Zběsilá honička s extrémně nebezpečným ruským vrahem a lupičem, která vyvrcholila přestřelkou s policisty a zásahem jednoho z nich. A následné dopadení rovněž postřeleného nebezpečného zločince. Takovou výjimečnou akci zažila Plzeň v létě roku 1930. Vraždící ruský emigrant pak dvakrát utíkal z vězení, z toho jednou úspěšně. Každého hned napadne srovnání s jiným slavným plzeňským případem, kde se stal o pár desítek let později ústřední postavou Jiří Kajínek. Nakonec ale ruský zločinec skončil na popravišti.
Případ s vraždícím Rusem se zapsal do dějin české kriminologie. Jeho důležitá část se začala psát na plzeňském hlavním vlakovém nádraží, kde vystoupil z posledního vagónu mohutný muž s kufříkem a kráčel do nádražní haly. Ještě než tam vstoupil, zastavili ho dva policisté v civilu a požádali cestujícího o doklady. Cizinec vytáhl ruský pas. Když mu policisté řekli, že musí s nimi jít na stanici, aby si něco ověřili, vůbec se nebránil. Po chvíli ale odhodil kufřík, odstrčil jednoho z detektivů a začal utíkat ven z nádraží.
Z kapsy vytáhl Rus revolver, ze kterého v běhu pálil po svých pronásledovatelích. Jeden policejní inspektor se mu pokusil zatarasit cestu, ale cizinec ho střelil do hrudníku. Následně začal prchat směrem na Lobzy. Zločinec měl ale smůlu, protože zamířil přímo k lobezské střelnici, kde právě cvičili střelbu vojáci 18. a 35. pěšího pluku a také dozorci z plzeňské věznice. Uprchlíka pronásledovali celou cestu z nádraží policisté a když doběhli na střelnici, bleskově se domluvili s vojáky i dozorci na spolupráci při hledání pachatele.
Když ozbrojeného cizince objevili v rokli nedaleko od střelnice, ten opět zahájil palbu. Trefil jednoho vojáka, ale kulka mu naštěstí prostřelila jen blůzu. Další voják palbu opětoval a na Rusa vypálil pět ran. Mířil přesně, cizinec zůstal po palbě bezvládně ležet na dně rokle. Kulky mu prostřelily jen hýždě. Pachatel putoval nejprve k ošetření do nemocnice a pak do věznice. Na místě přestřelky našli policisté hadrový balík, ve kterém byly zlaté šperky za sto tisíc korun. Šlo o cennosti odcizené den předtím při přepadení pražského zlatnictví.
Při loupeži byl zavražděn osmadvacetiletý zlatník. Přepadení mělo svědky, jeden z nich popsal policistům muže ve světlém obleku, který vyběhl z obchodu s balíkem v ruce. Krátce poté přišel na policii v Bartolomějské ulici se svým svědectvím taxikář. Ten vypověděl, že k němu přiběhl malý holohlavý muž s knírkem a ptal se, na kolik by vyšla cesta do Karlštejna. Když se dozvěděl, že 150 korun, nasedl do vozu společně s vysokým mužem, který měl na očích sluneční brýle a s sebou několik kufrů.
Po cestě si oba muži mezi sebou něco vzrušeně vykládali v ruštině a pak vystoupili u restaurace Pod Hradem v Karlštejně. Taxikář se vrátil do Prahy, a když slyšel, co se ráno stalo ve Spálené ulici, utíkal na policii. Do Karlštejna okamžitě vyrazili kriminalisté z Prahy a díky dalším svědectvím zjistili, že se na nádraží snažili dva muži koupit jízdenku do Paříže. Tu ale šlo zakoupit až na nádraží v Plzni. Zatímco cizinec odcestoval vlakem do Plzně, druhý muž se vrátil vlakem zpět do Prahy. Kriminalisté mezitím informovali své kolegy v Plzni o příjezdu muže podezřelého z loupežné vraždy. Na nástupišti pak už na něho čekali a vzápětí se strhla zmíněná přestřelka. Postřelený cizinec byl indentifikován jako Anton Alexejevič Volovik, rodák z Taganrogu.
Úspěch brzy slavili i kriminalisté v Praze, kterým se podařila vypátrat totožnost druhého muže, který doprovázel Volovika. Jednalo se o Pavla Brůžka, který vyrůstal v Rusku, za války sloužil v legiích a do Československa se vrátil v roce 1924. V Praze vyhledával společnost ruských emigrantů, a tak se seznámil i s Volovikem. S policisty začal po zadržení spolupracovat a vypověděl, že mu Volovik na Karlštejně svěřil do úschovy aktovku. Když se do ní Brůžek doma podíval, našel uvnitř šperky. Ze strachu pak aktovku zakopal na zahradě.
Vrah a lupič Volovik byl 13. listopadu 1930 odsouzen k trestu smrti a Pavel Brůžek dostal trest šesti let. K popravě ale nedošlo. V roce 1932 byl Volovikovi trest změněn na doživotí. Byl odvezen z pankrácké věznice na Bory. Tady by mohl příběh skončit, ale zdaleka tomu tak není. V červenci 1933 se Volovik pokusil o útěk. Dozorci našli na okně jeho cely uvolněnou mříž. Přemístili Rusa do kárné místnosti a spoutali na nohou. Volovik se ale nevzdal, napadl vrchního dozorce a způsobil mu zranění. Doživotní trest mu byl zpřísněn jedním půstem měsíčně.
Druhý útěk v roce 1940 se už Volovikovi vydařil. Využil totiž zmatku při vyhlášení leteckého náletu a společně s dalšími dvěma vězni se dostal na svobodu. S jedním spoluvězněm doběhl až do Bezovky, kde oba vnikli do domu č. 3 v ulici V Bezovce. Tam těžce zranili dvě ženy a vynutili si vydání civilních obleků. Uprchlé vězně se pokusil zastavit domovník, ale při potyčce ho muži přemohli a dokázali uprchnout. Volovika se podařilo dopadnout až 10. listopadu v Českých Budějovicích. Následoval další soud s nekompromisním verdiktem. Rus byl odsouzen k smrti a 18. ledna 1941 byl popravený ve věznici na Pankráci.
Případ se stal předlohou pro jeden z dílů seriálu Hříšní lidé Města pražského. Epizoda Malý a velký vrah byla natočena v roce 1968.
Foto Richard Beneš , Správa železnic, Nakladatelství Most,
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
