KOMENTÁŘ: Plzeň zaplatila za to, že penalty nejsou loterie a obrana bez zajištění není smůla. Přesto ukázala českému fotbalu cestu

Začněme u penaltového rozstřelu. Základní recept na vítěznou penaltovou loterii nezní – pomodlit se, nýbrž vybrat co nejlepší exekutory. A toho nejzdatnějšího nasadit hned do první rundy, protože co zasadíte, to sklidíte.

Experti v televizním studiu se přikláněli k tomu, aby penaltový rozstřel v duelu s Panathinaikosem otevíral Patrik Hrošovský, muž s největšími zkušenostmi v plzeňském kádru a s klidnou hlavou.

Trenérský štáb vedený Martinem Hyským měl jiný názor. Na papírek napsal jako prvního Amara Memiče. Krajánek z Bosny se rozběhl, napálil míč prudce vpravo, jenže brankář Lafont přečetl jeho záměr a projektil zneškodnil.

Pro Memiče to byla podle statistického webu Transfermarkt teprve druhá penalta v soutěžním utkání v dospělém fotbale. Tu první zahrával ještě v bosenské lize v roce 2020 a proměnil ji.

Patrik Hrošovský šel na řadu po Memičovi. Předtím měl na kontě v seniorské kategorii 5 pokutových kopů, všechny v dresu Plzně a všechny poslal za záda brankářů. Ani proti Panathinaikosu se nespletl.

Francouz Cheik Souaré však ve čtvrté sérii bránu ze značky pokutového kopu přestřelil a tohle manko už domácí nevymazali. Už když Souaré mířil k míči, z řeči jeho tělo bylo patrné, že v něm doutná plamínek nejistoty.

Lekce od Beníteze

Co by se stalo, kdyby si Hrošovský prohodil s Memičem pořadí a kdyby místo Souarého nakráčel na penaltu někdo jiný, se už nedozvíme. Nicméně ve fotbale vždycky pracujete s pravděpodobnostmi. Snažíte se předem udělat všechno proto, aby bylo na vaší straně co nejvíc předpokladů pro vítězství v jakékoli herní činnosti.

Nejde o to dělat generály po bitvě, nýbrž před ní.

V praxi to znamená, že trenéři se svými spolupracovníky musejí co nejlépe předem vykalkulovat, kdo na co má a kdo ne. Před penaltovým thrillerem by měli mít detailně zmapované, kdo má uvnitř nervy v kýblu, i když se navenek sebevědomě bude hlásit o zařazení do penaltové rulety. A koho je naopak k tomu třeba postrčit, protože sám se podceňuje.

Technicky mají na úspěšné provedení penalty na téhle úrovni všichni hráči, ale někdo je schopný to prodat pod stresem a někdo ne. Kouč by měl tyhle skupiny ve svém týmu vyselektovat.

Rafael Benítez, kouč Panathinaikosu Atény, proslul během slavné kariéry tím, že je i v tomhle puntičkář. Razí heslo, že sebemenší detail, který pomůže získat byť jen desetinku náskoku na protivníky, má cenu zlata.

„Věděl o nás, i o soupeři všechno,“ shodují se hráči, kteří pod ním působili. „Tím jsme byli o myšlenku před ostatními,“ dodávali.

Češi Vladimír Šmicer a Milan Baroš se mohli zásluhou toho radovat ze zisku Ligy mistrů. S Liverpoolem s Benítezem na střídačce prohrávali o půli ve finále s AC Milán 0:3. Ale nakonec v tureckém Istanbulu korunovali nevídaný zvrat zdařilým penaltovým rozstřelem.

Benítez si dávno před ním bedlivě zanalyzoval možnosti vlastních střelců a brankářům dal k dispozici studijní materiál s penaltovými exekutory AC Milán. Vše ve jménu hesla – štěstí přeje připraveným.

Hyský a spol. se dopředu také chystali na možnost penaltového finále. Ale jejich rozhodnutí neměla vítězný efekt.

Nestalo se tak poprvé

Generálkou pro odvetu s Panathinaikosem byl pro Viktorii ligový šlágr se Spartou, ve kterém měli Plzeňští výhodu pokutového kopu. Míč si na bílý puntík postavil kapitán Matěj Vydra, ovšem letenský brankář Jakub Surovčík jeho ránu vystihl. Domácí poté neurvali se Spartou tři body, ale jen jeden za bezbrankovou remízu.

