Série tří úmyslně založených požárů zničila v červnu a červenci roku 1507 dvě třetiny Plzně. Ve své době se jednalo o tragédii, která neměla v českých královských městech obdoby. Oheň poškodil domy uvnitř hradeb, Skvrňanské a celé Pražské předměstí. Shořelo na 130 domů v centru včetně radnice a dalších 70 objektů na předměstích. Kdo za celou katastrofou stál není dodnes známo, zřejmě ale šlo o pomstu za popravu loupeživého šlechtice Jana Bavůrka ze Švamberka, kterému sťali hlavu za jeho neustálé porušování pravidel a terorizování místních obyvatel.
Jan Bavůrek pocházel z významného západočeského panského rodu Švamberků. Nutno podotknout, že nepatřil k příliš vzorným sousedům. Podle historiků neustále porušoval městská nařízení. Měl například více čeledníků, než bylo povoleno a choval také více ovcí, než byl schválený limit. Mnohem horší bylo, že velmi často holdoval alkoholu, páchal výtržnosti a tu a tam někoho zbil. Neustálé tahanice s představiteli města vedly až k tomu, že Bavůrek z Plzně odešel a zakoupil tvrz a ves Křínov ležící východně od Plas. K Plzni cítil obrovskou zášť.
České království stálo v té době na pokraji občanské války a situaci chtěl využít i Bavůrek. Plzni vyhlásil nepřátelství. Jeho kumpanie přepadávala kupce a loupila na cestách. Plzeňanům a dalším městům došla trpělivost. Na Křínov proto vyrazila trestná výprava. Loupežný šlechtic i jeho kumpáni byli odvedeni k soudu, který nad nimi nemilosrdně vynesl trest smrti. Město se tak zbavilo svého úhlavního nepřítele. Tím peklo ale teprve začalo.
Čtvrtek, 16. prosince 2021, 07:30
Kdyby Plzní neprošel Martin Stelzer, zcela jistě by vypadala o poznání jinak a kdoví, jestli by ji v zahraničí proslavil pěnivý mok. Právě on stojí za nejstaršími a dodnes fungujícími plzeňskými pivovary, do kterých přivedl sládka Josefa Grolla,...
Následující události barvitě popisuje časopis Lumír z rok 1852. „Sotva však rytíř Bavůrek pod rukou katanovou dodýchal, tu zahřměly ze všech věží Plzně zvonové na poplach a na několika místech vystupoval černý dým k oblakům. Žalostný to pohled pro uděšené diváky popravy, neboť Plzeň z několika stran hořela. Bavůrkova milenka s některými uprchlými tovaryši milence svého zapálila město a od té doby žádné oko ji více nespatřilo. Asi 200 domů toho dne v Plzni vyhořelo, hrozná to msta za smrt Bavůrka!“
Bylo tomu opravdu tak, nebo si pisatel celou událost poněkud přikrášlil? O tom se můžeme jen dohadovat. Katastrofa to nicméně byla obrovská. První požár vypukl 5. června 1507 na Skvrňanském předměstí. Plameny pohltily devět velkých poplužních dvorů plzeňských měšťanů. Hořelo také uvnitř hradeb. Oheň vypukl u Litické a Skvrňanské brány a rychle postupoval směrem k rynku, rychlému šíření pomáhal i vítr. „Zničena byla bezmála polovina města. Požár tehdy zachvátil i městské opevnění. Skvrňanská brána a věž nad hradbami se žárem zřítily,“ líčí kniha Kriminální případy a aféry z Plzně a okolí.
Sobota, 12. listopadu 2022, 07:32
Veřejné domy, nevěstince, bordely nebo hampejzy patřily neodlučitelně i ke staré Plzni. Mnohdy se tam odehrály děsivé a krvavé vraždy i sebevraždy. Jako tomu bylo v roce 1909 v nechvalně proslulém bordelu Anny Radovanské pod saským mostem na Roudné....
Než se Plzeňané stačili z masivního požáru vzpamatovat, řádili žháři znovu. První plameny spatřili lidé u františkánského kláštera. Postupně oheň přeskočil na devět domů. Současně shořel i zbytek Skvrňanského předměstí. Ušetřen zůstal pouze severovýchodní cíp města ležící mezi radnicí, Malickou a Pražskou bránou. Aby se oheň dál nešířil, strhali lidé ze všech domů dřevěné střechy.
Kdo je tím žhářem? Plzeňští podezírali loupeživého rytíře Ederleina z Bachu a jeho komplice, kteří se podle nich měli mstít za popravu Jana Bavůrka. Zatímco město sčítalo škody a přemítalo, proč se tak stalo, vypukl 29. července téhož roku další požár. Zasáhl celé Pražské předměstí a vyžádal si velké oběti na lidských životech, úrodě i dobytku. V srdci Plzně nezůstaly ušetřeny domy na náměstí včetně radnice a kostela. Shořel také městský archiv. „Množství lidu se zdusil a někteří na prach uhořeli. Jednoho domu ve všem mstě celého nebylo,“ píší dobové prameny. Viník celé tragédie nikdy nebyl odhalen. Lidová tradice čin přisoudila Bavůrkově milence, kterou měl zajatec před svou popravou zapřísáhnout, aby jeho smrt pomstila.
Zničenému městu pomohli mezi prvními Norinberští a poskytli jehož téhož dne městu půjčku ve výši 300 zlatých. Král Vladislav Jagellonský pak osvobodil město na 10 let od plateb do královské komory, a naopak na devět let postoupil městu plat, který odváděl Žatec.
Obnova městské zástavby postupovala velmi pozvolna. Největší renovace budov se uskutečnily převážně až ve druhé polovině 16. století a značnou měrou k nim přispěli i Italové, kteří v Plzni pobývali. Tito Vlachové přišli do Čech koncem první poloviny 16. století. Do Plzně až kolem roku 1550.
„Nejvýraznější osobou Vlachů se stal stavitel Giovanni (Jan, Hanuš) de Statia, který byl v Plzni od roku 1554. Ihned po svém příchodu zahájil přestavbu budovy radnice, od roku 1507 stále neopravovanou. Roku 1561 mu byl prodán dům vedle již opravené radnice, dnešní císařský dům. Dalšími významnými staviteli italského původu v 16. století byli Šebestian de Mutonibus, Jan Merlian (Škarpalín), jeho bratr Matouš Merlian a Albrecht Ryson," dodávají městští archiváři.
Foto Archív města Plzně | Zdroj Archiv města Plzně, nakladatelství Starý Most
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
