Šumavská skleněnka vypadá jako roztomilý produkt některé šumavské sklárny, ale zdání klame. Tahle skleněnka, i když působí jako ozdoba je totiž jedlá! Jedná se o lízátko, do kterého šikovná cukrářka Kateřina Macháčková zasadila pestrobarevné a jedlé květy, sušené ovoce nebo ručně malovaný obrázek na jedlém papíře. Naprosto unikátní skleněnky vznikají v Prášilech, tedy v samotném srdci Národního parku Šumava. Na rozdíl od jiných sladkostí z cukru se po nich nepřibírá a nekazí se zoubky.
Šumavská skleněnka vznikla vlastně tak trochu náhodou. „Máme s maminkou bistro v Sušici, mamka peče, já jsem vedle přípravy dalšího občerstvení zdobila a začala jsem dělat také lízátka. Ať už to byla pečená lízátka, dortová lízátka, karamelová, čokoládová, začaly jsme dělat i pouťovky. Na podzim 2017 se mi omylem povedlo udělat cukrové lízátko, které bylo téměř čiré, ale v první řadě jsem neměla jedlé květy, které by nebyly ošetřeny nějakou chemií. Tak jsem měla celou zimu na hledání cesty k té zdravější variantě s vlastními vypěstovanými květy,“ říká o úplných začátcích výroby netradičních lízátek podnikatelka a zároveň také fitness trenérka Kateřina Macháčková.
A protože má Kateřina jako trenérka ráda i zdravý životní styl, hledala cestu, jak vytvořit něco, čím se bude od ostatních produktů odlišovat. „Objevila jsem speciální přírodní sladidlo, které je základní surovinou pro výrobu průhledného karamelu. Když se mně poprvé povedla udělat ta úplně čirá hmota. Tak jsem si říkala, jak jsem to asi udělala. Zkoušela jsem různé teploty, různě jsem si s tím hrála, než jsem na to přišla. Je to podobné přírodní sladidlo, jako třeba stévie, dobře se s ním pracuje, má poměrně málo kalorií, nezpůsobuje zubní kaz, má nízký glykemický index. Ve finále je to prostě zdravější forma lízátka, a to maminky rády slyší,“ informovala Kateřina Macháčková.
Lízátko dostalo podle svého vzhledu název skleněnka. A ze začátku se jeho autorka bála, že bude tento název trošku zavádějící. Šumavu si samozřejmě každý spojuje se sklářskou tradicí a teď tady je produkt, který se jmenuje Šumavská skleněnka. „Měla jsem obavu, aby si lidé nemysleli, že to je ozdoba. A fakt si to mnozí myslí. Když jsem třeba na nějakých trzích, tak lidí říkají, jo to je „zápich.“ A já jim říkám, néé, to je opravdu lízátko! Ještě k tomu budu muset asi vymyslet nějaký patřičný slogan. Na druhou stranu je fakt, že spousta mých lízátek opravdu skončí jako dekorace. Když ho někdo dostane jako dárek, tak ho často nezbaští, ale použijí ho třeba jako ozdobu k nějaké kytičce, jako ten zápich.“
Vedle květinových lízátek připravuje podnikatelka také ovocná lízátka, která obsahují mrazem sušené ovoce. „Ta jsou hlavně pro děti. Ovocná lízátka se většinou snědí, květinová se častěji vystavují na ozdobu. Ale uvnitř jsou samé jedlé květy, které se běžně používají v gastronomii, navíc i dobře vypadají. Používám například květy lichořeřišnice, macešky, poupata růže, pomněnky, floxy, chrpy, třešňové květy, sedmikrásky, brutnák lékařský. Ten je například velmi chutný. Lze použít i levanduli lékařskou. Pěstuji toho hodně na své šumavské zahrádce, některé květy a také mrazem sušené ovoce si ale objednávám u obchodníků.“
Šumavské skleněnky vyrábí Kateřina sama výhradně ručně, pečlivě si také střeží své know how. A moc dobře ví proč. „Na Instagramu se objevil profil s mými i dalšími ukradenými fotkami výrobců podobných lízátek z Ruska. Napsala jsem jim, že jsou to moje fotky a že je žádám o stažení. V tu chvilku mě zablokovali. Napsala jsem tedy výrobcům z Ruska, se kterými se vzájemně sledujeme a ti mi ochotně pomohli, protože tam byly další ukradené fotky od dalších výrobců. Profil nahlásili a během pár hodin byl zrušený. Chtěli po mě jednou také informace výrobci z Indie, ale nic jsem neprozradila.“
Samotná hmota na lízátka je tvárná a při určité teplotě se dá dobře tvarovat. Nebo se s ní pracuje pod infračerveným světlem. „To už je ale taková titěrná práce a nedělám to standardně. Jsou to takové speciální kusy na přání, když chce někdo něco originálního. Formičky mám od velikosti dvou centimetrů v průměru, některé mají přes sedm centimetrů. Dají se ale na zakázku vyrobit na silikonové podložce i jiné věci. Klasické lízátko má průměr tak 3,2 cm. Pak se dělá větší 5 – 5,5 cm. Do těch větších průměrů si zákazníci třeba nechají vložit fotografie, tisknou se na jedlý papír s jedlými barvami.“