O čtyři dny později si plzeňské mužstvo zase vylámalo zuby na penaltách. Tentokrát za to zaplatilo koncem v Evropské lize před osmifinálovými branami.

Pokud se to nazve smůlou, je zaděláno na kupu dalších smůlovatých přešlapů. A nejen těch penaltových. Při opačném postupu živíte naději, že příště Černého Petra předáte jiným.

Samozřejmě, že je lepší nenechávat verdikt o postupu či nepostupu na válce nervů při pokutových kopech.

Viktoriáni k tomu měli vydatně nabito po červené kartě, kterou si vysloužil Hérnadez v prodloužení. Panathinaikos dohrával přes patnáct minut přídavku náročného zápasu v početním oslabení o jednoho hráče.

Ovšem na hřišti to nebylo vidět. Naopak byli to hosté, kteří si vypracovali ze hry vyloženou brankovou příležitost. Proč tomu nebylo naopak, si musí podrobně rozebrat trenéři a analytické oddělení ze Štruncových sadů.

Totéž se týká nízkého počtu střel, které doplachtily na řeckou bránu. Dvě rány, jež doputovaly mezi tyče za více než 120 minut, to je na pováženou.

Hazard se nevyplatil

Velkým vykřičníkem pro Plzeňské budiž i gól, který obdrželi v odvetě na domácím stadionu. Předcházela mu banální chyba, s níž nelze pomýšlet na průnik až na evropský Olymp. Viktoriáni nechali po dlouhém nákopu vzadu situaci dva na dva. Stopeři Jemelka a Spáčil čelili tělo na tělo tandemu Tetteh, Taborda.

Jemelka prohrál vzdušný souboj s Tettehem, který prodloužil na Tabordu. Ten mu záhy patičkou míč po překřížení pohybem vrátil a nový kanonýr Panathinaikosu trestal. Pomohlo mu, že Plzeňští byli v tu chvíli daleko od sebe a nikdo tudíž nemohl střední obránce zajistit. A protože Jemelka a Spáčil prohráli duely se svými soupeři, byla pohroma na světě.

Viktoria měla tažení Evropskou ligou postavené na pevné týmové defenzivě vyšperkované minimem obdržených branek, ale v klíčovém momentu bránila velmi riskantně a neobratně. Což Panathinaikos potrestal, i když ten současný rozhodně nepatří mezi absolutní top evropská mužstva.

Inspirací pro vychytávání much může být také samotný Andreas Tetteh. Mohutný čtyřiadvacetiletý rodák z Atén se v Panathinaikosu objevil teprve 2. ledna tohoto roku. Řecký velkoklub si svalnatého forvarda vytáhl z provinčního klubu AV Kifisias za 2,2 miliony euro. Tedy zhruba za polovinu peněz, za kterou si pražská Sparta pořídila hroťáka Mayáše Vojtu z Mladé Boleslavi.

Tetteh se přes noc adaptoval a zapadl do soukolí Panathinaikosu budovaného Benítezem. Bonus přidal v podobě tří navštívenek do plzeňské sítě ve stěžejních zápasech sezony. Čili – i za hubičku lze sehnat gólového útočníka, když víte přesně, koho hledáte. A naopak - když nemáte předem daná kritéria výběru hráčů do předem zadaného celkového obrazu, i devítka za desítky milionů euro vám branky automaticky nezaručí. Nemusí totiž ladit se zbývajícím orchestrem.

Adolf Šádek, Martin Hyský a další lídři plzeňského klubu si musí po odeznění smutku z penaltového vyřazení pouť Evropskou ligou 2025/26 bez emocí zanalyzovat a poučit se. Nejen z přehmatů, nedotažeností, ale i z hromady dobrých věcí, které na mezinárodní scéně Viktoriáni předvedli. A že jich bylo!

Viktoria Plzeň českému fotbalu hlavně ukázala, že lze Evropě konkurovat aktivním fotbalem, což pečetila cennou výhrou na trávníku AS Řím, a ne defenzivním zanďourem.

Teď jen to ještě vyleštit.