Zapomenutý kout Šumavy láká na zříceninu vápenky, odlehlé osady i skvělý oběd

Pokud se chcete alespoň trochu projít, doporučujeme nechat auto na parkovišti v Javorné, která je oblíbeným rekreačním místem. Za zmínku stojí, že současný název Javorná pochází teprve z roku 1953 podle blízké hory Javorná. Původně se obci a jejímu okolí od 16. století říkalo Zejbiš – Seewiesen, což lze přeložit jako jezerní louky. Původní osada náležela ke Královskému hvozdu, byly tam četné svobodnické dvory a pocházela odtud většina králováckých vrchních rychtářů.

Na území zejbišské královácké rychty vzniklo několik sklářských hutí, z nichž nejstarší na Novém Světě, později zvaném Onen Svět, založil roku 1494 sklář Mertl z Mochova. Nejvíce skláren vzniklo v okolí ve druhé polovině 16. století. Působily zde slavné sklářské rody – Eisnerové, Hagenbrädlové, Adlerové, Abeleové, Ascherlové.

Z Javorné se vypravíte do neméně malebné osady Buchar, což je asi jeden kilometr po silnici. Ke zřícenině staré vápenky se dá pohodlně dojít, když vyrazíte po žluté turistické značce z Bucharu směrem na Svinnou. Přehlédnout nemůžete ani poutače na penzion Stará Vápenka, který se nachází hned vedle zříceniny vápenky. Pokud nechcete absolvovat pěší výlet, ke staré vápence i penzionu můžete pohodlně dojet autem.

Pec je pozůstatkem průmyslové revoluce

Stará vápenná pec u obce Svinná zapadá do tzv. industriální archeologie. Tato technická památka dokládá „průmyslovou revoluci“ v západních Čechách v 19. století. Ta po sobě zanechala výrazné stopy v podobě jednotlivých industriálních objektů a jejich zázemí. Vznik této technické památky spadá do let 1833 až 1889, kdy Petr Kordík, majitel panství Čachrov, začal s průmyslovou výrobou vápna. Lomy nechal zřídit v Jesení a na Svinné. V Jesení vyrostla vápenka. V 70. letech potom vznikla ve Svinné ještě vápenná pec.

Za zkázou vápenky stojí železnice. Plánovaná železniční trať z Klatov přes Nemilkov, Zhůří do Alžbětína byla nakonec vedena přes Nýrsko. Dovoz uhlí pro provoz pece vápenky byl proto odkázán jen na koňské povozy, což brzy vedlo majitele ke ztrátám a dluhům. Pec pak putovala do vlastnictví dalších majitelů, kteří naráželi na tentýž zásobovací problém. Poslední ranou pak bylo zavedení těžby vápna na Horažďovicku. Vápenka zanikla po roce 1925.

Z objektu vápenky dnes zbylo torzo oválné pece na vápno, které bylo archeology zkoumáno v roce 2010. Vápenná pec měla oválný půdorys o rozměrech 40 × 16 metrů. V jihovýchodní části se dochovalo pět zaklenutých komor vypalovacích kanálů. Podle dobových fotografií měla původně pec ještě jedno dřevěné patro, odkud se obsluhovaly sypáky a zvonové uzávěry centrálního sběrače spalin. Zřícenina vápenky je přístupná. Obnažené cihly se bohužel postupně rozpadají.

Podívejte se do zapomenutých osad

Doporučujeme navštívit penzion Stará Vápenka, který je sám o sobě cílem mnoha výletníků, kteří se sem přijedou jen najíst. V okolí penzionu jsou rozsáhlé pastviny, kde se pasou krávy. O kousek dál zase chovají koně. Pokud máte chuť si vycházku ještě o něco prodloužit, pokračujte od penzionu dál po žluté kolem osady Dolejší Svinná, dále na Svinnou. A potom až do Jarkovic. To jsou necelé dva kilometry. A určitě nebudete litovat.

V Jarkovicích čeká na výletníky nádherná stará šumavská chalupa s charakteristickou lidovou architekturou, stojící u rybníčku. V minulosti zde také stála sklárna. Ta ovšem zanikla už na počátku třicetileté války. Před samotou s jednou chalupou stojí ještě krásná šumavská kaplička. Když budete mít štěstí, proženou se kolem vám na koních stylově oblečení kovbojové. 

Okolí Svinné je velmi cenné tím, že jde o původní hnízdní prostředí silně ohroženého chřástala polního. Chřástal sem přilétá ze zimovišť v polovině května a odlétá zase v září. Samci po příletu na hnízdiště velmi aktivně a hlasitě obhajují své teritorium charakteristickým monotónním hlasem. Během noci je volání slyšet téměř nepřetržitě. Chřástalové zde vyvedou mláďata ze dvou snůšek.