Policista zahynul při krvavé přestřelce s obávaným srbským gangsterem. Na tragédii vzpomínali policisté u pomníku

Ve službě totiž policisté mnohdy nasazují to nejcennější, co mají, a to vlastní život. Vyjíždějí často k případům, kdy neví, co je čeká a s kým přijdou do kontaktu. Mnohdy se banální oznámení může změnit v situaci, kdy jde zakročujícím policistům o život a může dojít k tragédii. Bohužel k jedné takovéto události došlo před 25 lety, dne 13. června roku 1998.

Zpočátku to byl den jako každý jiný. Policista Jiří Hrubý, který sloužil u policie necelé tři roky, měl společně se svým kolegou Petrem denní službu. Oba policisté prováděli běžné služební úkony a nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít k něčemu mimořádnému. „Kolem desáté hodiny dopoledne je operační důstojník vyslal na Slovanskou alej, kde dle oznamovatele mělo dojít ke slovní rozepři mezi několika muži. Mělo se jednat o tři cizince a dva Čechy. Po příjezdu na místo chtěli policisté muže zkontrolovat. Tři muži cizí státní příslušnosti však nasedli do mercedesu černé barvy a začali před policejní hlídkou ujíždět,“ popsala začátek tragického případu mluvčí policie Eva Červenková.

Srbové v mercedesu dobře věděli, proč před policií ujíždět. V autě totiž měli zbrojní arzenál, se kterým obchodovali. Za volantem seděl obávaný Fehim Hanuša, dále byl v autě jeho syn Fatmir a ještě jeden příbuzný. Policisté vůz za použití výstražného zařízení pronásledovali a již během jízdy pohrozili pachatelé policistům zbraní, kterou měli položenou na staženém okénku. Na řadu tak přišly varovné výstřely. Řidič mercedesu nejprve nereagoval, pak ale nedaleko Letkova opravdu zastavil. A právě v tento okamžik se měly zanedlouho změnit životy několika lidí.

Policisté běželi k vozidlu, kdy každý zajišťoval jednu stranu. Zároveň oba opakovaně vyzývali posádku, aby odhodila zbraně a zanechala protiprávního jednání. Muži na výzvy vůbec nereagovali a Hanušové začali po policistech střílet z nelegálně držených zbraní. Starší Hanuša zasáhl policistu Jiřího Hrubého přímo do srdce v okamžiku, kdy se snažil přeběhnout silnici. „Jirka najednou padl k zemi a začal krvácet. Schoval jsem se rychle za služební vozidlo a palbu jsem pachatelům opětoval. V tu chvíli jsem ještě netušil, že Jirka je již mrtvý,“ uvedl jeho parťák Petr Lenárt. Toho při zběsilé přestřelce zasáhla kulka do lokte. Přesto podařilo oba pachatele postřelit.

Vzpomínka na Jiřího bolí i po 25 letech

Mladší z cizinců z místa utekl, a to i se zraněnou končetinou. Později ho zadržela zásahová jednotka. Třetí z cizinců se schovával na zadním sedadle a přestřelky se neúčastnil. Starší Hanuša vyvázl z přestřelky s prostřeleným břichem. O tom, že se jednalo o skutečně divokou přestřelku, svědčila silnice doslova posetá desítkami prázdných nábojnic. Vrazi byli náležitě potrestáni. Soud vyměřil staršímu a mladšímu Hanušovi 25 a 14 let vězení. Fehim Hanuša pak několikrát neúspěšně žádal o obnovu procesu.

„Slyším to jako dnes, když mi tehdy zavolali a řekli mi, že Jirka umřel. I po těch 25 letech to bolí pořád stejně. Někdo říká, že čas všechno zahojí. Není to pravda. Je to hrozné, hrozné. Zároveň jsme však s manželkou na Jirku hrdí. Byl to náš syn, úžasný člověk a správný policista,“ popsal své pocity Jirkův otec.

„Jiří i jeho kolega Petr tehdy splnili do posledního písmene policejní přísahu a možná zabránili smrti dalších lidí. Plzeňští policisté nechali na místě této tragické události postavit památník, kde každý rok vzdávají Jiřímu hold a uctívají jeho památku. A protože měl Jirka rád fotbal, každý rok také pořádají na jeho počest fotbalový turnaj s názvem Memoriál poručíka Jiřího Hrubého. Nikdy nezapomeneme… Čest jeho památce,“ uvedla mluvčí policie Michaela Raindlová.

Po první přestřelce s policií měl v těle 14 kulek 

Policisté Fehima Hanušu velmi dobře znali už z roku 1995, kdy byl podezřelý ze znásilnění mladé ženy, což se ale později neprokázalo. Zadržení v jeho domku v Chlustině na Berounsku se tehdy zvrhlo v brutální přestřelku se zásahovou jednotkou. Když policisté v kuklách vnikli na Hanušův pozemek, cizinec se podle svých slov domníval, že jde o přepadení. A rozhodl se proto bránit svoji rodinu s legálně drženou zbraní. Při přestřelce zasáhl dva policisty, sám zůstal rozstřílený jako řešeto. V těle měl 14 kulek, přesto přežil. Od tohoto okamžiku se ovšem datuje jeho obrovská nenávist vůči českým policistům, se kterou se netajil a na kterou později doplatil při druhé přestřelce i policista Jiří Hrubý.

Z vězení se pak Hanuša dlouhá léta soudil o náhradu škody za zranění způsobená při první přestřelce s policií, požadoval přes 80 milionů. Jako bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění nakonec získal jen 150 000 korun. Při odpykávání trestu pak avizoval, že se po svém propuštění pomstí a existovaly vážné obavy, že tak učiní. Když se dostal na svobodu, odstěhoval se zpět do místa svého narození.