Neděle, 28. března 2021, 07:30
Byly doby, kdy se za Trabantem opravdu nikdo neotočil. Jenže teď je doba jiná a z vysmívaného bakeliťáku je automobilová ikona, která rozdává radost kamkoli přijede. Na nejstarším dochovaném statku z roku 1378 v Plzni Lobzích, nyní našlo útočiště hned několik těchto vozítek. S láskou se zde o ně stará Pavel Křovák, který zde vytvořil i muzeum nazvané „Příběhy dvoutaktů“. Kromě Trabanta má totiž i Wartburgy, Barkase i jejich předchůdce jako je IFA nebo P70.
Své první auto si pořídil ještě jako student průmyslovky. Požadavky byly prosté, aby auto bylo levné, spolehlivé a hlavně praktické.
„V té době jsem ještě opravoval chalupu a potřeboval jsem vozit stavební materiál. Náš soused byl shodou okolností bývalý technik plzeňského Trabantklubu. Navíc v té době také vyšel článek ve Světě motorů o Trabantu kombi a jaké má úžasné vlastnosti. Takže volba byla jasná,“ začíná své vyprávění Pavel Křovák.
Sehnal si tedy ojetý vůz za zhruba 15 tisíc korun. To se psal rok 1982 a spolu s trabantem chalupu i opravil. Samozřejmě s ním absolvoval mnoho výletů, byl a stále je členem plzeňského klubu, který funguje už od roku 1967 a jedná se o největší Trabantklub v republice.
Středa, 19. srpna 2020, 17:45
Na první pohled je to drobná blondýnka, když se s ní chvilku bavíte, rychle zjistíte, že má slabost pro auta a cestování. To se dá snadno spojit! Jenže to by nebyla ona, aby se na výpravu nevydala s trabantem. Spolu se svým dvoutaktním parťákem z...
„Klub má dlouhou tradici, má svoji dílnu, sklad náhradních dílů a své akce. Koníček sílil a trabantí rodina už nebyla tolik o těch autech, ale také o přátelství a setkání se zajímavými lidmi. Když se změnila politická situace, tak upadl trabant trochu v nemilost a udržela se jen hrstka věrných, dokonce se zvažovalo, zda přežije rok 2000. Mě to však zajímalo dál i z hlediska té historie a postupně jsem se začal dopracovávat k tomu, že jsem sháněl další typy, abych nejezdil na srazy s jedním autem,“ pokračuje.
V 90. letech sehnal Trabanta 600, pak si pořídil i prvního Wartburga, který byl vhodnější na rodinné výlety. A tím začala vznikat i sbírka. Jenže prostory, kterými disponuje nejsou nafukovací a tak se zastavil na čísle 20.
„Všechno jsou to vozidla vyráběná v bývalé NDR, takže Trabant, Wartburg, Barkas plus jejich předchůdci jako IFA nebo P70 a také zde máme DKW a Robura. Pak i doplňky jako je karavan, kempové vozíky a podobně,“ vysvětluje.
Postupem času se stal majitelem i památkově chráněné usedlosti, jejíž předchozí vlastník žádal v roce 1988 o demoliční výměr. Usedlost se nazývá "Svobodnický dvůr" a při prohlídce se návštěvníci dozví také pověsti, které se k ní pojí. Během rekonstrukce se spolu s manželkou rozhodl skloubit architekturu a stará auta do jednoho celku, a tak se do bývalých stájí přece jen koně vrátili, jen byli pod kapotou.
„Před šesti lety k výročí ukončení výroby jsme s manželkou, která zde také provází, expozici otevřeli veřejnosti. Postupně jsme se začali zapojovat do akcí města, veteránských výstav, natáčení filmů a podobně. On ten život kolem trabantů je poměrně pestrý,“ usmívá se Křovák.
Pestré jsou i srazy. Ten největší se koná v rodišti Trabatů ve Zwickau, kam pravidelně jezdí tisícovky nadšenců. Mohou si zde vyměnit zkušenosti, nakoupit náhradní díly i si projít bývalou továrnu, kde se jejich "modrofuk" narodil. Byla by ovšem chyba si myslet, že se jedná o prázdnou halu, jejíž doba největší slávy dávno pominula. Ve skutečnosti je zde muzeum, kde je k vidění mnoho prototypů těchto legendárních aut.
Zájem o Trabanty pomalu roste a svůj podíl na tom určitě mají i expedice Dana Přibáně, který projel svět se dvěma žlutými trabanty. Tím vznikl nový fenomén a mnoho lidí začalo tyto vozy vyhledávat. Na akcích se objevují nové tváře, v klubu jsou noví členové a samozřejmě se také zvedla cena vozů a náhradních dílů.
