Česká republika má jednu z nejhustších a nejpropracovanějších sítí turistických tras na světě. Za více než 44 tisíci kilometry značených cest ale stojí tisíce hodin dobrovolnické práce. O tom, jak vznikají a udržují se turistické trasy, proč české značení patří ke světové špičce, jak se mění chování turistů nebo proč bychom měli v přírodě zanechat co nejmenší stopu, jsme hovořili s předsedou Klubu českých turistů Pavlem Přílepkem.

Na našich výletech do přírody nezabloudíme díky barevných značkám a skvělé práci Klubu českých turistů. Značením tras se klub zabývá již od roku 1889, kdy značkaři spojili červenou značkou Štěchovice a Svatojánské proudy. O značení v části Šumavy na území Klatovska a Železnorudska se stará klatovský odbor Klubu českých turistů. Ten nyní udržuje celkem 624 km pěších tras. Dva šumavské značkaře jsme potkali a vyzpovídali při obnově značení na Špičáku.

Efektivnější systém kontroly parkovného má nyní město Plzeň. Pořídilo si speciálně upravené vozidlo s kamerami. Automobil je nyní v testovacím režimu, v první fázi bude sloužit v centru a jeho blízkém okolí, následně se rozšíří i do okolních částí města.

Zákaz vjezdu, základní dopravní značka, kterou znají i děti školou povinné. Občas se ale najde výjimka, tou byl čtyřicetiletý řidič, který značku minul a jel vesele dál po Šumavské ulici v Plzni. Naneštěstí pro něj, stáli opodál městští strážníci.

Těžkou tranzitní dopravu nad 12 tun omezil Plzeňský kraj na své silnici druhé třídy vedoucí z Plzně do Nýřan. Správa silnic tam instalovala zákazové značky. Tranzitní nákladní doprava tak nesmí sjet z dálnice D5 v Úhercích a pokračovat do Plzně po silnici druhé třídy.