Světoběžník projel na motorce skoro celý svět, přitom nepřekročil hranice republiky

„Odjakživa říkám, že lidé neznají Čechy a pospíchají k moři,“ začíná své vyprávění Tomáš Zábranský z Ejpovic. Ačkoli sám rád cestuje po Česku, jeho malá dcera si přála k narozeninám výlet právě k moři. Odmítnout ji nedokázal, a tak brzy našli hotel a těšili se na společný výlet. Jenže přišel covid a na plány nedošlo.

„Přemýšlel jsem, jak z toho ven. A tehdy jsem si vzpomněl, že jsem pár let jezdil do práce kolem cedule Španělsko. Protože to je kousek, tak jsem ji tam vzal a uvědomil si, že jsem dříve jezdil i přes Temešvár a Mnichov. Začalo mi to šrotovat v hlavě a během týdne jsem měl seznam o téměř stovce míst. Vynechal jsem ovšem Moravu, protože už nebylo tolik dovolené. Jezdil jsem vlastně jen o víkendech,“ vysvětluje.

Na další cesty se už vydal sám. Pořídil si velkou mapu, nahlížel do starého autoatlasu a začal si do mapy zapichovat připínáčky s názvy obcí a osad, kam se chtěl vydat. Po prvních pár vyjížďkách už myslel, že vše projel. To byl ale velký omyl.

„Myslel jsem, že jsem to procestoval všechno, ale zdaleka to tak není. Přišly další tipy a šel jsem už cíleně. Teď mám dvě navigační aplikace, ve kterých to hledám. V letošním roce už mám v seznamu 200 míst. Dříve tu existovalo mnoho trampských a vodáckých osad, takže jsem se podíval i do trampských magazínů a postupně jsem se dostal i ke třem knihám, které mi v hledání pomohly. Člověk jen zírá na to, kolik tady toho je. Kousek u Plzně máme Alpy a nikdo to skoro neví,“ uvádí jeden z příkladů.

Španělsko (ČR), Zdemyslice, 49°36′25.38″ N, 13°31′11.49″ E

Během loňského roku navštívil zhruba 70 světových míst. Se svými fotografiemi se pak podělil například ve facebookové skupině Úžasná místa v Česku, kde nasbíral sedm tisíc reakcí a mnoho tipů na další výlety.

„Do navigace si navolím nejkratší cestu, Simson také nejede zrovna rychle, cesta vede kolikrát přes malé vesničky, kde náhodou natrefíte na další zajímavá místa. Cestu jsem vztahoval na obce a osady. To se týče vtipných záležitostí, tak proč nevyfotit třeba Fernetovou ulici v Rokycanech. Samozřejmě když se nějaký bar jmenuje Zanzibar, tak to nepočítám. Cvaknu se tam, když to potkám, ale cíleně za tím nejezdím,“ vysvětluje.

Sám říká, že to nedělá proto, aby se chlubil, ale aby lidi inspiroval. Kolikrát se sám dostane do míst, kam by za jiných okolností asi nikdy nejel.

„Samozřejmě cedule Prdel a Po prdeli má na sociálních sítích nejvíce ohlasů. To tak už bývá. Na Simsonu je ale každý kilometr znát a dojet do cíle v noci, kvůli zajížďce pro vtipnou fotku, se mi až tak nechce. Na některých místech, kam přijedu, ani ta cedule není. V tom případě si dělám fotku z navigace, aby bylo vidět, že to místo existuje. Pár takových pár v galerii mám. Dával jsem také mapky z cest. Nechci to tajit, byl bych rád, kdyby to lidi inspirovalo k cestám po Česku. K fotkám jsem dával i GPS souřadnice, aby si to mohli najít,“ popisuje.

Prdel (ČR) - Místí název, Rapšach, 48.8876010N, 14.9476019E

Na cesty se vydával především sám na své motorce, kterou si před 31 lety pořídil jako dvouletou ojetinu. Kamarády ale vzal například do Rumunska nebo na výpravu do Mexika u Nýřan. Do některých končin je zkrátka lepší nejezdit sám.

„Loni jsem měl velké "štěstí", pokaždé jsem chytil déšť. Koukal jsem neustále na počasí a když jsem nakonec jel severní Čechy, tak jsem před deštěm utíkal tak moc, že jsem najel za den 421 kilometrů. To, co jsem měl na dva dny, jsem dal na jeden zátah. Zadek z toho nebolí, ale záda jo. Loni to byla spíš hurá akce, letos už jsem se více připravoval,“ dodal Zábranský.

A kam letos zamíří? Samozřejmě do Čech, ale i na Moravu, která mu zatím chybí. Na jednu moravskou expedici se tentokrát nevydá sám, společnost mu budou dělat další tři kolegové a milovníci jedné stopy. Dva na Simsonech a jeden na ČZ z roku 1965. Kam přesně se vydá si zatím nechává jako překvapení, tajit to ale nebude. Přeci jen, jeho výprava má inspirovat.