U chalupy na Šumavě se prohánějí klokani, lamy i další zvířata. Vidět je může každý

Když jsem byl začátkem dubna na reportáži u zříceniny staré vápenky nedaleko Javorné a toulal jsem se sám naprosto zapomenutými místy poblíž osady Svinná a samoty Jarkovice, najednou se kolem mě prohnal pár stylově oblečených kovbojů na koních s hříbětem pobíhajícím na volno. Jezdci se na okamžik zastavili na horizontu, zatímco hříbě vesele pobíhalo kolem nich. Nádherná scéna! Okamžitě jsem vytáhl mobil a bleskově pořídil pár fotografií, ze kterých jsem měl velkou radost.

Dvě fotografie se následně objevily i v reportáži, kterou jsem publikoval na Plzeňské Drbně. O pár dní později mi k velkému překvapení přišel e-mail od Michala Kulawiaka. Napsal mi, že on je ten kovboj a že spolu s manželkou Věrou byli na nedělní vyjížďce. Poděkoval mi za krásné fotky i reportáž. A mimo jiné zmínil, že bydlí na Javorné, kde mají spoustu zvířat. A jestli se k nim někdy nechci přijet podívat. A protože mám zvířata moc rád a sám jich mám doma spoustu, nadšeně jsem souhlasil. Následnou návštěvu jsem si náramně užil a během ní vznikl i rozhovor o tom, jaké to je mít na Šumavě u roubené chalupy už osm let takový pestrý zvěřinec.

Jak vlastně vznikl váš „farmpark“ na Javorné?
Michal Kulawiak: Před osmi lety jsme na naší louce za chalupou začali provozovat tábořiště v rámci projektu Bezkempu. Je určené hlavně pro rodiny s dětmi, které mají rády přírodu a nejsou náročné na nějaký velký komfort. Naše hobby jsou psi a koně. A pro zábavu rodin, které u nás táboří, jsme začali postupně pořizovat další zvířata. Takže začalo to mini ovečkami, mini kozičkami, časem přišly lamy, klokani, nějací dravci, sovy, papoušci a mnohá další zvířata. Máme zde domácí zvířata, to znamená nějaké vzácnější druhy drůbeže, jsou tady králíci, morčata, želvy.

Klokanovi nevadí drsná šumavská zima?
M. K.: Je to klokan rudokrký Bennettův. Je to asi jediný druh klokana, který vydrží evropskou zimu, aniž by se musel zavírat do nějaké vyhřívané ubikace. Nejdřív jsme si pořídili na zkoušku jednoho klokana. Konzultovali jsme to nejprve s různými zoo a dalšími experty. I přes jejich ujištění jsme byli opatrní a nejdřív jsme pořídili jen jednoho samce a potom až samici. Přivezli jsme ho na podzim a pak přišla opravdu ostrá zima. Napadlo docela hodně sněhu. Já jsem mu tady prohazoval pěšinky, ale on na ně kašlal. Kašlal i na ubikaci, která byla za větrem. Stál takhle ve sněhu, koukala mu jen hlava. Do ubikace chodil jen spát v noci. Čtyři dny po sobě bylo -17 stupňů Celsia. A on byl úplně v pohodě. Takže jsme mu na léto pořídili kámošku. Ten pár měl několik mláďat.

Věra Kulawiaková: Už si u nás zvykli. Žerou nám z ruky. Když s námi přijdou lidé do výběhu, tak si někdy drží distanc pár metrů. Manžel říká, že je rozmazluji. Ale oni jsou prostě takoví přítulní.

Co všechno u vás mohou návštěvníci zažít, vidět a vyzkoušet?
V. K.: Když mají lidé zájem, můžeme jim udělat komentovanou prohlídku, mohou si zkusit nakrmit zvířata. Některá si mohou pohladit. Mohou se s nimi vyfotografovat. Lidé mohou navštívit i voliéry s našimi dravci, sovami a papoušky. Mohou si vzít na ruku třeba káně. Domluvit se dá i jízda na koních. A velmi populární je „lama trekking“. Začali jsme učit lamy chodit na vodítku, aby mohly chodit na vycházky. Ale na vycházku s lamou musíme lidi doprovodit. Samotné je pustit nemůžeme. Teď se nám narodila roztomilá jehňátka. S těmi je veliká legrace. Samotná prohlídka může trvat od 30 minut do hodiny. Dříve jsme měli zvířátka hlavně pro zpestření pobytu našich ubytovaných hostů. Teď ale může přijít na prohlídku úplně každý, kdo má zájem a kdo jde třeba jen okolo. Ideální je ale předem se telefonicky domluvit.

