Dobrodružnou výpravu si Ondřej Kunte z Plzně vysnil společně se svým kamarádem během studií na vysoké škole v indickém Chennai. Na půjčených motorkách tam najezdili tisíce kilometrů a napadlo je, že se tam jednou vrátí, motorky si koupí a dojedou na nich domů. Osud jim ale plány trochu zhatil, nakonec jel Ondřej sám. Absolvoval boj s indickými úředníky a dokázal překročit hranice Pákistánu, kde mu dělali na silnici doprovod ozbrojené hlídky. Na cestě našel nové přátele, druhou rodinu, hlavně si ale přivezl nezapomenutelné zážitky, o které se s námi podělil.

Vlastní zkušenosti s péčí o postižené děti a zajištění všech jejich potřeb teď využívá Šárka Černá, která se stala ředitelkou Nadace NFG. Cílem nadace je pomáhat dalším rodinám s trvale nemocnými a postiženými dětmi. Doma se Šárka Černá věnuje velmi náročné péči o desetiletou dceru Natálku, která před čtyřmi lety utrpěla při nevydařeném chemickém pokusu popáleniny na 43. procentech těla. Další omezení a zdravotní problémy má i dcera Viktorie, která je po dětské mozkové obrně. Maminka Šárka je proto naší další NE(obyčejnou).

Letos je to deset let, kdy začaly fungovat webové stránky Letecká badatelna. Během let tam postupně přibývaly příběhy a osudy pilotů, kteří se zřítili na našem území. Někdy šlo o nešťastnou shodu okolností, jindy o napínavé vzdušné souboje. Jeden takový se odehrál například v dubnu 1944 nedaleko Plzně mezi německou Luftwaffe a americkou 15. leteckou armádou. Tento a další stovky poutavých příběhů přibližuje veřejnosti milovník letadel a historie Pavel Krejčí.

Tank Sherman je jednou z ikon druhé světové války a také právě s těmito stroji dorazili Američané v květnu 1945 do Plzně. Vlastnit takový tank je snem každého sběratele. V České republice jsou k vidění čtyři kusy, ale pouze jeden z nich je pojízdný. Jeho hrdým majitelem je Pavel Rogl z klubu 16. obrněné divize US Army. Svůj tank získal z Argentiny a přivézt ho do Čech trvalo přes tři roky. Další tisíce hodin strávil s kolegy v dílně. Nakonec se podařilo uvést tank do pohybu i stavu, jak byl vyroben. Nyní jezdí v čele konvoje při Slavnostech svobody a je hlavním tahákem řady dalších akcí.

Válení u moře s knížkou vyměnila rodačka z Plzně za ledové vody Norska a rybářský prut. Zprvu šlo jen o zvědavost a touhu zjistit, co na těchto výpravách její kamarádi tolik vidí. Nakonec tomu sama propadla a do rybářského kempu se pravidelně vrací. Nezůstalo však jen u dobrodružných výprav a brzy začala hledat a vymýšlet vlastní recepty, jak upravit čerstvě ulovené ryby. Se svými nápady i příběhy z cest se nyní chce pochlubit prostřednictvím unikátní kuchařky.

Jeden špatný skok, narušená mícha a krutý verdikt: už nikdy nebude chodit. Když tohle slyší sotva dvacetiletý kluk, milovník sjezdů horských kol, jen těžko si to zvládne představit, natož se s tím smířit. Freerider Michal Kosík z Plzně se s tím nesmířil nikdy. Letos v březnu je to přesně dvacet let od té osudné nehody a Michal jede stále na plný plyn. Fňukat prý nehodlá.

Několik desetiletí pátrání a hledání v archivech a později na počítači má za sebou Anna Kocourková. Žije v Útušicích na jižním Plzeňsku a této obci dělá už více než čtyřicet let kroniku. A nejen to, ve své aktivitě zašla mnohem dál. Dohledala a zpracovala historii každého stavení a každého obyvatele Útušic.

Stopování divokých zvířat je pro zoology nezbytnou součástí jejich práce. Kromě sledování otisků musí dávat pečlivý pozor i na sebemenší detaily, ze kterých lze poskládat obrázek o tom, jak žije konkrétní vlčí smečka nebo kde si zrovna odpočinul statný los. Vladimír Dvořák z Národního parku Šumava se této činnosti věnuje prakticky celý život. Z otisků tlap či kopyt je schopný se svými kolegy vyčíst stáří, velikost a někdy i pohlaví jedince. Radost mu udělá každá stopa, hlavně když je pěkná a čerstvá.

První betlém jsem hodil do kamen, tak popisuje své řezbářské začátky sedmašedesátiletý Pavel Štícha z Křimic. Původem mechanik výpočetní techniky i prodejce a opravář kopírovacích strojů se do práce se dřevem pustil teprve v důchodu. Nyní mohou návštěvníci zdejšího muzea v nádražní budově obdivovat hned čtyři jeho díla. Vytvořil je během pouhých dvou let.

Mají rádi procházky, přírodu a ruční práce. Zhruba před dvěma roky všechny tyto záliby spojili dohromady a výsledem jsou obrazy z květin, které nikdy neuvadnou. Dnes mají Veronika s Petrem zázemí v plzeňském DEPO2015, kde společně tvoří. Velký úspěch sklízejí například s lisováním svatebních květin. Jejich začátky ale nebyly jednoduché a první stovka obrazů vznikala v obýváku.