„Když někam přijedeme s klubovou kolonou, tak se lidé sbíhají s tím, co se stalo. Na venkově se nám kolikrát stalo, že se místní nejen přišli podívat, ale také nám ze stodoly přinesli náhradní díly, které jim bylo líto vyhodit. Takže z výletu jsme si přivezli i náhradní díly,“ vypráví jeden ze zážitků.
Pavel Křovák ve voze se speciální vychytávkou - automatickou spojkou Hycomat, která v závislosti na otáčkách motoru umožňovala plynulý rozjezd bez nutnosti sešlápnout spojkový pedál.
S přáteli se také vydali i na okružní jízdu ze značkového srazu v Banské Bystrici do Maďarska, kde nešlo vynechat kempování na Balatonu. Na místě se tak sešlo hned devět těchto aut.
„Všichni z kempu se na nás chodili koukat jako na živou výstavu. Občas poskytneme auto filmařům, půjčili jsme je například pro seriál Vyprávěj. Jeden díl byl přímo o tom, jak obyvatelé NDR ponechali auta v ulicích Prahy. Docela pěkný zážitek bylo pak natáčení detektivky, kdy náš trabant měl řídit herec Roman Zach, který má snad dva metry a bylo zajímavé ho pozorovat, jak se do toho auta složí. Ono to s tím místem v tom autě není tak hrozné,“ upozorňuje Křovák.
Ke každému autu se pojí mnoho zážitků a příběhů. Například IFA F9 z roku 1955. U tohoto vozu nechybělo mnoho a mohlo nenávratně zmizet. Sběratel jej totiž odkoupil těsně před velkými povodněmi v roce 2002. Místo, kde původně auto stálo zaparkované, velká voda téměř smazala z povrchu zemského.
IFA F9 z roku 1955
„Také jsme s ním jeli orientační jízdu veteránů a v Nýřanech k nám přišel jeden pán a povídal, že tohle auto měl. Myslel jsem, že ten typ a on ne, že měl přímo tenhle vůz. To auto má od roku 1955 stejnou registrační značku a podle té ji poznal. Přede mnou bylo asi pět vlastníků a mělo i jinou barvu. Pán byl rád, že auto neskončilo ve šrotu a jezdí dál,“ vzpomíná.
V muzeu najdete i Trabant s označením Kübelwagen. Odvážlivci jej nazývali i Trabant – jeep. Auto bývalo vozidlem bývalé pohraniční stráže východního Německa.
„Stojí v podstatě na klasickém podvozku z Trabantu 601. Přední sloupky, blatníky i motorový prostor jsou stejné, ale boky a zadní čelo jsou z plechových výlisků. Na to se pak natáhla plátěná střecha a bylo to možné doplnit plátěnými dveřmi na cvočky. Když se tam ty dveře neumístily, tak aby posádka nevypadla, byl tam řetízek na karabinu,“ popisuje s úsměvem sběratel.
Vozů se nevyrobilo mnoho a jen v Česku je jich jen sedm. Nutno poznamenat, že terénních atributů moc nenasbíralo.
„Nemá klasické nárazníky, ale jsou tam místo toho dvě trubky. Takže se říkalo, že když zapadl do bahna a nemohl ven, tak přišlo šest vojáků a za ty nárazníky jej mohli vynést,“ zmiňuje Křovák jednu ze zajímavostí.
Samotná jízda až tak nepříjemná prý není. V létě se člověk dokonce cítí jako v kabrioletu. Nicméně jako s každým veteránem i zde je každá jízda trochu dobrodružstvím.
„Jednou jsme například se ženou v září na sraz do Frýdku Místku, byla bouřka, vichřice a hrozně pršelo. No a my s tím hadrovým autem jeli napříč republikou. Když jsme míjeli kamiony, tak ta tlaková vlna byla docela mocná a trochu jsme se báli, že nám ta střecha nevydrží. Ale ve výsledku jsme k údivu všech dorazili bez závad a v suchu,“ říká se smíchem Pavel Křovák.
Zájem o tyto vozy stále sílí, a to i v sousedním Německu, kde dokonce rok od roku stoupá počet registrovaných Trabantů. Podle sběratele se Němci více soustředí na postkomunistické státy, kde skupují lepší a zachovalejší kusy.
„Nemyslím si, že s odchodem starší generace ta auta zmizí ze silnic. Na akce s námi jezdí rodiny, kde to auto je rodinným klenotem. Je to auto po dědečkovi, pak ho odjezdí syn a zdědí jej vnuk. Je to už člen rodiny a auto s duší,“ dodává.
Jako v jiných muzeích i tady se brány pro návštěvníky na dlouhé měsíce uzavřely. Čas proto využili majitelé k údržbě vozidel i prostor stavení. Muzeum je jejich koníčkem, který je rozhodně neživí. Oba manželé chodí klasicky do práce.
Pokud bude štěstí stát na straně pořadatelů, budou se moci zájemci přijít do muzea podívat letos v létě v rámci festivalu Industry open.
Foto Zuzana Duzbabová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
