Když Rock Radio slavilo první narozeniny, byl teprve v zácviku. Moc si nevěřil, ale vedení rádia tvrdilo, že potřebuje šílence a že on je ten pravý… Jak se záhy ukázalo, mělo pravdu. Marotha se stal moderátorem, který je nepřeslechnutelný. Jde si po vlastní cestě, ze které za deset let neuhnul ani o píď. Zkrátka je pořád svůj. Milován i nenáviděn.
Vzpomínáš na své první vysílání?
To teda… Měl jsem problémy hlavně s technikou. Byl jsem roztěkanej. Obsluha mixu, mikrofon, dělalo mi to problémy. Do toho jsem bojoval s nervozitou, hrozně jsem křičel, což mi teda vlastně zůstalo… Dokonce si pamatuju i svůj první vstup: „Na Rock rádiu dohrála nejhorší kapela na světě – Divokej Bill.“ No, dostal jsem tenkrát vynadáno, že takhle mluvit nemůžu. Že všechno, co hrajeme, je dobrý.
Mnoho lidí si myslí, že moderátor může ovlivňovat setlist rádia, ale pravda to není…
Dneska to tak v rádiích nefunguje. Muziku vybírá hudební dramaturg, kterým je u nás Kamil Dráb. Snažíme se to tak nějak udělat rockovější, ani toho metalu se nebojíme. Ale máš pravdu, já jako moderátor nemám s hudební náplní rádia nic společného.
Neštve tě pak, když někdo řekne: „Marotha tam zase rval Kabáty…“?
Neřeším to. Popravdě moc nevnímáš, co zrovna hraje, protože přemýšlíš, co budeš povídat. Samozřejmě není ideální, když máš mluvit po songu, který ti nesedne. Snahou tedy je, aby skladba, která dohrává před vstupem, byla moderátorovi blízká. Aby se prostě cítil dobře. Každopádně je fakt, že lidi mají zafixované, že písničky pouští samotný moderátor. Asi je to tak z doby, kdy se pouštělo z cédéček. Dneska je to chemie. Písničky se testují, vůbec to není tak, že by to byl nějaký nahodilý setlist.
Snažíte se zaujmout i mladou generaci, která už k tradičním rádiím nemá tak blízko?
U mladých je to složité, ale myslím si, že by se měla nová muzika hrát. Na staromilce, kteří jsou odkojení třeba Deep Purple, ale samozřejmě také zapomínat nesmíme. Když se tak o tom bavíme, někdy si říkám, jak dlouho nám ještě vydrží kapely jako právě Deep Purple nebo Iron Maiden… Budeme mít pak na co chodit?
Neviděl bych to tak skepticky, spíš si říkám, jestli se na něco z dnešní mladé scény bude za dvacet, třicet let pohlížet jako na klasiku… Ale pojďme ještě k tvým začátkům v Rock rádiu. Najednou jsi byl známá osobnost. Pocítil jsi to?
Vzhledem k tomu, že na mě chodilo hrozně hejtů, jaký jsem idiot a tak, tak to úplně příjemný nebylo. Lidi psali, že jsem magor, že se to nedá poslouchat. Když jsme teď zveřejnili informaci, že Rockové ráno bude jiné, vydedukovali si z toho někteří lidé, že končím. Překvapivě byli nešťastní, nechtěli tomu věřit. Čekali netrpělivě, co bude. Rozpoutala se diskuze, že jdu za kasu někam do supermarketu a tak podobně. Když jsme pak napsali, že Rockové ráno budeme dělat dohromady s Drtinou, asi se jim ulevilo. Byl jsem za to upřímně rád, myslím, že se to za těch deset let zlomilo. Lidé pochopili, že jsem jiný, že nejsem klasický moderátor.
A co ta sláva?
Paradoxně místní dělají, že neví, kdo jsem. Pak přijedu na koncert do Prahy a lidi se se mnou fotí, chtějí podpisy, hlásí na mě, je sranda…
Možná místní skutečně neví, kdo jsi…
Možná ví a možná to jen neřeší. Nevím…
Stoupne člověku moderátorská sláva do hlavy?
Ne. Když máš něco vydřený, když ti nikdo nepomáhá, nemáš protekci, rodiče, kteří ti všude otevřou vrátka… tak prostě nemůžeš být nafoukaný. Mám to tak celkově v muzice. Všechno jsem si vypiplal sám, takže si toho vážím. A jsem pořád nohama na zemi – vím, že zítra může být všechno jinak.
