Pondělí 27. 7. 2026 | Svátek má Věroslav
Dnes, 16:02
Česká republika má jednu z nejhustších a nejpropracovanějších sítí turistických tras na světě. Za více než 44 tisíci kilometry značených cest ale stojí tisíce hodin dobrovolnické práce. O tom, jak vznikají a udržují se turistické trasy, proč české značení patří ke světové špičce, jak se mění chování turistů nebo proč bychom měli v přírodě zanechat co nejmenší stopu, jsme hovořili s předsedou Klubu českých turistů Pavlem Přílepkem.
Klub českých turistů má za sebou více než 135 let historie. Jak byste ho dnes představil lidem, kteří ho třeba znají jen podle turistických značek?
Klub českých turistů je tradiční spolek s bohatou historií. Od svého založení sdružoval lidi, kteří měli zájem o turistiku, pohyb v přírodě a poznávání nových míst. Už od začátku se věnoval také značení turistických tras a ve svých stanovách měl zakotvenou i myšlenku ochrany přírody, i když tehdy ještě nebyla tak silným společenským tématem jako dnes.
Dnes je klub organizací, která nabízí široké spektrum aktivit pro různé věkové skupiny. Máme několik tisíc dětí a mladých lidí, turistické oddíly mládeže, pořádáme akce pro rodiny s dětmi, dospělé i seniory. Nejde jen o klasické výlety – existují například i turistické závody, kde se soutěží v dovednostech spojených s pohybem v přírodě.
Jak takové závody vypadají?
Účastníci například absolvují trasu, na které plní různé úkoly. Ty se týkají orientace v terénu, práce s mapou, poznávání přírody nebo historie daného místa. Dnes už samozřejmě nejde jen o klasickou papírovou mapu, ale pracuje se i s digitálními mapami v mobilních telefonech. Součástí úkolů může být například poznávání rostlin, stromů nebo zvířat podle stop. Děti se tím učí nejen turistickým dovednostem, ale také tomu, jak se v přírodě chovat a jak ji chránit.
Turistice se věnuje od mládí. Už během studií působil v turistickém oddílu mládeže a začátkem 90. let se stal dobrovolným značkařem Klubu českých turistů. Postupně prošel několika funkcemi v systému turistického značení – od značkaře přes krajskou komisi značení až po předsedu Rady značení KČT, kterým byl od roku 2018. V roce 2026 byl zvolen předsedou Klubu českých turistů. Dlouhodobě se věnuje rozvoji a údržbě české sítě turistických tras, podpoře dobrovolnického značení i propagaci šetrné turistiky a ochrany přírody.
Nejviditelnější činností Klubu českých turistů je bezpochyby turistické značení. Kolik tras dnes spravujete?
V České republice máme přibližně 44 tisíc kilometrů pěších značených turistických tras. O jejich údržbu se stará více než dva tisíce dobrovolných značkařů. Každá trasa se pravidelně obnovuje v tříletém cyklu.
Dvojice značkařů projde daný úsek, kontroluje stav značek, doplňuje ty chybějící a zvláštní pozornost věnuje především křižovatkám a rozcestím, aby turista vždy bezpečně věděl, kudy pokračovat.
Co musí člověk udělat, pokud by se chtěl stát značkařem?
První krok je kontaktovat značkaře v daném regionu. Kontakty jsou dostupné na webu Klubu českých turistů. Nový zájemce potom absolvuje dvoudenní zácvik přímo v terénu se zkušenými značkaři. Učí se, kde značky správně umístit, jak je malovat na různé povrchy nebo jak pracovat se směrovkami. Po absolvování tohoto zácviku se z něj stává zaškolený značkař. Aby mohl samostatně obnovovat trasy, musí být ve dvojici ještě s vedoucím značkařem, který prošel dalším školením.
Kolik značkařů se nyní o české značení stará?
Většina z nich jsou opravdoví srdcaři. Dělají to ve svém volném čase a bez nároku na odměnu. Dělají to proto, že sami chodí po turistických trasách a chtějí, aby tato síť zůstala kvalitní i pro další lidi. K 1. lednu 2026 jsme měli 2086 značkařů. Ne všichni jsou členy klubu, ale samozřejmě se snažíme nové značkaře motivovat i k členství.