Jak funguje vaše tábořiště Bezkempu?
M. K.: Mohou přijet lidé se stany nebo s karavany. K dispozici pro ně máme i indiánské teepee. Když mají lidé zájem, půjčíme jim třeba i raft a mohou si sjet Otavu. A také si přímo u nás v potoce mohou vyzkoušet rýžování zlata. Jsou tady zlatonosné potoky, asi 150 metrů od tábořiště. Půjčíme lidem rýžovací pánev a mohou zkusit hledat malé zlatinky. Vyzkoušet si mohou i lukostřelbu.

Už jsme mluvili o klokanech, jak zvládají zimu. Lamy s ní určitě problém nemají. Ale co třeba papoušci?
M. K.: Hledali jsme samozřejmě takové druhy papoušků, kteří jsou odolní. Máme zde například alexandry čínské. Ti se běžně vyskytují i v Nepálu. A teď máme nové horské papoušky, kteří by měli zimu také dobře zvládat.

Kolik času denně vám zabere péče o všechna zvířata a kdo se o ně stará?
M. K.: Denně asi tak zhruba tři hodiny. Někdy samozřejmě déle. A někdy se jim věnujeme celý den. A někdy i několik dní v kuse za sebou. Prostě podle potřeby. Někdy je to v pohodě, zvířata se napasou. Ale třeba zítra k nám dorazí střihač. Bude stříhat ovce i lamy, musí jim udělat korekci paznehtů. Včera tady zase byl kovář na koně. Někdy musíme objíždět veterináře. Manželka je přes den v práci v Klatovech, takže na ni přechází odpolední a víkendová péče o zvířata. A to čím dál tím víc.

Sám mám doma spoustu zvířat, tak vím, jak je to všechno finančně náročné od krmení přes veterinární péči. Jak to všechno dokážete financovat bez klasického vstupného a bez nějakých dotací?
M. K.: No je to těžké. Bohužel už přes rok se potýkám se zdravotními problémy a stáli jsme skutečně před rozhodnutím, že ten náš zvěřinec zavřeme a necháme toho. Není bohužel možné to stále dotovat jen z vlastních peněz. Hodně jsme o tom přemýšleli. A dospěli jsme k rozhodnutí, že zvířata zpřístupníme nejen táborníkům, ale že nabídneme prohlídku i dalším návštěvníkům. Náš „farmpark“ stojí hned u velkého parkoviště, které bývá v sezóně plné návštěvníků, kteří sem přijíždějí na jednodenní výlety po okolí. Tak si ten výlet teď mohou zpestřit i prohlídkou našich zvířat. Na plot jsme nově instalovali ceduli s informacemi pro turisty a našimi telefonními čísly. Dlouho jsme zvažovali, jestli zavést nějaké jednotné vstupné. Nakonec jsme se rozhodli, že to nebudeme dělat. Připevnil jsem uvnitř našeho areálu na plot kasičku, do které nám návštěvníci mohou přispívat, když jim uděláme komentovanou prohlídku po našem zvěřinci a budeme se jim věnovat. Pokud nám to pomůže uhradit nějaké provozní náklady i naši práci, budeme samozřejmě moc šťastní.

Zapomenutý kout Šumavy láká na zříceninu vápenky, odlehlé osady i skvělý oběd

Neděle, 5. dubna 2026, 07:35ZprávySpolečnostKlatovsko

Zříceniny hradů jsou u nás běžné. My vás ale vezmeme na nenáročný výlet ke zřícenině staré šumavské vápenky, která se nachází nedaleko známé obce Javorná. Dále potom můžete pokračovat do zapomenutých a malebných osad. Davy turistů zde rozhodně...