Do života Plzeňáka Tomáše Bursy vstoupila před lety rakovina žaludku. Prognóza byla nejistá a během nejtěžší fáze léčby pobýval na chalupě bez vody, topení a s minimem finančních prostředků. Dostal však druhou šanci a chce ji maximálně využít. Začal s tvorbou adventních kalendářů, které osobně rozváží dětem hospitalizovaným na onkologických klinikách po celém Česku. Kalendáře a Tomášovo odhodlání však neznají hranic a jeho snem je nadějí a láskou uzdravit celou nemocnou Evropu.

S foťákem v ruce procestoval Václav Šilha všechny kontinenty včetně Antarktidy. Jeho fotografie publikovaly prestižní zahraniční časopisy a je také držitelem ocenění Czech Press Photo. V posledních letech se snažil zachytit hlavně mizející kultury, ke kterým nekompromisně proniká globalizace. Už pár let ale nosil v hlavě myšlenku, že by rád zmapoval české kroje a tuzemské zvyky. Vznikl tak projekt „Tradice v obrazech“. První zastávka pak nemohla být nikde jinde než na Domažlicku a na Plzeňsku.

Pro každého milovníka psů je černou můrou představa, že jejich čtyřnohý miláček onemocní a bude nucen při léčbě nosit na krku nenáviděný plastový límec. Tři kamarádky z Plzně ovšem v době covidu přišly s geniálním nápadem, jak tento problém jednoduše a elegantně vyřešit. Začaly totiž vyrábět bezpečné pooperační límce pro psy, které zvíře nijak neomezují, ale brání mu účinně v kontaktu s ránou. Pomůcka se rychle rozšířila díky veterinářům mezi pejskaře, kteří si límce nemohou vynachválit. Autorky projektu Vet límce už získaly hlavní cenu v podnikatelské soutěži. V naší rubrice (NE)OBYČEJNÍ, nám autorky projektu popsaly, jak to všechno vlastně vzniklo.

Grafička, fotografka, malířka a také velká milovnice psů. Přesně tak můžeme titulovat Plzeňačku Weroniku Gray, která svou uměleckou tvorbu směřuje hlavně ke čtyřnohým společníkům. Pořádá charitativní akce na pomoc opuštěným chrtům, a dokonce i dva adoptovala. Mimo jiné ilustrovala knižní bestseller Gump – pes, který naučil lidi žít, za kterou její autor Filip Rožek získal Cenu čtenářů Magnesia Litera. Podle knihy vznikl stejnojmenný film. S tvorbou nadané umělkyně se budou moci lidé seznámit už na konci září v rámci akce Víkend otevřených ateliérů.

Šumavská skleněnka vypadá jako roztomilý produkt některé šumavské sklárny, ale zdání klame. Tahle skleněnka, i když působí jako ozdoba je totiž jedlá! Jedná se o lízátko, do kterého šikovná cukrářka Kateřina Macháčková zasadila pestrobarevné a jedlé květy, sušené ovoce nebo ručně malovaný obrázek na jedlém papíře. Naprosto unikátní skleněnky vznikají v Prášilech, tedy v samotném srdci Národního parku Šumava. Na rozdíl od jiných sladkostí z cukru se po nich nepřibírá a nekazí se zoubky.

Milují Šumavu, pocházejí ze Šumavy a i když v současné době žijí a pracují v Praze, jak je to jen možné, vyrážejí na Šumavu s foťáky v ruce objevovat a zaznamenávat ta nejkrásnější místa. Radost ze svých cest i své fotografické úlovky si ale rozhodně nenechávají pro sebe. Před čtyřmi lety založili Martin a Anna Kalných na Facebooku a Instagramu dnes již velmi úspěšnou a populární skupinu Fotíme Šumavu. Tam přispívá fotografiemi ze Šumavy nejen zmíněná dvojice, ale i stovky dalších fotografů. A nezůstává jen u fotografií, pro své příznivce připravují mladí manželé mnohé zajímavé projekty. Tím aktuálním je například Šumavský deník nebo Šumavská bojovka. Více už se dozvíte v dalším dílu našeho seriálu (Ne)Obyčejní.

Osobu Vladimíra Šmicera netřeba dlouze představovat. První český vítěz Ligy mistrů ve fotbale, Slávista a dlouholetá opora klubů jako Lens nebo Liverpool v dubnu oznámil kandidaturu na předsedu fotbalové asociace. Po necelém měsíci vzal své rozhodnutí zpět a podpořil Petra Fouska, proti němuž se tak 3. června na valné hromadě v Nymburce postaví pouze Karel Poborský. O tom, co český fotbal potřebuje jsme si v dalším díle (Ne)obyčejných povídali právě s Vladimírem Šmicerem.

Tanec ji doprovází už od dětských let. Zkoušela balet, břišní tance až nakonec objevila kouzlo afrických tanců. Divoké a nespoutané rytmy Marii Fialovou natolik okouzlily, že se jela učit přímo ke zdroji. Do Afriky se ještě dvakrát vrátila a nyní své zkušenosti předává dál na tanečních kurzech nebo poskytuje taneční terapii, protože právě při tanci může člověk naplno projevit svou osobnost.

Ejpovický světoběžník na první dobrou říká, že lidé mnohdy netuší, co mají za kopcem. Aby ukázal, jaká zajímavá místa mohou potkat, rozhodl se na své motorce procestovat svět, a přitom nepřekročit hranice Česka. Schválně, věděli jste, že u Zdemyslic najdete Španělsko? Právě tam totiž začíná celá spanilá jízda Tomáše Zábranského.

K velikonočním tradicím neodmyslitelně patří zdobení kraslic. Nejinak je tomu ve Vacenovicích na Hodonínsku, kde už téměř osmdesát let chodí lidé z širokého okolí obdivovat výtvory Marie Jakubíčkové. Na vajíčka škrábe tradiční vzory odkazující na rodnou obec a krajinu jižní Moravy.