Starostliví Plzeňané oblékají na zimu sochy, teplé ponožky teď dostaly slavné Nohy z vody
Úsměv, rozpaky i otázky, jaký otužilec se do ledové vody jen vydal. Všechny tyto pocity vzbuzují navlečené ponožky na nohou jedné ze skulptur v Mlýnské strouze. Zimní odívání není u plzeňských soch až tak neobvyklé, jistě si mnozí vzpomenou na slušivé kulichy a šály andělíčků na venkovní mříži katedrály svatého Bartoloměje. Letos na svůj zimní outfit teprve čekají.
Povedený žertík nebo nevkusné vandalství? U Plzeňanů zatím převažují pochvalné reakce. „Teda ty ponožky mě dostaly. Zase to nějaký vtipálek trochu oživil,“ říká například Eva B. „Je to vtipné, alespoň se člověk zasměje, pro mě pozitivní věc,“ konstatuje paní Růžena. „Boží a skvělé“, tak by se dala shrnout většina reakcí, kterou fusekle na nohou jedné z akvabel obdržely. Objevují se však i ty z druhého spektra, které se většinou týkají samotného uměleckého díla. „Je to hnus. Celé haksny ve vodě a teď ještě s fuseklema,“ neodpustila si Andrea z Plzně.
Najdou se však i tací, kteří právě díky tomuto žertíku zjistili, co se ve strouze skrývá. Umělecký počin s názvem „Nohy z vody“ vznikl v rámci festivalu Skulpture Line v roce 2019. Autorem je známý sochař Kurt Gebauer, který je od roku 2018 je rovněž profesorem na Katedře výtvarné výchovy a kultury FPE Západočeské univerzity v Plzni.
„Že plavkyně a jiné vznášející se dámy je moje celoživotní téma, se asi ví. Nohy z vody jsou trochu něco jiného. Je to nad vodou viditelná část stojky a to je většinou nejradostnějším projevem dětí a děvčat ve vodě. No, já si to taky někdy střihnu. Socha nahradí kde co – nežijící básníky, svaté, ale i zločince. Tak proč by neměly mít pomník nohy z vody, když jsou symbolem toho nejdůležitějšího, proč jsme tady, radosti ze života?“ zamýšlí se sám autor.
Andělíček, Hurvínek i budovatelský památník
V minulosti se do gala oblékla už řada soch. Na paškál si autoři z projektu Měsíční záře vzali bronzovou sochu dívky na Anglickém nábřeží, které navlékli podkolenky. Památník Československo-sovětského přátelství tak dostal zcela nový rozměr. Pozornosti před pěti lety neušel ani Hurvínek v Křižíkových sadech.
A došlo samozřejmě i na slavné andělíčky. První se do teplého oblékl 19. prosince 2015. Postupem času mělo čepičky už celé osazenstvo. Sice tu a tam nějaká zmizela, přesto se dostala hravá dílka na pohlednice a dospělácká verze jedné z čepic se dokonce vydražila za 4 365 korun. Výtěžek putoval k organizaci Dobrý Anděl. K odívání andělíčků přistoupilo během koronavirové pandemie také biskupství. Slavnému Ošahánkovi pracovníci uháčkovali žlutou roušku a připojili ceduli s nápisem: „Boží dotek je něžnější. Prosím, v těchto dnech se mě nedotýkejte. Kvůli sobě i ostatním. A opatrujte se. Váš Andělíček.“ Více jsme psali ZDE.
Podívejte se do naší fotogalerie, jaké sochy se v uplynulých letech také hodily do gala.
