Ani v současných třeskutých mrazech se ještě neuložila k zimnímu spánku zkušená ježčí samice a stále si chodila i ve sněhu pro potravu na své obvyklé místo. Ježky na naší zahradě i v sousedství sledujeme, krmíme a také ubytováváme už čtyři roky. Máme tak o zhruba desítce bodlináčů poměrně slušný přehled. S tím, co ale doposud předváděla teď v zimě jedna paní ježková, jsme se ještě opravdu nesetkali.

Několik posledních dní zbývá ježkům žijících ve volné přírodě, aby se dostatečně vykrmili pro nadcházející zimu, kterou by měli prospat ve svém bezpečném úkrytu. Aby ježek ve volné přírodě přežil, musí mít předtím než upadne do zimního spánku hmotnost alespoň 600 g. Ohrožena jsou nejvíce letošní mláďata, která nemají dostatek zkušeností se sháněním potravy. Pomáhat ježkům s potravou může ještě teď každý z nás. Pokud na ježky někde narazíte, nikdy je nikam nepřenášejte!

Že máme na zahradě nového obyvatele jsme zaznamenali už někdy začátkem léta. Tehdy jsme objevili v trávě bobky, odlišné od těch, které tam občas zanechají naše kočky. Někdy jsme ježka v šeru zahlédli, jak cupitá porostem nebo po trávníku. Nechali jsme mu v mističce kočičí kapsičku. Jídlo okamžitě zmizelo. A po několika dnech zmizel i ježek. Znovu se scéně se objevil až před 14 dny, kdy neohroženě přebíhal přes celou zahradu. Od té doby začal pravidelně chodit ve stejnou dobu na jedno místo, kde dostával krmení. A nebál se už ani lidí, ani koček. Jen jsme nevěděli, zda je to pan ježek nebo paní ježková. Odpověď na tuto otázku jsme dostali před týdnem.