnic, pomníku krále Jiřího z Poděbrad v Poděbradech, hradu a zámku Poběžovice a dvou historických tramvají.

„Historické radniční budovy našich měst jsou zcela specifickou a jedinečnou součástí kulturního dědictví České republiky. Tyto významné městské stavby představují mimořádně cennou pokladnici historických architektonických stylů a přehlídku kvalitních tradičních uměleckých řemesel,“ uvedl ministr kultury Martin Baxa (ODS).

Dvě nově zapsané památky na seznamu najdeme dokonce v Plzni. Budovu plzeňské radnice mnozí označují za vůbec tu nejkrásnější renesanční radnici na sever od Alp. Patří taktéž k nejcennějším domům ve městě. Vstupní hala v přízemí, takzvaný mázhauz, je volně přístupná veřejnosti. V prostoru, který ve své době býval největším zastřešeným veřejným prostorem ve městě a zároveň sloužil jako zbrojnice, se konají příležitostné výstavy. V prvním patře se nachází hlavní sál – Obřadní síň, kde se konají svatby a další společenské události. Ve druhém patře se nachází Sněmovní sál, kde se pravidelně konají veřejně přístupná jednání a zasedání Zastupitelstva města Plzně. Komentované prohlídky radnice se konají pouze jednou ročně v rámci Plzeňských oslav vzniku republiky 28. října.

Radniční budova je zdobena bohatými sgrafity, foto: Visit Pilsen

Radnice není skvostná jen uvnitř, ale uchvátí i na pohled z ulice. Ozdobena je totiž sgrafity s vyobrazením plzeňského městského znaku, tří českých panovníků (Václava II., Jana Lucemburského a Rudolfa II.) a alegorií řemesel a funkcí připomínajících činnost radnice, jako například právo či spravedlnost. Autorem sgrafit je architekt Jan Koula. Sgrafita vznikla až při rozsáhlé rekonstrukci radniční budovy začátkem 20. století.

Na seznam se letos dostaly i dvě movité památky, konkrétně tramvaje. V hlavním městě Praze jde o primátorskou tramvaj z roku 1900 a v Plzni o Křižíkovu tramvaj z roku 1899. Tramvaje začaly v Plzni jezdit už před 124 lety. Plzeň se tehdy stala teprve pátým městem na území Čech a Moravy, kde lidé mohli jezdit tramvají. Plzeňská dráha měla tehdy tři jednokolejné tratě o délce téměř 12 kilometrů. Žádost o udělení koncese na elektrickou tramvaj poslali plzeňští radní do Vídně už v roce 1892, svolení dostali o čtyři roky později. Plány vypracoval "český Edison" František Křižík, který spolu s průmyslníkem Václavem Brožíkem také Elektrickým drahám královského města Plzně dodal 20 motorových vozů. Po modernizaci sloužily ještě za první republiky a jeden z nich, s evidenčním číslem 18, se dožil současnosti a je nestarším provozuschopným vozem v ČR a patrně i ve střední Evropě. Uveze 18 cestujících, z toho 16 sedících.