Padající socha světce usmrtila činorodého advokáta, který fušoval do řemesla stavebním dělníkům

Politováníhodná událost souvisela s barokní přestavbou městského opevnění, kdy byla uzavřena původní Říšská brána, která stávala na konci dnešní Riegrovy ulice. Místo staré brány se postavila Nová brána v dnešní Prešovské ulici. Původně slepá ulice se pak stala velmi významnou komunikací, neboť se po ní jezdilo z města dál na západ. Hned za branou se cesta rozdvojila, zatímco jedna větev mířila k jihu na Klatovy, odkud tehdy také pokračovala silnice na České Budějovice a dál na Vídeň, druhá pak vedla ke Skvrňanům a na Stříbro.

Roku 1833 padlo rozhodnutí o zboření Nové brány. V domě čp. 196 v Prešovské ulici, který sousedil s bránou určenou k demolici bydlel i nesmírně činorodý Advokát Martin Pazourek. Ten vyhledával možnosti výdělku i mimo svůj obor. Proto neváhal a přihlásil se do výběrového řízení na bourání Nové brány. A protože byl Pazourek nejlacinější, vyhrál a získal lukrativní zakázku. Najal dělníky a dal se do práce. Sám na vše dohlížel a hlídal, aby nikde zbytečně netratil.

Na bráně stávala socha svatého Jana Nepomuckého. Advokát chtěl ušetřit za komplikované snášení sochy a dělníkům nařídil, aby ji jednoduše shodili na dlažbu. Ti ale protestovali, neodvážili se zbytečně rozbít sochu populárního svatého. Místo toho se snažili přesvědčit Pazourka, že by se na sochu našel kupec, který by ji rád na vlastní útratu sundal a odvezl. Advokát však nehodlal na nic čekat. Přísně dělníkům nakázal, aby sochu z brány shodili.

Dělníkům nezbylo nic jiného než poslechnout. Když ale socha svatého padala, zavadila o železnou tyč vyčnívající ze zdiva. Nečekaně tak změnila směr a dopadla přímo na nebohého Pazourka. Ten byl na místě mrtvý. Bohabojní lidé v této události viděli zásah „Božím prstem". Popsaná nehoda má reálný základ a píše se o ní i v matrice, kde je uvedeno, že Pazourek tragicky zahynul 25. listopadu 1833 po pádu dřeva.