Mnoho lidí si myslí, že červená, modrá, zelená a žlutá barva označuje obtížnost trasy. Je to tak?
Není. Barvy nikdy neměly souvislost s obtížností. Tento dojem možná vznikl proto, že červené trasy často vedou po hlavních hřebenech hor, takže mohou být náročnější. Barvy vznikly historicky podle vývoje sítě. První značené trasy byly červené. Když začalo tras přibývat a křížily se mezi sebou, přidala se modrá, později zelená a žlutá.
Červené trasy dnes tvoří hlavní páteř sítě – často vedou po hřebenech nebo podél významných řek. Modré jsou významné regionální trasy, zelené doplňují síť k zajímavým místům a žluté původně sloužily hlavně jako spojovací trasy.
Je česká síť turistických tras opravdu výjimečná i ve světovém srovnání?
Ano. Myslím, že její síla spočívá hlavně v jednoduchosti a jednotnosti. Ať přijedete kamkoliv v republice, systém značení funguje stejně. V některých zemích se značení liší podle regionů nebo spolkových zemí. U nás se podařilo udržet jednotnou metodiku více než sto let. První trasy vznikly už v roce 1889 a systém přežil různé historické období.
Jak se podle vás změnilo chování turistů v posledních letech?
Turistika se vyvíjí. Po otevření hranic v 90. letech mnoho lidí začalo objevovat Evropu. Dnes už turisté často hledají větší komfort a jiné zážitky. Velmi populární jsou například dálkové přechody. Během covidu vznikla Stezka Českem, která využila zájem lidí poznávat vlastní zemi. Myšlenka dálkových tras ale není úplně nová, Klub českých turistů už v minulosti pořádal etapové pochody kolem republiky. Dnes je výhodou, že si každý může trasu naplánovat podle svých možností.
V posledních letech se často mluví o udržitelné turistice. Co to znamená pro Klub českých turistů?
Pro nás to není úplně nové téma. Ochranu přírody máme v činnosti zakotvenou dlouhodobě. Jde o jednoduchou věc – přijít do přírody, užít si ji, ale nic po sobě nezanechat. Bohužel stále existují lidé, kteří si odnesou plnou lahev do přírody, ale prázdnou už zpět nevezmou. Nebo staví různé kamenné hromádky, aniž si uvědomují, že tím zasahují do prostředí, kde žijí rostliny a živočichové. Stejně tak je potřeba ohleduplnost mezi samotnými turisty. Nejde o to zakazovat například cyklistiku, ale respektovat ostatní uživatele tras.
S tím souvisí také projekt Turistika beze stop, na kterém spolupracujete s E.ON. Jaký je jeho hlavní cíl?
Jedním z cílů je ukázat lidem, že turistika není jen o nejznámějších místech. Některé lokality jsou dnes přetížené a pohybuje se tam obrovské množství návštěvníků. Snažíme se proto představovat i méně známé trasy, které vedou zajímavou krajinou, kolem kulturních památek, technických zajímavostí nebo krásných vyhlídek. Často zjistíte, že nemusíte stát frontu na nejznámější místa. Česká republika nabízí obrovské množství krásných lokalit, které jsou zatím téměř neobjevené.
Co je podle vás největší výzvou pro Klub českých turistů do budoucna?
Musíme se více otevřít veřejnosti a lépe komunikovat, co všechno děláme. Mnoho lidí používá turistické značky, ale vůbec si je nespojí s Klubem českých turistů. Máme chaty v horách, pořádáme stovky akcí, staráme se o trasy, máme projekty pro dobrovolníky. Potřebujeme se dostat více k mladší generaci a využívat více sociální sítě. Mladší lidé možná nechtějí být členy tradičního spolku, ale mohou sympatizovat s jeho myšlenkou a pomáhat.
Co byste vzkázal lidem, kteří se chystají na výlet?
Vyrazte do přírody. V České republice máme obrovské množství krásných míst. Ať už hledáte kopce, vyhlídky, historické památky nebo klidná údolí, každý si najde něco svého. Turistika by měla být hlavně o radosti, poznávání a odpočinku. Když se budeme k přírodě i k ostatním návštěvníkům chovat ohleduplně, zůstanou tyto možnosti i pro další generace.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
