Vrchní soud potvrdil ukrajinskému mladíkovi 19 let vězení za zneužití a pokus o vraždu školačky

„Odvolací soud neshledal trest v trvání 19 roků jako nepřiměřeně přísný," konstatoval předseda odvolacího senátu Robert Fremr. Odmítl mladíkovo tvrzení, že nešlo o vraždu s rozmyslem. „Svázané obžalované vyhrožuje nožem, řízne ji, (...) tam měl dostatek času rozmýšlet, jak bude pokračovat dál. O tom, že si věc promyslel, svědčí to, že poté, co jí zasadil bodnou ránu, o které se domníval, že vedla k její smrti, si počínal naprosto promyšleně a efektivně při zahlazování stop činu," řekl soudce. Jako jedinou polehčující okolnost zmínil nízký věk obžalovaného.

Viktor V. žije v Česku pět let. S dívkou se znal už delší dobu. U Krajského soudu v Plzni přiznal že s ní měl intimní styk v době, kdy jí ještě nebylo 15 let. „Až po měsíci vztahu, jsem zjistil kolik jí je let. Věděl jsem, že jí bylo čtrnáct a že jsem udělal chybu. Pak jsme se rozešli. Měla problémy s mými kamarády a začala užívat omamné látky. Řekli jsme si, že zůstaneme kamarádi,“ vypověděl. Také připustil, že dívku napadl nožem. Další skutky ovšem odmítl a naopak uvedl, že dívka byla naopak oním agresorem a on jednal v afektu. O jeho výpovědi jsme psali podrobněji ZDE. Podle soudkyně se ovšem jeho slova rozcházela s výpověďmi svědků. Navíc chování v afektu vypadá zdaleka jinak a on naopak jednal s rozmyslem, aby zakryl jiný trestný čin. 

„Doufám, že na mě brzo zapomene.“

V závěrečné řeči Viktor před plzeňským soudem uvedl, že ho všechno mrzí. „Vážně jsem šťastný, že to přežila, a doufám, že bude mít krásný, dlouhý a šťastný život a že na mě brzo zapomene," prohlásil nepříliš přesvědčivě. Dívka žije díky tomu, že předstírala vlastní smrt. Poraněná se vyškrábala ze svahu a stále ještě zabalená v igelitu si došla pro pomoc. K události došlo loni v srpnu, trauma si dívka nese dodnes. Trpí panickými atakami, nočními můrami a bere antidepresiva.

Viktor V. v Česku dlouhodobě žije. U soudu vypovídal v češtině. 

Podle vyšetřovatelů vylákal devatenáctiletý hoch tehdy už patnáctiletou dívku ven. Po krátké procházce se na ni vrhl. Slepil jí za zády ruce lepící páskou a poté i ústa. Povalil školačku na zem, stáhl jí kalhoty a znásilnil. „Poté jí odvedl dál k lesíku, sejmul lepenku a řekl, že pokud nebude dělat scény, tak se jí nic nestane. Stáhl si kalhoty se slovy, že když mu provede felaci, tak se jí opravdu nic nestane,“ uvedl žalobce. 

Ze strachu o život vše udělala. Pak jí Viktor opět zalepil ústa a přejel jí čepelí nože po krku. Vzniklá rána byla zhruba pět centimetrů dlouhá a čtyři milimetry hluboká. „Po nějaké době prohlásil, že než vykrvácí, bude to trvat dva dny a má na výběr mezi rychlou a nebolestivou smrtí, anebo dlouhou a bolestivou. Ačkoli dávala najevo, že nechce ani jedno ani druhé, bodl ji nožem do krku,“ předčítal žalobce. Napadení nožem později mladík sám přiznal. Prý se bránil.

Dívka se pak zhroutila na zem a předstírala smrt. Viktor se pak snažil zabalit tělo do černého pytle na odpadky, který měl spolu s lepící páskou v batohu. „Snažil se ji zabalit a navléct další pytel přes hlavu. Mimo to jí polil část těla i genitálie roztokem prostředku Savo, aby ji nakonec zabalil do pytle, přelepil páskou a shodil ze srázu do lesního porostu. Tělo zakryl kůrou a větvemi,“ popisovala obžaloba u plzeňského soudu. Podle ní měl mladík vše předem připravené. „Od počátku trestního řízení udivovalo orgány činné v trestním řízení, že na schůzku s osobou, se kterou se scházel, si nese v batohu igelitové pytle, savo, nože a lepenku," poznamenal státní zástupce. Soud nakonec dospěl k závěru, že mladík s předstihem neplánoval likvidaci mladé ženy a zkrátka si nesl v batohu mnoho absurdních věcí. Kromě lepící pásky a pytlů tam totiž měl i třeba přípravek podobný hnojivu.