A kolik takových lízátek je cukrářka schopna vyrobit za jediný den? „Když dělám jen jednoduché skleněnky s jedním květem, tak když ráno začnu, komplet všechno od začátku výroby až do konce, balení, zavázání, tak maximálně udělám 150 kusů. To je strop. Ale není tam započtený čas, kdy se trhají kytičky, lisují, vyloupávají, zachlazují, to je další čas, tahle příprava. Kytičky suším, mám na to svoje tajné postupy, nesmí zešednout. Musí si zachovat brvy. Potom je třeba dávat pozor, abych květy nespálila, když je vkládám do té horké hmoty.“
Jen lisování a příprava květů je podle cukrářky samostatná disciplína. „Při lisování je mám ve sklepě v chladu a v temnu. Také mi dlouho trvalo, než jsem vychytala ten správný způsob lisování a použití toho správného papíru. Teď mám od přítele udělanou takovou lisovací vychytávku. Každý druh květů potřebuje jinou délku lisování. Opět to na začátku probíhalo metodou pokus omyl.“
Náročnější a pracnější je ale příprava ovocných nebo malovaných lízátek, která se vyrábí najednou v menším množství. „Dělají se na dvě vrstvy. Naleji první vrstvu toho sladidla, pak do toho maluji potravinářskými barvami, pak se tam dává jedlý glitr, nebo třeba jedlé zlato. Musí se to nechat zaschnout a pak se dává druhá vrstva. Nejpopulárnější jsou asi mandarinkové skleněnky, děti je mají rády. Mražená mandarinka je skvělá. Lízátka jsou chuťově velmi dobrá, ale není to prostě klasická Šumava, když je tam mandarinka nebo kiwi. Používám ale i jiné mrazem sušené ovoce, které je pak výrazně sladké. A jde o regionální produkty. Osobně mám ale úplně nejraději lízátka s maceškou a s brutnákem, ta jsou taková něžná a krásná. Potom mám ráda ta s bezovým květem,“ říká cukrářka.
Šumavské skleněnky se prodávají také na Slovensku a Kateřina Macháčová je dodává i do specializovaného obchodu v centru Vídně, kde je o ně velký zájem. Lízátka rozhodně nechutnají jen lidem. „Jednou si ode mě objednala jedna nevěsta 30 skleněnek na svatbu, ale našel je její pes a všechny je snědl. Hodně si nechávají dělat různé originální skleněnky zákazníci právě na svatby. Dá se tam vymyslet cokoliv, třeba pak slouží jako na zasedací pořádek. Na Šumavě frčí skleněnky v infocentrech, cukrárnách, kavárnách. Ted toho bylo strašně moc, dělala jsem hodně svatby, ale na podzim už najede vánoční sezóna. Hodně chtějí skleněnky firmy pro své zákazníky a zaměstnance do různých balíčků.“
Na každou sezónu se snaží autorka přijít s nějakou novinkou. Chystá proto různé limitované edice, oblíbená je ta helloweenská se strašidly, nebo vánoční s vločkou. V dalším lízátku zase chrastí pestrobarevné jedlé kuličky. Speciálně toto chrastící je prý na výrobu úplně technicky nejnáročnější. Skleněnky ovšem mají i mladší ségru. Jmenuje se Brečenka a podle její autorky je to pěkná potvora. Do lízátka se totiž přidávají různé chilli papričky. I ty absolutně nejpálivější. Třeba Trinidad Moruga Scorpion! „Často Brečenky objednávají zákazníci z legrace pro lidi, kteří machrují, že je hned tak něco nepálí. Letos jsme vypěstovali pořádné pálivky. Tak se těším, až si je nasuším a pošlu do světa.“
Šumavská skleněnka už za poměrně krátkou dobu své existence dokázala získat i významné ocenění. „Na doporučení jedné paní z potravinářské komory jsem moje lízátka přihlásila do soutěže potravinářské komory o inovativní potravinářské výrobky. Je tam kategorie pro makro i mikro podnikatele. Tak jsem to zkusila a ono to klaplo. Získala jsem Cenu za nejinovativnější potravinářský výrobek roku 2018 a bylo to v kategorii malých podnikatelů.“
Do podnikání Kateřiny Macháčkové i jejího přítele ovšem v posledním roce a půl také výrazně zasáhla pandemie koronaviru. „Bylo to těžké, oba s přítelem děláme nejen v oblasti gastro, ale také v oblasti ubytování. Já mam bistro a jsem instruktorkou fitness. Přítel má také restauraci. To bylo všechno samozřejmě zavřené. Jsme závislí na turistickém ruchu. Rezervy jsme měli, ale rychle docházely. Přítel dostal kompenzace z první jarní vlny týden před Vánocemi. Za vlnu, co byla loni na podzim, tak ty kompenzace přišly 14 dní před Velikonocemi. Zaměstnáváme lidi s rodinami. Na začátku ten program antivirus nefungoval, pak se rozjel a byla to vlastně jediná kompenzace, která fungovala,“ vzpomíná na nejhorší měsíce Kateřina Macháčková.
Ona sama měla propad 82 procent v jejím bistru. „Nad vodou mě tehdy držely právě skleněnky. Fungoval mi online prodej, dodávala jsem je do zahradnictví a do květinářství, která také mohla fungovat. Já osobně vlastní e-shop nemám. Být v Praze nebo v Krumlově, bylo by to asi ještě horší. Na Šumavu jezdí Češi teď v obrovském množství. Loňská letní sezóna nás hodně zachránila. Ale pak nás zase zavřeli. Byli jsme bohužel donuceni prodat jeden apartmánový dům, ale udrželi jsme všechny zaměstnance,“ dodala veliká šumavská patriotka.
Foto Archiv Kateřiny Macháčkové
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