Rodina tě podporuje?
Mamka poslouchá, má ráda hlavně naši relaci s Drtinou nazvanou Drť a prď. Ten humor jsem zdědil po ní. Čím větší kravina, tím víc se tomu směje. Ale celkově… vzpomínám si například na dobu, kdy jsem dělal víkendy. Vím, že to širší rodina poslouchala třeba na zahradách. Ráno v pět ale kvůli mně určitě nevstávají. Mimochodem mamka mě v hudbě vždycky podporovala. Na kotoučáku měla Párply, tak jsem vždycky poslouchal. A když jsem se chtěl učit na kytaru, prdla mi tu svoji a vrazila mi zpěvník. „Nauč se Bednu od whiskey,“ poručila. Trvalo to, bolelo, ale naučil jsem se!
Byl jsi kdysi známý i pro svou image. Té už odzvonilo?
Už jsem ji opustil. Myslím, že dnešní posluchači už o mně neví, že jsem nosil podpatky a bič za pasem. Strašně mě to tenkrát bavilo, ale dneska bych už v podpatcích chodit nedokázal. Nejsem už v takové kondici. Každé ráno se malovat, dávat si mejkap… Prostě vstanu a jdu. Jo, ještě dnes nosím metalová trika a delší kabáty, to mě furt baví, ale hermafroditní image… to už je za mnou.
Byl jsi metalák, ale v jednu dobu se z tebe stal diskant… Co to?
Začalo mě sr**, jak vznikaly takové ty rockové a metalové hospodské kapely. Vadilo mi to, tak jsem si řekl: „Jdu dělat disco!“ Chtěl jsem se prostě vyhranit.
K discu máš blízko dodnes, i když samozřejmě lidé, kteří tě znají osobně, ví, že jsi multižánrový. Není ale pop určité stigma, které ortodoxní rockoví fanoušci špatně vnímají? A právě proto možná ty hejty, o kterých jsi mluvil na začátku? Přece jen Rock Radio a popík, to nejde úplně dohromady…
Dodnes si lidé u mé kapely Love Gangsters říkají, jak můžu hrát pop. Podle mě je muzika dobrá nebo špatná. Když mě to baví, tak co… Kašlat na škatule. Mám fakt v hudbě široký záběr. Pop mám rád, tak jsem si řekl, že uděláme popové písničky. Kupodivu jsme se prosadili. To jediné z mé hudební kariéry se někam dostalo. Vydali jsme dvě alba, byli všude po prodejnách, měli jsme schopný management…
Proč to skončilo?
Bylo to v období, kdy jely kapely jako Sunshine či Skyline. My se přes ně nemohli dostat. Pamatuji si, že třeba se Skyline jsme tady nesměli hrát, jejich manažer to zakázal. Proč? To fakt nevím. Možná jsme se jim jen nelíbili, možná jsme pro ně byli konkurence… Tehdy na nás vycházely super recenze, u stánku s naším merchandisem v Berlíně stála fronta větší než u jiných kapel, člověk si říká, co dělá špatně, že to nejde ještě dál. Možná to bylo češtinou. Všichni zpívali anglicky a nepřežili to. Stejně tak my.
Možná je to tím, že dodnes pořádně anglicky neumíme?
Řeknu to asi takhle: Když dělám diskotéky a pouštím třeba We Will Rock You nebo I Love Rock´n´Roll, snižuju v refrénech hlasitost, aby to mohli lidé sborově zpívat. Nevěřil bys, jaká slova se nesou sálem…
Rockové ráno na Rock radiu má nový model. Spojili jste síly s Drtinou, což může pro být leckoho nepřipraveného fakt síla. Jaké další změny se tě týkají?
Budu dělat pořad Metalománie, který kdysi měl na starosti Béďa Synek. Bude to naživo, takže to bude bomba. Znamená to pro mě ale, že budu makat ráno i večer. (smích) Stará Metalománie byla pecka. Vzpomínám si, jak Béďa chodil do půjčovny cédéček, kde jsem dělal, nechal tam majlant a pak z toho hrál. Ona ta půjčovna celkově byla totální paráda. Ale to je na jiný rozhovor…
